Wikipedista:Nitrizz/Jakub Domanský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wikipedista:Nitrizz/Jakub Domanský
Chybí svobodný obrázek.

Ing. Jakub Domanský ( narozen 23. srpna 1885 v Žeravicích – uložen do rodinného hrobu na hřbitově Malvazinky dne 14. 7. 1969[1] ) byl český stavitel a úředně autorizovaný civilní inženýr, majitel významné prvorepublikové pražské stavební firmy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům Žeravice 195

Narodil se Karlu Domanskému ( domkáři z Žeravic ) a matce Františce Domanské ( rozené Němečkové, pocházející z obce Vracov )[2].

Jeho bratr Ing. Karel Domanský se narodil 2. 9. 1891[2]

Vystudoval v letech 1897 až 1904 Matiční českou reálku v Hodoníně[3] a poté Českou vysokou školu technickou v Praze (dnes ČVUT), kde byl zapsán pro školní léta 1904/1905 až 1908/1909, a kterou úspěšně dokončil první státní zkouškou z oboru stavební inženýrství dne 14. 6. 1908[4]

Rodinná vila Domanských.

Oženil se se slečnou Barborou Smejkalovou, narozenou 29. 8. 1905 v Ervěnicích[5], se kterou měl dvě děti : dceru Věru, narozenou 29. 6. 1929 v Praze a syna Jaroslava, narozeného 16. 4. 1932 v Praze.[5]

Jeho rodinné a firemní sídlo, vila Na Provaznici 172 (Praha 5), byla jím vybudovaná po zbourání původní staré usedlosti po roce 1928[6] Na návrhu vily se podílel jeho bratr Karel.

Hrob Ing. Jakuba Domanského

Firma a její historie za první republiky[editovat | editovat zdroj]

Firmě „Ing. Jakub Domanský, civilní inženýr stavební a stavitel, PRAHA XVII, Na Provaznici č.p. 172, tel. 444.91 a 444.96“ byla udělena stavební koncese výměrem zemské správy politické ze dne 24.7.1926, č.j. 256276-3/B-1525 na živnost stavitelskou se sídlem (původním) Nábřeží legií č. 27, Praha – Smíchov XVII, později a na trvalo Na Provaznici 172, Praha XVII – Smíchov.[5]

Taktéž se Ing. Jakub Domanský stal v roce 1935 společníkem ( s vkladem 100.000,- Kčs ) ve firmě svého bratra Karla, se sídlem opět na Provaznici 172, později Praha VIII – Trója č. 304.

Firma staví (nebo se uchází o) jak civilní stavby především bytové a průmyslové ( dopravní, vodní ), tak později i vojenské.

V roce 1930 se stává pro některé především vodní stavby v Čechách společníkem Ing. Bedřicha Hlavy a jejich spolupráce končí až po 7-mi letech.[7]

Firma Domanský také provozuje v Teletíně tzv. „Horní lom“ ve kterém se těžil (metodou lámání bloků) mj. kámen na stavbu Štěchovické přehrady a zdymadla[8].

Velkou částí stavebních prací firmy v roce 1938 byly práce na pohraničních opevnění u Branné ( tehdejšího Kolštejna ) na stavbách pěchotních srubů Československého stálého opevnění.

Panorama staveniště pěchotního srubu StM S 53

Firma ovšem definitivně po podepsání mnichovské dohody v prvních říjnových dnech - dle VHÚ/ŘOP/sign.62-5/12-98 dne 6. 10. 1938 - staveniště v okolí Kolštejna ( Branná ) opouští. Složité vyúčtovací práce pak na ŘOP, a později v gesci jeho nástupce Ministerstva veřejných prací, probíhají ještě v roce 1939.[9]

Boj o bratrovu koncesi[5][editovat | editovat zdroj]

Bratr Ing. Jakuba Domanského – Ing. ( v některých zdrojích uváděn jako architekt ) Domanský Karel, bytem Praha VIII – Trója, č.p. 304 – si založil vlastní firmu „Stavební společnost Ing. Domanský Karel, s.r.o.“ se sídlem Na Provaznici 172, na Krajském soudě v Praze dne 1.3.1935 ( svazek XIX strana 268 odd. C ) s kapitálem 200.00,- Kč. Žádost o koncesi vyřizoval tehdejší právní zástupce firmy Ing. Karla Domanského pražský advokát JUDr. Aron, který ovšem tento úkon neprovedl a firmu o tom neuvědomil.

