Wikipedista:Nethig

Světová romanticko-realistická literatura

Romantismus - na vrcholu po Velké francouzské revoluci - hlavním námětem je výjimečný jedinec, idea, charakter - podporován politickým, národním i sociálním útlakem, pocitem odcizení

Realismus - prosazuje se ve 20.letech 19.století (rozvoj přírodních věd, sociálních teorií) - pragmatický přístup k životu, prospěchářství, vzestup měšťanstva ("To je jako byste všem očanům řekli: Snažte se obohatit!" H.Balzac) - autoři postupně odmítají romantický přístup úniku před světem ("cesta od snů/ideálů ke skutečnosti/praxi") - ze spisovatelů jsou pozorovatelé (žurnalisté) x jsou zaujatí (Dickens - happy endy) ovlivňování čtenáře, podsouvání názorů - díla se nezabývají výjemečným jedincem, ale dochází k typizaci (hrdina má znaky širší společnosti = "Má ubohá paní Bovaryová pravděpodobně trpí a pláče zároveň ve dvaceti francouzských vesnicích." G.Flaubert) - zlatý věk románu, používá se hlavně próza

Stendhal - skutečné jméno: Henri Beyle - nezlomné sebevědomí, vyhraněná ironie, skeptický pohled na všechny vrstvy - ve své době neuznaný (pouze Balzacem) - z bohaté rodiny, zemřela mu v dětství matka, s otcem nevycházel, republikán, ateista ("Boha omlouvá jen to, že neexistuje."), sloužil v armádě za napoleonských válek, pak žil v revolučním Miláně,láska jeho života x vypovězen, vrátil se jako diplomat a strávil zde zbytek života - hlavním námětem děl je boj za svobodu, lásku proti pokrytectví, prospěchářství x otevřená vzpoura = zkáza, přijetí = rovná se vzestup a poznání, že to nikam nevede - Červený a černý: hlavní postavou Julián Sorel, syn tesaře, pokrytec, obdivuje Napoleona, pak ho zapře a stane se knězem vychovatelem u starosty, svádí jeho ženu, ukryje se před hanbou v klášteře, poté se ocitá v Paříži jako vychovatel u markýze de la Mole, svede jeho dceru, má si jí vzít x je udán starostovou ženou, postřelí ji, je souzen, obě ženy podplatí soudce, aby ho pustili x uvědomuje si svoji chybu, pohrdá společností a nechává se popravit - Racine a Shakespear

Honoré de Balzac - autor 80 románů, povídek, divadelních her - tvrdé dětství, odmítl normální zaměstnání, touží po slávě, úspěchu, živí se psaním podřadných děl na objednávku, zadlužuje se podnikáním (díla "Jak nikdy neobědvat doma a vždy večeřet u cizích"), pod tlakem - nejlepší díla - ovlivněn ženami: de Berny - o 20 let starší, rádkyně, náhrada matky polská šlechtična Hanská - vzala si ho až krátce před smrtí (a do smrti ho stihla opustit) - cyklus Lidská komedie (odkaz na Dantovo dílo) - celkem se mělo jednat o 137 děl (chtěl zachytit celou společnost) - díla navzájem propojena postavami (jednou hlavní, jednou vedlejší) základní: - Šuani: historický román - Gobseck: "Je jenom jediná hmotná věc, jejíž hodnota je dost jistá, aby se jí člověk zabýval: jsou to peníze." - Šagrénová růže: motivem kůže plnící přání, při každém přání se zmenší, až zmizí = smrt majitele - Otec Goriot: bohatý spekulant, majetek předá dcerám, nechají ho umřít v chudobě x neustále je omlouvá, pohřben na náklady doktora a Rastignaca (student z venkova, nakonec zanechá naivity a dá přednost úspěchu před ctí x stále má skrupule) - Ztracené iluze: venkovský básník volí nečestnou cestu k úspěchu (naprosto bez skrupulí), málem zničí svého švagra, nakonec je zachráněn před sebevraždou - Lesk a bída kurtyzán, Evženie Grandetová, Sestřenice Běta

