Wikipedista:Peggy259/Heinrich IV ze Saynu

Heinrich IV. ze Saynu

Heinrich IV ze Saynu, známý též jako Heinrich IV Sayn (* 1539 ; † 17. ledna 1606, Hrad Sayn) byl oficiálně posledním hrabětem dědické linie Sayn-Sayn v mužské linii.

Heinrich, narozený jako prostřední syn hraběte Johanna V. ze Saynu a jeho chotě Elisabeth z Holstein-Schauenburgu , byl otcem přiměn, aby se stal duchovním. Jeho starší bratr Adolf ze Saynu (*1538 ; † 1568) zemřel v pouhých třiceti letech. Spolu se svým starším bratrem Hermannem ze Saynu (*1543 ; † 1588) ale v roce 1573 po smrti svého strýce Sebastiana II. ze Saynu zdědil hrabství se sídlem ve Freusburgu.

Z kraje roku 1574 se Heinrich oženil s Juttou Mallinkrodtskou, bývalou jeptiškou a děkanku kolínské katedrály v klášteře St. Querin v Neuss. Spekuluje se, že Jutta nectila církevní zásady a žila jako kurtyzána. Manželé si nerozuměli, zanedlouho se odloučili a manželství zůstalo bezdětné. Jutta Mallinkrodtská zemřela 28. února 1608 na zámku Friedewald, který nechal Heinrich postavit v renesančním stylu. Heinrich mezitím nezahálel a udržoval si poměr se svou služkou. Z tohoto vztahu vzešli dva synové (Wilhelm a Karl I Sayn), kteří si směli ponechat původní erb s černým štítem, ale pro svůj nelegitimní původ neměli nárok na dědictví.

Když hrabě Hermann 17. března 1588 zemřel, Heinrich znovu sjednotil celé hrabství. Dne 22. prosince 1589 Heinrich vydal první Saynskou církevní ústavu, vytištěnou následujícího roku ve Frankfurtu nad Mohanem. Stanovil tím pravidla správcům, farním vrchnostem a dalším církevním a přidruženým školským pracovníkům, jak vyučovat církevní nauky, jak postupovat při církevních rituálech a dalších prvcích bohoslužby. Tím výrazně přispěl k obnově církevního života v hrabství. Za účelem této obnovy přijal pomoc svého asistenta Leopolda Optichtyuse, který studoval ve Wittenbergu a Marburgu, a do církevní ústavy z roku 1589 například prosadil bod, že "při každém farním kostele má být zřízena škola, v níž se mají děti učit číst, psát a učit se katechismu."

Heinrich věděl, že po jeho smrti připadne hrabství Anně Elisabeth, Hermannově jediné dceři, která se provdala za hraběte Williama Sayn-Wittgensteinského. William však byl členem protestantské církve a Heinrich se z toho důvodu obával o přežití luteránského vyznání na území svého hrabství. Přežití luteránů se proto snažil zaručit tím, že předá vládu nad hrabstvím ještě za svého života, ovšem s vytyčením určitých podmínek. Nezvratně chřadnoucí Heinrich předal vládu 12. září 1605. Hrabství tak získal manžel Heinrichovy neteře Anny Elisabeth William, který jež se tímto okamžikem stává Williamem III., hrabětem ze Sayn-Wittgenstein-Sayn. Po Heinrichově smrti, ani ne rok po převzetí vlády ale William slib porušil a všechny luterány ze země vyhnal.

Heinrich umírá 17. ledna 1606 na hradu Sayn, rodovém sídle hrabat Sayn a 17. března 1606 je pohřben v rodinné kryptě pod presbytářem luteránského kostela v Hachenburgu.

Ačkoli nezanechal legitimního mužského potomka a jeho panovnickou linii přebírá větev Sayn- Wittgenstein-Sayn, jeho nesporným dědictvím zůstává, že dal zámku Freusburg jeho dnešní podobu. Navrhnul jeho jižní křídlo s arkýřem neseným bájnými kamennými zvířaty. Hrabě byl také architektem zámku Altenkirchen, který byl již bohužel zbořen. Zámky, které viděl na cestách do Francie, ho inspirovaly k návrhu zámku ve Friedewaldu, který je dnes považován za „perlu mezi knížecími zámky německé renesance“.

Literatura

• Matthias Dahlhoff: Historie hrabství Sayn . Dillenburg 1874.
• Hans Fritzsche: Hrabě Heinrich IV von Sayn, in: Životní obrazy z okresu Altenkirchen . Altenkirchen 1975.
• Friedrich Hennes: K dějinám reformace v hrabství Sayn . in: Festschrift ke 400. výročí reformace v hrabství Sayn . Düsseldorf 1961.

[[Kategorie:Muži]] [[Kategorie:Úmrtí v roce 1606]] [[Kategorie:Narození v roce 1539]] [[Kategorie:Sayn]] [[Kategorie:Sayn-Wittgensteinové]] [[Kategorie:Sayn-Sayn]]