Wikipedista:Raději knihu!/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Titulní stránka NewYork times

Komerční médium[editovat | editovat zdroj]

Komerční médium je soukromé médium, které je orientováno na zisk a jeho fungování je financováno zejména z příjmů z reklamy a vlastní hospodářské činnosti. Mediální obsah je pak produktem určeným ke spotřebě, ať už se jedná o naplnění potřeby po informacích či zábavě.[1] Komerční médium jednak prodává svůj obsah a jednak služby, např. prodej tiskové plochy či vysílacího času inzerentům. Inzerenti tedy nakupují potencionálního pozornost publika, které reklamní sdělení dostane.[1] Inzerenty zajímá kupní síla publika buď jeho velikost, tedy masové publikum, nebo jeho majetnost, kde ačkoli se počítá s menším nákladem, ale za to si médium může účtovat vyšší ceny za reklamu.[2] Tato orientace na zisk se může projevit také na charakteru výstupních produktů. Velká závislost komerčních médií na reklamě a tedy na pozornosti publika, která je jen velmi těžce předvídatelná, staví tato média do nejisté pozice. Aby svou pozici upevnily a zvýšili své šance na úspěch, snaží se minimalizovat nejistoty a získat kontrolu nad trhem,[1] proto mají sklony k vytváření monopolů nebo konglomerátů, případně křížení vlastnictví.[2]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Z rozvojem průmyslové výroby v 19.století a měnící se společností rostla potřeba komunikace jednotlivých pokroků a změn. Nejvhodnějším z dostupných prostředků pro šíření těchto poznatků se stal tisk, který byl původně využíván ke komunikaci mezi skupinami obchodníků či vědců. Rozšíření tisku - novin přibližně od první třetiny 19. století umožnily technologické inovace, nové distribuční možnosti a zvýšení gramotnosti spojené se zavedením všeobecné školní docházky. Tito nový čtenáři se stali základem masového publika, ačkoli uměli číst, jejich vzdělání nebylo vysoké úrovně, obsah novin odpovídal jejich úrovni. Samozřejmostí byl i tisk pro majetnější a vzdělané publikum. Největší změnu přinesla tzv. „northcliffovská revoluce“, která znamenala daleko výraznější a propracovanější využívání reklamy. Lord Northcliff upravil sazbu za reklamu podle výše prodaných nákladů.

„Northcliff účtoval inzerentům ceny podle toho, kolik čtenářů list má, a vztáhl tak cenu inzerce přímo k velikosti prodaného nákladu. Dal tak inzerentům možnost, aby posoudili dosah zadávané reklamy. Důsledky vědomého vyžívání reklamy pro výrobu novin byly nasnadě: čím větší náklad, tím menší náklady na výrobu jednoho čísla a tím zřetelnější možnost snižovat cenu výtisku pro konečného čtenáře, nižší cena výtisku přitahovala víc a víc čtenářů, což zase dovolovalo zvyšovat ceny inzerce.“ [1]

Změny, nástup internetu[editovat | editovat zdroj]

Důsledkem nástupu internetu se mění mediální prostředí a je znatelný propad na mediálním trhu, a to jednak kvůli přesunu reklamy na internet a jednak kvůli mladým uživatelům, kteří obecně věnují méně pozornosti tradičním médiím.[3]  Velký propad lze pozorovat zejména v novinovém průmyslu, kde se mění celý obchodní model distribuce obsahu žurnalistiky. Například v USA zisky z příjmu z reklamy klesly přibližně o 80 % a náklad tisku klesl o 56 % během období 2000 – 2020, ale i v jiných zemích se vykazují podobná čísla.[4] Objevují se také i procesy akcelerující tyto změny. Například média produkují a nabízejí velké množství obsahů i množství různých žánrů, vzniká tak nadbytek. Dalšími procesy je fragmentarizace, kde vytvořený nadbytek mediálního obsahu rozptyluje a dělí pozornost publika mezi větší počet těchto obsahů, a polarizace, kde je pozornost příjemce poutána pouze vybranými médii a ostatní média jsou ignorována. Fragmentarizace má také na svědomí částečně i slábnutí mediálních organizací, jelikož masové publikum se rozdělilo na menší části.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ, Barbora. Média a společnost. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 207 s. ISBN 9788073672874. S. 75, 38, 64, 66, 28, 29, 33. 
  2. a b BURTON, Graeme; JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2001. 391 s. S. 104, 97, 98. 
  3. a b JAKUBOWICZ, Karol. Média a demokracie v 21. století : hledání nových modelů. Brno: Masarykova univerzita 287 s. Dostupné online. ISBN 978-80-210-8449-0, ISBN 80-210-8449-9. OCLC 1036451025 S. 120, 119. 
  4. STRUHÁRIK, Filip. Co je nového v médiích. 1. vydání. vyd. Praha: [s.n.] 117 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-88383-34-5, ISBN 80-88383-34-X. OCLC 1357138429 S. 9,10.