Michail Jurijevič Lermontov - z rodiny chudého šlechtice, po smrti matky vychováván bohatou babičkou, posílala ho na Kavkaz (rekreace) , zamiloval si ho, finančně zajištěn si užíval nespoutaný život, neohrožený voják, inspirován Byronem, provokuje, za báseň "Na smrt básníka" (reakce na Puškinovu smrt, intriky u dvora) poslán na Kavkaz (jako voják), vrací se zásluhou babičky, po souboji znovu na Kavkaz (válka), umírá v dalším souboji - věnuje se lyrice, epice i dramatu - Démon: básnická poéma, motivem vzpoura a zavržení andělů, inspirováno Byronovým Kainem, démon je původně pouze záporný, pro nespokojenost a touhu po ideálu se bouří, chce odstranit nespravedlnost x je egoista, "moc zlý" = ztroskotá, démon = padlý anděl vyhnaný z nebe, osamocený démon se zamiluje do šlechtičny (touží po lásce), zabije jejího ženicha, přesvědčí jí o své lásce, když jí políbí ona umírá, její duše je vykoupena, odchází do nebe, démon opět sám (znovu poražen Bohem) - Hrdina naší doby: téma "zbytečného člověka, dílo je deníkem Grigorije Pečorina vydaným po jeho smrti, šlechtic, voják na Kavkaze, nesnáší lži, povrchnost, přehání to až k cynismu a nihilismu, jedná impulzivně, přináší zkázu ostatním, svým milovaným, uvědomuje si svou chybu ("Má láska nikomu nepřinesla štěstí, protože jsem pro ty, které jsem miloval, nic neobětoval."), Lermontov prohlásil, že zde vystihuje záporné rysy celého pokolení - Maškaráda: veršovaná tragédie, vrcholné dílo romantické dramatiky,kníže Arbenin, rozporupná postava (jeho duše "Je jako hrob: hluboká, temná - co k ní přijde blíže, je pohlceno navždybeze stop."), ze žárlivosti otráví svoji krásnou, mladou ženu, předznamevá tvorbu F.M.Dostojevského - životu Lermontova se věnuje Vítězslav Houška v díle "Souboje perem a pistolí"

Nikolaj Vasiljevič Gogol - "nej" ruský prozaik a dramatik 1.poloviny 19.století - syn ukrajinského statkáře, po gymnáziu odjel do Petrohradu, touha po prospěšnosti, inspirován Puškinem, nejprve jako úředník, poté se prosadil, zachycoval svoje zážitky (nejprve romantická tvorba, vrchol v realismu) - Večery na samotě u Dikaňky: prózy inspirované ukrajinským folklórem, prolínání fantazie a reality - Taras Bulba: lidová hrdinská epika, romantický hrdina, osudy legendárního ukrajinského kozáka - Petrohradské povídky: bizarní až groteskní povídky popisující živoření úředníků, umělců (Bláznovy zápisky, Nos - úředníkovi brání v kariéře oživlí nos --> stíhá ho), Petrohrad popisován jako mystické město - Mrtvé duše: na Puškinův podnět, pikareskní styl, typizace, satira, hlavní postavou uhlazený Čičikov, společenský dravec, opředen legendou mimořádné osobnosti, dochoval se pouze první díl (Čičikov v závěru musí opustit Gubernii), dílo je koncipováno jako Dantova "Božská komedie" (Peklo, Očistec, Ráj) - Revizor: vrcholné dílo, výsměch nepoctivosti, hlouposti (děj viz divadlo)