Žádost o udělení koncese proto firma podala až 20. 5. 1942, kdy již bylo sídlo firmy v Praze – Tróji. Jednou z příloh žádosti bylo i prohlášení druhého jednatele firmy Ing. Jakuba Domanského, že se v případě přidělení koncese svému bratru Karlovi své vlastní koncese vzdá.

Žádost byla zamítnuta výměrem Magistrátem hlavního města Prahy, referátem živnostenským II A (i přes odvolání firmy 28. 9. 1942) 7. 12. 1942 z několika důvodů typických pro stav protektorátní německé správy v roce 1942 – dostatek již stávajících koncesí stavitelských a zednických ve Velké Praze (cca. 1200), v Praze VIII to bylo např. 49 z toho dostačujících 27 aktivních a útlum (později obecný zákaz) civilních stavebních zakázek a prací. Firma podala proti tomuto stížnost 23. 1. 1943 na Ministerstvo obchodu a práce v Praze. Zde tento spis mizí v únoru 1943 a až po válce vychází najevo ( opět dle informací ze spisu MHMP ), že tuto stížnost tamější německý pracovník svévolně zničil i s 200 gramy příloh v kamnech.

Další kapitola boje o koncesi začíná podáním nové žádosti 1. 10. 1945 (přijatou 3. 10. 2023), kdy již firmu zastupuje JUDr. Cyril Bušek, Praha II – Hybernská 30. Ovšem již 20. 11. 1945 proti tomuto podává námitky Společenstvo stavitelů v Praze z několika důvodů a to : hospodářských, koncentrace průmyslu a živností, problému vzniku firem kdy potřebná oprávnění má pouze jen jeden společník ( pan Ing. Jakub Domanský ji ještě má ). Totéž pak namítá Obchodní a živnostenská komora v Praze 17. 12. 1945.

Firemní logo Ing. Domanského

Firma dále podává dovoláni dne 31. 1. 1946 na Magistrát města Prahy, živnostenský referát k pokračování řízení, které bylo opět zamítnuto radou ÚNV Hlavního města Prahy dne 31. 5. 1946 č.j. 211875-II/120-4. Společnost se znova odvolává dne 9. 7. 1946 a definitivně (další pokračování její snahy se nedochovalo) prohrává svůj boj rozhodnutím Zemského národního výboru dne 21. 10. 1946 č. III-384374/1(?)46. Zde se historie firmy bratra Ing. Karla Domanského ve spisu ztrácí.

Firemní razítko signované

Osud firmy Ing. Jakuba Domanského po roce 1947[editovat | editovat zdroj]

Ing. Jakub Domanský po osvobození firmu dále provozuje a dostává se – po válečném přerušení – např. opět ke stavbě první České dálnice a jeho mostním dílům[10].

Na základě výměru zemského národního výboru (resp. Referátu pro národní správu majetku) v Praze ze dne 3. 3. 1948 č.j. VIII/2-2536-1948 ze dne byla jeho firmě ustanovena národním správcem firma Konstruktiva. n.p., Praha, se zmocněncem Ing. Vladimírem Krausem, a Ing. Domanský již nemá (jak je ve spise konstatováno) oficiálně koncesi stavitelskou[5].

Poté byly firma znárodněna do komplexu Československých stavebních závodů, národní podnik závod SVIS[5].

