Wikipedista:Petr Jedinák/Pískoviště
Bare Photography (anglicky bare - obnažená, nahá, holá) je specifický koncept fotografie a její prezentace. Jeho základem je prezentace veškerého fotografického záznamu pořízeného v průběhu předem definovaného času na jeden paměťový nosič.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Bare photography byla poprvé použita a zaznamenána v létě 2020 a prezentována 3. srpna 2021 při performence Release-me-not![1] umělkyně a fotografky Zary Wildmoons v galerii Peron v Praze na dernisáži její výstavy Porn-me-not.[2] Wildmoons po dobu měsíce, kdy výstava probíhala, dokumentovala svůj život a všechny fotografie zachytila na mobilní telefon do filmu, opatřila jej hudebním podkresem a zároveň namluveným volným veršem a nechala film promítat na sebe. Zároveň fotoaparát nechala na konci performance kolovat mezi diváky, kteří mohli fotografovat sebe nebo i ji samotnou a tak se stali živě součástí “bare photography”. Ke konceptu bare photography se vrátila na jaře 2021, kde tento neobvyklý přístup rozvinula spolu s fotografem Petrem Jedinákem.
Poprvé tento koncept a projekt bare photography představila Zara Wildmoons veřejnosti 7. ledna 2022 jako součást své autorské výstavy Vernissage v galerii Artinbox v Praze. Zde se bare photography objevuje jak v tištěné formě printu 150x226cm v díle “VERNISSAGE 8363, 2021”, tak v konceptuálním prostorovém objektu “Can’t Save These Memories” (kartotéka s výběrem jednotlivých fotografií) nebo v multimediální formě jednotlivých “bare klipů”, které nechala spolu s kurátory výstavy Markétou Ježkovou a Petrem Jedinákem vložit do reálného Jukeboxu, kde se klipy daly návštěvníky výstavy přehrávat.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Statická forma Bare Photography – veškeré zaznamenané fotografie jsou v časové posloupnosti a bez předchozího výběru či manipulace s nimi, nazvětšovány (vytisknuty) na jednu plochu.
Dynamická Bare Photography – původní koncept nemanipulované prezentace je rozvinut do ozvučené filmové sekvence. Jednotlivé fotografie se střídají s frekvencí 2-3 snímků za vteřinu v posloupnosti svého vzniku a jsou doprovozeny hudbou.
Na rozdíl od ozvučné slide show (např. Nan Goldin - Balada o sexuální závislosti - 1986), která si klade za cíl prezentovat autorský výběr fotografií, Bare Photography pracuje se všemi fotografiemi události, tak, jak je umělec pořídil. Žádná fotografie není v tomto konceptu vynechána či upravena. Výsledná prezentace umožňuje divákovi nejenom nahlédnout do odhalené mysli tvůrce, ale stejně tak do vnímání svého. Rychlý sled všech fotografií jej konfrontuje s jeho vlastní vizuální zkušeností a v paměti každého pozorovatele utkvívají jiné obrazy.
Jednotlivé fotografie obsažené ve výsledné bare photography nejsou intencionálně pořizovány za účelem této specifické následné prezentace. Většina fotografií musí obstát sama o sobě, vyjmutá z kontextu jako samostatně vypovídající dílo. Tím se liší od “filmové jakoby jen rozpohybované filozofie” příběhových skládání fotografií za sebou. Stejně tak je kladen důraz na intimnost a nezasahování do již pořízených fotografií na médium a tím autentičnost uměleckého vyjádření.