Charles Dickens - z chudé rodiny, rodiče ve vězení pro dlužníky --> dva roky sám na ulici (silně ovlivněn), nenadálé dědictví, miloval otce, chladný k matce, postupně pracoval jako písař, soudní zapisovatel, parlamentní zpravodaj a novinář, angažuje se na dobročiných akcích, měl 9 dětí, přísný a citlivý otec, vyhýbal se aristokracii,zabýval se socialními problémy (opuštěné děti, kriminalita) - Kronika Pickwikova klubu: vycházelo novinově, příběhy čtyř nepraktických džentlmenů podnikajících výlety na venkov, doplněni sluhou Samem Wellerem, z chudých vrstev, praktický přístup k životu, vtipné komentáře (zvýšil oblibu), humoristické až pikareskní dílo - Oliver Twist: reakce na zpřísnění zákona péče o chudé, Oliver je nalezenec, strastiplná cesta, v Londýně nevědomky pomáhá gangu, nakonec před trestem zachráněn bohatou rodinou, která se ho ujme x znovu se dostává do spárů zločinců x happy end, odhaluje svůj původ a získává rodinu i bohatství - Mikuláš Nickleby, Starožitníkův krám, Život a dobrodružství Martina Chuzzlewita

Edgar Allan Poe - rodiče kočovní herci, ve dvou letech se dostal k opatrovníkům, několik let strávil v Anglii, nedostudoval universitu pro nedostatek peněz, inspirován Byronem, finanční situaci vyřešil armádou, rozpory s otčímem, odchází k biologické rodině, pracuje v novinách, ožení se s Virginii - snaží se poznávat skutečnost hlouběji (než umožňuje rozum) --> spojení s transcendentalismem x liší se od Emersona: místo řádu chaos, místo jasu tajemství, nehledá pravdu, ale krásu --> krajnosti, záhady, záhrobí, vize, mixování reality a snu, halucinace - Vraždy v ulici Morgue: 1. detektivní povídky vůbec, sklízí úspěch - Jáma a kyvadlo: popis trýznění mužu zatčeného inkvizicí - Zlatý brouk - Černý kocour: duševní, společenský pád alkoholika - Havran: muž ležící v horečce v posteli, do pokoje přilétá havran, debata, havran odpovídá pouze "nevermore", na začátku působí komicky, na konci je symbolem hrůzy

Heinrich Heine - "artista německého jazyka" x pronásledován cenzurou - z židovské rodiny, stal se právníkem, neměl zájem o podnikání, nechal se překřtít ("otevření dveří do bohaté Evropy"), během studia práv ovlivněn A.W.Schlegelem, G.W.F.Hegelem, neúspěšně se snáží o svou sestřenku = impulz pro psaní, umírá ochrunutý, ale nezlomený - Kniha písní: velmi populární, během jeho života vydána 13krát, rozsáhlý soubor, z pěti částí (1. a 2. romantický základ - neopětovaná láska, smrt, světobol), zbytek paroduje předchozí - až cynismus, v posledním dílu "Severní moře" je námětem příroda, použije zde rytmicky uvolněný verš - Obrazy z cest: próza, fejeton - společensko-politická satira x pro potíže s cenzurou opouští Německo - Romantická škola: kritické výtky k romantismu - Německo: satiricko-elegický epos, vyvrcholení záporného vztahu k vlasti, součást sbírky "Nové básně" - "spojení myšlenkové síly a úderného vyjádření"

Hans Christian Andersen - dán - ve 14ti odešel z domova do Kodaně, neměl vzdělání, toužil po slávě - vážná tvorba prakticky zapomenuta x pohádky za které byl kritizován (nenáročná tvorba) patří do "Zlatého fondu světové literatury" - Pohádky vyprávěné pro děti - později dílo rozšíříl --> Nové pohádky a povídky: spojení folklórní (grimmovské) a umělé pohádky = lidový námět jako východisko pro vlastní zpracování (realistické detaily, ironie, fantazie, sentimentalita, moralizující podobenství), Císařovy nové šaty, Cínový vojáček - náznak autobiografie: příběhy Ošklivé káčátko, Málá mořská víla, kniha Pohádka mého života