Díla civilního stavitelství[editovat | editovat zdroj]

  • Most přes dnes bývalý Sedlický potok ( v rámci stavby první české dálnice Praha – Brno - Slovensko, části I ), stavěn, s válečným přerušením, od roku 1939 (21. 7. 1939) do roku 1951. Zadávací částka 5.552.400,- Kč[10].
  • Vodní elektrárna Lobkovice, zadaná Spolkem pro chemickou a hutní výrobu, Praha v rozmezí 1942 až 1947[11]
  • Zdymadlo Vrané na řece Vltavě a ve spolupráci s firmou Kress práce na Štěchovické přehradě ( jako hlavní dodavatel však byla firma Ing. Hlavy, Praha )[7]
  • Jeden z úseků železniční dráhy Horní Lideč – Půchov
  • Zemská donucovací pracovna, Praha 6 – Staré náměstí, mezi léty 1934 až 1935 na místě původního cukrovaru. Náklady cca. 13 mil Kč.[12]
  • Měšťanská škola v Dobřichovicích, 1934[13]
  • Roškotovo divadlo v Ústí nad Orlicí, v létech 1935 – 1936, ve spolupráci s firmou Františka Tošovského z Ústí nad Orlicí[14]
  • Firma Domanský provozovala v Teletíně tzv. „Horní lom“ ve kterém se těžil ( metodou lámání bloků ) mj. kámen na stavbu Štěchovické přehrady a zdymadla.[8]
  • Činžovní dům v Přípotoční ulice 835, Vršovice ( v jeho vlastnictví )

Stavby vojenské[editovat | editovat zdroj]

  • podúsek TO 3/I – Kolštejn při ŽSV I – Satré Město pod Sněžníkem, byl zadán 5. května 1938 pražské firmě Ing. Jakub Domanský, Na Provaznici čp. 172, Praha XVI za celkovou částku 11.793.623,80 Kč. Výstavba započala 28. května 1938, termín dokončení byl stanoven na 260 pracovních dnů. V podúseku bylo zadáno 7 pěchotních srubů ( StM-S 47 – StM-S 53 ) : vybetonovány byly pouze dva ( StM-S 50 a StM-S 52 ), značně rozestavěny ( StM-S 53, 51 a 49 )[15]
  • dále se zúčastnil několika vyzvaných soutěží MNO/ŘOP, např. i na stavbu první tvrze stálého opevnění – tvrze Smolkov ( vyhrála firma Ing. Beneše, Prostějov )

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.hrbitovy.cz
  2. a b digitalizovaná Matrika obce Žeravice
  3. Moravská zemská knihovna v Brně, digitální archiv; signatura UK 0075.000. Hodonín
  4. Archiv ČVUT, fond: Česká vysoká škola technická v Praze, katalogy, 1904/05 – 1905/06, i. č. 96/88 a 87, zápisy o první státní zkoušce, odbor stavební ho inženýrství, 14.58.1908, č. protokolu 1575,  i. č. 96/98.
  5. a b c d e f Archiv hlavního města Prahy, Živnostenský referát II, spis č. 211875
  6. https://www.stezkymalvazinky.cz/12-provaznice-popelka
  7. a b ZDENĚK, Bauer. U vody přibývá velkých stavenišť. Zakládání. Roč. XXIV, čís. 1/2012, s. 2, 3, 4. 
  8. a b firma České štěrkopísky spol. s r.o.; Mgr. Tomáš Uherek, advokát; advokátní kancelář STRÁNSKÝ & PARTNEŘI
  9. VHÚ/VHA/digitalizovaný fond ŘOP, kartóny č. 255, 260, 343, 345
  10. a b VESELÝ, Vladimír. Zatopené mosty. www.ebeton.cz [online]. ebeton, 15. 12. 2021 [cit. 2023-12-25]. Dostupné online. 
  11. http://vcpd.fa.cvut.cz/wp-content/uploads/2014/05/vodni.dilo_.v.krajine-web.pdf
  12. https://tovarnikominy.cz/kominy.927
  13. http://www.dobrich.cz/kukatko/kukatko_2001_2.pdf
  14. Roškotovo divadlo
  15. www.opevneni.cz