Druhá pětiletka (Československo)[editovat | editovat zdroj]

Druhá pětiletka (1956–1960) byla ve formě zákona schválena až v říjnu 1958. Původně měla navazovat na první pětiletku, která probíhala v letech 1949 až 1954. Avšak z důvodu nevyváženosti mezi hutní, palivoenergetickou a surovinovou základnou nestačila držet krok s produkcí, byly pro roky 1954 a 1955 stanoveny jednoleté plány. Hlavním cílem druhého pětiletého plánu, bylo dovršit přeměny kapitalistického modelu ekonomiky k socialistickému a dobudovat ho. Nadále se pokračovalo v budování těžkého průmyslu (průmyslová výroba se měla zvýšit o 54%, na Slovensku o 75%). V období 2. pětiletky proběhla tzv. Rozsypalova reforma, která reorganizovala podnikovou sféru a měla vést k decentralizaci ústředního řízení.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Přechod od kapitalismu k socialismu[editovat | editovat zdroj]

Hospodářský vývoj[editovat | editovat zdroj]

V průběhu druhého pětiletého plánu (1956-1960) byly zaznaménány poměrně značné přírustky tzv. makroekonomických veličin, tyto přírůstky byly meziročně vyrovnané. Asi největší skok zaznamenala průmyslová produkce, která v průběhu 5 let vzrostla o dvě třetiny, podporován byl hlavně těžký průmysl, zejména těžké strojírenství, hutnictví, chemická výroba a rozvoj palivo energetické základny. Tento přístup však vyžadoval velký objem pracovních sil a pohlcoval značnou část z investičních kvót. Jedním z největších projektů v této době, byla stavba Východoslovenských železáren což byl v té době největší hutní komplex na Slovensku. Na Slovensku se také v období druhé pětiletky budovaly zbrojovky a to jak z důvodu bezpečnosti tak kvůli blízkosti ostatních spřátelených zemích kam směřovala drtivá většina zahraničního obchodu.

Kolektivizace zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Jedním z dvou hlavních úkolů 2. pětiletky bylo dovršit přeměny kapitalistického modelu ekonomiky k socialistickémucož fakticky znamenalo dovršení kolektivizace v zemědělství. V roce 1956 pracovalo v soukromých živnostech necelých 50 tisíc osob, tento počet se nadále snižoval a v roce 1960 to bylo už pouze 6601 osob. V drtivé většině se navíc jednalo o živnosti s jedním pracovníkem. Druhá vlna kolektivizace zemědělství byla z vůle KSČ zahájena v druhé polovině roku 1955. Při této druhé vlně se podařilo do JZD oproti prvním vlně sdružit většinu zemědělských hospodářství. Proces kolektivizace byl ukončen v letech 1959-1960, kdy byl počet členů JZD téměř jeden milion osob. Jedinou vyjímkou v Československu tvořili horské oblasti na Slovensku, kde zůstaval poměrně značný podíl soukromého sektoru. V průběhu druhé pětiletého plánu zde výroba, na rozdíl od toho prvního, rostla, zvyšovala se produktivita práce a to navzdory odlivu pracovních sil ze zemědělství.

Životní úroveň[editovat | editovat zdroj]

V průběhu druhé pětiletky soustavně rostla osobní i veřejná spotřeba a pokračovalo snižování maloobchodních cen. Oproti výsledkům prvního pětiletého plánu tak došlo ke zlepšení. V roce 1956 také došlo ke zkrácení týdení pracovní doby z 48 hodin na 46 hodin, což bylo první zkrácení pracovní doby od roku 1918, kdy byla zavedena 8 hodinová pracovní doba. Stát také uskutečnil reformu sociálního zabezpečení a začaly se intezivně řešit otázky bytové výstavby, podpora rodin s více dětmi nebo růst důchodů. Z důvodu preference těžkého průmyslu však nedošlo k žádnému posunu v oblasti služeb a nevýrobní sféra tak čím dál víc zaostávala.

Rozsypalova reforma[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o první ekonomickou reformu v Československu od konce 2.sv války byla postupně realizována v letech 1958-1959. Nejdůležitějším bodem celé této reformy bylo zrušení hlaních správ na ministerstvech a vytvoření středního článku vedení přímo u národních podniků, vznikly tzv. výrobní hospodářské jednotky (VHJ), do kterých přešlo velké množství pracovníků z ministerstev. Centrální orágny se nyní měli namísto přímého a detailního řízení podniků soustředit na dlouhodobé plánování a strategické otázky.

Další pětiletky měli být tvořeny zezdola na návrhy VHJ a sdružení. Nově neměli pětileté plány stanovovat přesné dané úkoly, ale vytvářet co nejlpeší podmínky pro jejich plnění, závazné měli být pouze některé nejdůležitější úkoly.

Celá tato reforma však neměla příliš dlouhého trvání. Už v roce 1961 se z ideologických a politických důvodů začalo navracet zpět k centrálnímu modelu. Jako důvod pro tyto kroky se označily ekonomické problémy kolem roku 1960.