Wikipedista:Natalie.bielekova/Pískoviště
Mrchopěvci[editovat | editovat zdroj]
Román Mrchopěvci je knižním debutem Jana Křesadla (vlastním jménem Václav Pinkava). Kniha vyšla v roce 1984 v Torontu a pak v roce 1990 v Praze. Do Křesadlových děl se často promítala jeho profese psychologa zaměřeného na sexuální deviace.[1]
Autor knihu psal v létě roku 1980 v psychiatrické klinice v Colchesteru, kniha však vyšla až v exilovém nakladatelství 68 Publishers. Jedná se o pozdní vstup do literatury, jelikož v době dokončení díla bylo autorovi přes padesát let.[2] Kniha Mrchopěvci získala literární Cenu Egona Hostovského.[3]
Obsah[editovat | editovat zdroj]
Román ukazuje prostředí lidí z okraje společnosti ve fiktivním Městě a reflektuje období komunismu 50. let. Je složený celkem z 20 kapitol (tzn. Hlava I. – Hlava XIX. a Intermezzo).
Hlavní postavou díla je Zderad s rodinou, který je společně s dalšími třemi muži zpěvákem pohřebního sboru. Tento sbor je nazván mrchopěním. Zderad je však opakovaně neznámým mužem napaden a vydírán Ódou na Stalina, kterou kdysi napsal v řečtině na gymnáziu, a nucen k homosexuální prostituci. Zderad později zjistí, kým neznámý muž je, a nakonec ho i s manželkou zabijí.
Interpretace[editovat | editovat zdroj]
Román můžeme číst a interpretovat různě. Jedním z možných způsobů je doslovné čtení a to jako kriminálně-pornografický román. Ivo Řezníček označuje Mrchopěvce jako hybridní dílko. Podle něj spojuje naturalismus, detektivní příběh, sociální román, okultismus, měkkou pornografii a nadromán. Jako autenticky působící autor označuje autorovo vložení řečtiny, latiny, francouzštiny a romštiny, dále pak autorovy znalosti muzikologie, psychopatologie a zoologie.[4] Knihu můžeme vnímat také jako alegorii. Jan Čulík píše, že Mrchopěvci působí jako politický protest, přesněji v kontextů jeho motivů (degenerace, znásilňování, prostituce) jako metafora stalinského režimu.[5] Podobně se vyjadřuje Petr Hanuška v časopisu Tvar. Joanna Czaplińska totalitu přirovnává ke Skomelnému a Zderada ke společnosti, která se vzdává myšlenek na vzpouru a nechává se zotročit – tím je tedy v díle tvořena alegorie stalinského období.[6]
Další možnost interpretace díla je použití termínu „groteskní alegorie“. V díle se objevuje mnoho podob groteskna. Příkladem je karikaturní vzhled postav nebo bizární formy.[6]
Jan Schneider přirovnává Mrchopěvce ke Kunderově Žertu.[3] Joanna Czaplińská však nevnímá Mrchopěvce jako polemiku s Kunderovým dílem, ale spíše jako další variantu podobného příběhu.[6]
- ↑ LEHÁR, Jan; STICH, Alexandr; JANÁČKOVÁ, Jaroslava, aj. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: [s.n.], 2020.
- ↑ HANUŠKA, Petr. Mrchopěvci - prozaický debut Jana Křesadla. Poznámky k interpretaci románu. Tvar. Roč. IX., čís. 4, s. 1, 4-5.
- ↑ a b BURIAN, Václav; MACHALA, Lubomír. Československá literatura v exilu a samizdatu. Olomouc: [s.n.], 1991. ISBN 92.
- ↑ ŘEZNÍČEK, Ivo. Jan Křesadlo: Mrchopěvci. Sixty-Eight Publishers, Toronto, 1984. Svědectví. Roč. XX, čís. 77, s. 182-183.
- ↑ ČULÍK, Jan. Knihy za ohradou. Praha: [s.n.], 1991. S. 122-123.
- ↑ a b c JOANNA, Czaplińská. Alegorie - groteska - postmoderna. Postmodernistický ráz Mrchopěvců Jana Křesadla. [s.l.]: [s.n.]