Wikipedista:Roman Fanta/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

V kvantové mechanice patří poruchová teorie mezi nejdůležitější přibližné přístupy pro řešení Schrödingerovy rovnice. V kvantové mechanice využíváme poruchovou teorii na námi známé řešení jednoduššího systému a k němu přidáme malou poruchu, která představuje malé narušení původního systému, a podíváme se jak se tyto dvě řešení liší. Schrödinger tuto teorii použil ve své práci v roce 1926[1] v níž se odkazoval na práci barona Rayleigho [2], proto někdy bývá označována jako Rayleigh-Schrödingerova poruchová teorie[3].

Odvození[editovat | editovat zdroj]

Poruchová metoda využívá hamiltoniánu ve tvaru

,

v tomto vztahu je námi známý přibližný hamiltonián a k němu přičítáme tzv. poruchu, kde je poruchový parametr (reálné číslo). Poruchová teorie není variační, takže vypočtená energie není horní hranicí pro exaktní energii. Dále poruchová teorie dává korelační energie, ale žádné nové vlnové funkce.

  1. SCHRÖDINGER, E. Quantisierung als Eigenwertproblem. S. 437–490. Annalen der Physik [online]. 1926. Roč. 385, čís. 13, s. 437–490. DOI 10.1002/andp.19263851302. 
  2. STRUTT, John Willi, 3rd baron Rayleigh. The Theory of Sound (Volume 2). London: Macmillan, 1894. ISBN 978-1-152-06023-4. S. 115–118. 
  3. SULEJMANPASIC, Tin; ÜNSAL, Mithat. Aspects of perturbation theory in quantum mechanics: The BenderWu Mathematica ®  package. S. 273–289. Computer Physics Communications [online]. 2018-07. Roč. 228, s. 273–289. DOI 10.1016/j.cpc.2017.11.018.