Wikipedista:Ondra2084/Pískoviště

Hackeri jsou pocítacoví specialisté ci programátori s detailními znalostmi fungování systému, dokáží ho výborne používat, ale predevším si ho i upravit podle svých potreb. V masmédiích se tento termín používá pro pocítacové zlocince a narušitele pocítacových sítí, kterí se ale správne oznacují termínem cracker. Dnes jsou oba pojmy casto zamenovány a pro pojem blízký puvodnímu významu se používají také termíny geek, guru, nerd.

V užším významu se slovo cracker casto používá ve významu prunikár, tedy osoba, která svoji odbornou prevahu používá k pruniku do systému nebo obecne k získání vetšího vlivu, než jaký mela predtím. Takoví crackeri své znalosti tají nebo si je vymenují jen mezi sebou. Obvykle se oznacují jako "Black hat crackeri".

Puvodní hackeri z velké cásti prispeli ke zrodu pocítacové síte Internet ci hnutí svobodného software, jako napr. GNU.[zdroj?]

Jinak vnímá termín hacker Richard Stallman nebo Eric S. Raymond a jinak jej vnímal clovek, který si ríkal „Mentor“. Ten roku 1986 sepsal tzv. Hackeruv manifest. V nem se mimo jiné píše:

… Ano, jsem zlocinec. Mým zlocinem je zvedavost. Mým zlocinem je posuzování lidí podle toho, co ríkají a co si myslí, a ne podle toho, jak vypadají. Muj zlocin je to, že jsem chytrejší než ty, což je vec, kterou mi nikdy neodpustíš. Jsem hacker a toto je muj manifest. Mužete zastavit jednotlivce, ale nemužete nás zastavit všechny…

Dále v nem kritizuje spolecnosti a firmy, které si nechávají platit za služby, které by jinak mohly být zadarmo (telefon, pripojení k Internetu). Popisuje v nem také svuj vztah ke kyberprostoru. Hlavní kritice ovšem podrobuje podle svého názoru zkostnatelou a prohnilou lidskou spolecnost, která je slepá a jde jí jen o vlastní krátkodobý prospech.

Prestože s Mentorovými názory mnoho lidí nesouhlasí a považuje je za škodlivé, je tento manifest obecne uznáván vetšinou crackeru.

Za pravdepodobne nejslavnejšího crackera je považován Kevin Mitnick.[zdroj?]

Také existují mírumilovní crackri Anonymous, kterí se snaží Zemi zlepšit napr. hackováním Twitter úctu lidí ISIS.

Historie

Když se dnes rekne „hacker“, velké vetšine lidí se vybaví pouze pochybná osoba sedící v tmavé místnosti osvetlené pouze velkým množstvím monitoru. Nebylo tomu tak ale vždy. Oznacení „hacker“ se stalo hanlivým pojmem až v 80. letech kvuli lidem jako Kevin Mitnick a jejich pochybným internetovým aktivitám za úcelem vlastního obohacení spolu se špatnou interpretací masmédii.

Samotný pojem „hacker“ byl prapuvodne oznacením pro nekoho, „kdo vytvárí nábytek s použitím sekery“ – v moderní spolecnosti pojem odpovídá zvídavému jedinci, který chce dopodrobna vedet, jak daná vec (prístroj nebo program) funguje a hledá její limity. Zejména to odlišuje hackery od ostatních lidí, kterí se spokojí s tím, že umejí prístroj použít, a jak presne funguje, jaké jsou jeho maximální možnosti a jak prípadne schopnosti rozšírit, je nezajímá. Hackeri jsou experty svých oboru a dokáží ocenit práci s vých podobne zamerených kolegu.

Jako hackery mužeme s primhourením obou ocí (jednali spíš už jako crackeri) tedy z dnešního pohledu oznacit napríklad i kryptology, kterí prolomili za druhé svetové války nemecký kódovací prístroj Enigma (Marian Rejewski, Henryk Zygalski a Jerzy Rózycki), nebo mladíky z USA, kterí se roku 1878, tedy dva roky po vynálezu telefonu (A. G. Bellem), pokusili proniknout do telefonního systému, ciste ze zájmu, aby se dozvedeli, jak systém funguje.

„Hackeri“, jak je (v pozitivním slova smyslu) definujeme dnes, jsou s námi od prelomu 50. a 60. let. V této dobe nemely sálové pocítace výkonu na rozdávání, proto se hledaly co nejefektivnejší algoritmy k rešení daných problému. Tem nejlepším vylepšením/programum se zacalo ríkat „hacks“. Díky nim bylo možné zpracovat více a více dat, rychleji a rychleji.

Bohužel, tak jak nekterí lidé pomáhají a snaží se vymýšlet vylepšení, které ve výsledku pomuže všem, jiní v nem hledají prostredky vlastního obohacení nebo užitku. V roce 1971 objevil John Draper možnost jak zadarmo volat díky píštalce z detských vlocek. Vydávala totiž zvuk na frekvenci 2600 Hz, což byla shodou okolností frekvence potrebná k otevrení telefonní linky. Na to roku 1973 navázali Steve Wozniak a Steve Jobs, budoucí zakladatelé firmy Apple Computers, kterí prodávali „modré skrínky“ generující ru zné zvukové frekvence a tím pomáhali crackovat telefonní systém. Není pak divu, že s rozvojem osobních pocítacu byla už roku 1983 jedna skupina („414s“) souzena za proniknutí do více než 60 pocítacu. Další rizika pribyla s nástupem Internetu. Príkladem muže být cerv z roku 1988, který využíval chybu v systému UNIX a svou replikací dokázal napadnout pres 6000 pocítacu – približne 1/10 všech tehdejších pocítacu. Za tímto cervem stál dvaadvacetiletý student Robert Morris. Postupem casu se objevilo mnoho crack eru, kterí se dokázali dostat k citlivým informacím. U nekterých se pouze vedelo, že se do systému dostali, další zverejnili data na internetu, jiní se živili kradením a prodejem tajných návrhu a na nekteré se pravdepodobne vubec neprišlo. Takto casem podlehly systémy nekterých telefonních ústreden, výzkumných ústavu, bank a mnoha dalších.

V našich krajích dosáhly nejvetší proslulosti hackerské skupiny CzERT, SERT a binary.division v 90. letech, sdružené z vetší cásti pod "vlajkovou lodí" "binárních sxizofreniku", serverem hysteria.sk.