Wikipedista:Psax/Pískoviště/Rana Ahmadová

Rana Ahmadová Hamdová
Narození	1985 Rijád, Saúdská Arábie
Bydliště	Kolín nad Rýnem, Německo
Národnost	saúdská
Povolání	autorka, bojovnice za ženská práva
Nábož. vyznání	ateistka

Rana Ahmadová nebo Rana Ahmadová Hamdová (narozena 1985) je saudskoarabská aktivistka za práva žen a bývalých muslimů, která v roce 2015 uprchla do Německa, kde v současné době žije. Její útěk, v němž jí pomáhaly organizace Atheist republic a Faith to Faithless, byl částečně zdokumentován společností Vice News v dokumentu Leaving Islam: Rescuing Ex-Muslims (2017) a později v její autobiografii z roku 2018 psané v němčině, Frauen dürfen hier nicht träumen ('Ženám zde není dovoleno snít), jenž byla přeložena do francouzštiny. Roku 2017 Rana Ahmadová založila ateistickou pomoc uprchlíkům v Kolíně nad Rýnem s cílem poskytnout „praktickou pomoc uprchlíkům bez náboženství a zlepšit jejich životní podmínky prostřednictvím politické práce“.

Životopis

Mládí

Ranin otec původem ze Sýrie přijel v polovině 70. let za prací stavebního manažera do Saúdské Arábie. O čtyři roky později se oženil s Raninou matkou v Sýrii a odvezl ji do Rijádu. Rana se tam narodila v roce 1985 a má staršího a mladšího bratra a starší sestru. Její rodina byla hluboce věřící, dle jejích slov „ve srovnání s jinými rodinami v naší společnosti byl extremistická“, a že jí a jejím sourozencům byl Korán vyučován od 4 let.

Rana Ahmadová chodila do státní dívčí školy,[note1], kde byla více než čtvrtina veškerého vzdělání věnována náboženství. Učila se, že všichni nemuslimové přijdou do pekla a že nenávist ke křesťanům a Židům je náboženskou povinností. Bylo jí dovoleno jezdit na kole, například na nákup potravin, když byla rodina na dovolené u rodičů jejího otce v Sýrii. Když jí ale bylo deset let její dědeček bicykl odvezl s tím, že je na to „už příliš stará“. Rana to vnímala jako krádež její nejdůležitějšé svobody.(5:58) Nechápala, proč by mělo být považováno za haram, pokud "velké dívky" jako ona jezdí na kole, ale neplatí totéž pro chlapce.(11:33, 13:30) Od následujícího dne (14:21) byla nucena nosit abáju a černý hidžáb. (5:58, 14:21) I když saudské právo nevyžaduje, aby ženy nosily pokrývky hlavy, které jsou více omezující než hidžáb, ve 13 letech byla Rana nucena její rodinou i školou nosit nikáb, oděv, který jí nechal nezakryté jen oči. Přestože nerozuměla náboženským pravidlům, která jí byla následně uložena, tato pravidla přijala a vyhověla jim. Dokud nedosáhla dospělosti, nikdy se nedostala do kontaktu s žádným chlapcem nebo mužem, který by s ní nebyl v příbuzenském vztahu.

Vysokoškolské studium a online průzkum

Ve věku 19 let byla Ahmad provdána. Zásnuby se měly konat v Sýrii, ale protože se její manžel odmítl přestěhovat do Saúdské Arábie a on se odmítla se přestěhovat do Sýrie, ze zásnub nakonec sešlo. Později začal být její manžel hrubý a pobízel ji, aby se snažila o rozvod a vrátila se zpět k rodičům, což poskvrnilo její pověst ve společnosti. V následujících letech odmítla další tři návrhy ke sňatku se saudskoarabskými muži. Rana docházela na kurzy angličtiny a EDP (electronic data processing), poté pracovala jako recepční a administrativní pracovník v různých lékařských ordinacích a nemocnicích. Kvůli systému saudského opatrovnictví (žena musí mít svého mužského "průvodce" či "ochránce" k tomu, aby mohla vykonávat různé činnosti, jako je cestování, podnikání, nebo podstoupení lékařských prohlídek nebo výkonů) však mohla sotva opustit dům a kdyby chtěla cestovat autem, museli by ji vozit její příbuzní; cestovat sama nesměla.

Omezení a povinnosti vdané ženy ji však zpochybnily vnímání její role manželky, jejího náboženství a postupně se tyto pochyby změnily vyvinuly v touhu po svobodě. Při hledání odpovědí na své otázky, začala používat internet a ve svých 25 letech objevila filozofii (o které Rana říká, že je v Saúdské Arábii zakázána (01:30)) a ateismus . K tomu došlo v roce 2011, když narazila na tweet od kohosi, kdo na Twitteru používal uživatelské jméno „Arabský ateista“, které si následně musela přeložit přes Google Translate, aby pochopila význam. Šokovaná kontaktovala tohoto "Arabského ateistu" a tento jí doporučil ke shlédnutí několik dokumentů (například o teorii evoluce a velkém třesku ) a knihy Richarda Dawkinse, Friedricha Nietzscheho, Voltaira a Charlese Darwina přeložené do arabštiny. „Plakala jsem, když jsem objevila všechny věci, o kterých jsem se nikdy neučila, které mi byly odepřely,“ prohlásila Rana Ahmadová v rozhovoru z roku 2016. Asi po roce dospěla k závěru, že kvůli mnohým rozporům Koránu nadále nemůže být věřící. Díky tomu žila v ještě větším strachu a smutku, neboť ateismus a odpadnutí od víry se v Saúdské Arábii trestá smrtí, a aby přežila, pravděpodobně bude muset opustit zemi a celý svůj dosavadní život nechat za sebou. Svůj měnící se pohled na svět skrývala před svou rodinou, pokračovala v modlitbách pětkrát denně, a mezitím hledala online pomoc z různých skupin, jako sou Faith to Faithless, Ex-muslims so Notrh America a Atheist Republic. Pět let žila v Saudské Arábii jako skrytá ateistka, vyděšená z toho, že by ji při odhalení její rodina zabila, nebo že by ji stát popravil.

Rodinné problémy

Ranin starší bratr ji začal podezřívat, že se tajně stýká s muži a tak umístil do jejího pokoje skryté naslouchací zařízení . Zachytil její telefonní hovor s kamarádem, vpadl do jejího pokoje a pokusil se ji zabít, ale jejich otec slyšel její volání o pomoc a zasáhl. ( 7:30 ) Po tomto incidentu se Rana pokusila spáchat sebevraždu podřezáním zápěstí, ale její otec ji našel včas, vzal ji do nemocnice a zachránil jí život. ( 7:54 ) Rana dostala novou práci jako sekretářka ve škole pro mentálně postižené děti. Mezitím absolvovala studium angličtiny.

Když její matka objevila Raniny tweety o pochybnostech o náboženství, rozzuřila se a Ranu dala na měsíc do domácího vězení bez přístupu notebooku nebo smartphonu, a nutila ji se modlit a recitovat Korán. V roce 2014 byla rodinou donucena se zúčastnit hadždž . ( 6:07 ) Pokusila se vyhledat online pomoc a našla odezvu u Atheist Republic a dalších podobných online organizací. Při hadždž se ve chvíli, kdy byla uvnitř Velké mešity v Mekce, čelem ke Kaabě, nejsvatějšímu místu Islámu, vyfotografovala s lístkem v ruce, na němž bylo napsáno “Ateistic Republic”. Byla vyděšená, neboť věděla, že kdyby lidé kolem ní lístek zahlédli a zjistili, že nevěří, byli by ji zabili. Chtěla ale prostřednictvím internetu sdělit celému světu, že byla v Mekce jako ateistka, a že stejně jako mnoho jiných nevěřících v Saúdské Arábii zde byla proti své vůli. ( 5:52 ) Bylo to také poprvé, kdy se rozhodla, že buď musí co nejrychleji opustit zemi nebo se zabít. Po té, co opustila Mekku požádala organizaci Atheist Republic, aby fotografii nahrála na Facebook. 3. srpna 2014 se fotografie objevila na internetu. O několik dní později Ranu ohromilo zjištění, že se fotografie stala virální. ( 26:02 ) ( 6:07 )

Let

Rana Ahmadová plánovala utéct ze země za pomoci organizace Faith to Faithless. Původně zamýšlela uprchnout do Holandska, ale velvyslanectví jí odmítlo udělit vízum. Další variantou byl sňatek se stejně smýšlejícím mužem, se kterým by pak společně vycestovali, ale nenalezla žádného vhodného kandidáta. Musela spěchat, neboť jejímu syrskému pasu by do konce roku 2015 vypršela platnost, a protože syrské velvyslanectví v Saúdské Arábii bylo uzavřeno (od roku 2012 kvůli syrské občanské válce ) mohla uprchnout pouze do země bez vízové povinnosti, jakou bylo např. Turecko. Jako pracující cizince jí musel udělit svolení vycestovat do zahraničí její zaměstnavatel a nikoli její otec. Toho dokázala přesvědčit k podpisu potřebných dokumentů s tím, že pojede na rodinnou dovolenou.

Dne 26. května 2015 nastoupila v Rijádu do letadla a přes Dubaj odletěla do Turecka. S sebou si vzala jen notebook, své dokumenty (včetně syrského pasu) a 200 amerických dolarů. Když vyšla z budovy istanbulského letiště Atatürk, poprvé si na veřejosti svlékla si hidžáb a abáju. Aby zmařila případné pokusy rodiny o její vypátrání, přijala pseudonym "Rana Ahmad (Hamd)". Po čtyřech dnech nastoupila do autobusu a odjela ke kamarádovi (dalšímu muslimovi ze Sýrie [9]) v Izmiru, který jí nabídl malý dům k pronájmu. [3] Rana poprvé v životě tančila a pila alkohol přímo na ulici. Dostala však slovo, že její rodina zjistila, že utekla do Turecka a obávala se, že přijdou za ní. Krátce zkrátila vlasy, obarvila blondýna a oblékla si barevné kontaktní čočky. [3] Dále, Armin Navabi, zakladatel Ateistické republiky, zahájil pro ni kampaň, která financovala její pobyt a další cestu do Evropské unie, která zvýšila 5000 dolarů. [3] [10] (8:26) V srpnu 2015 Imtiaz Shams od Faith k Faithlessovi, k němuž přistoupila kamera z Vice News, přišla za ní do Izmiru, aby projednala řešení. [10] (8:35) Po marném pokusu o získání víza pro vstup do EU po dobu pěti měsíců se Ahmad rozhodl překročit hranici s Řeckem nezákonně lodí, která uspěla na třetím pokusu. [3] [9]

Z Řecka cestovala v listopadu 2015 přes Severní Makedonii, Srbsko, Maďarsko, Slovensko, Rakousko a do Německa. [3] Po cestě zůstala nějakou dobu v různých uprchlických táborech. Zrušila plány pokračovat ve Švédsku, protože byla bez peněz, unavená z cestování a slyšela, že německý vzdělávací systém je dobrý. [3]