Wikipedista:MatejRotter/Pískoviště
Lidový nábytek na Moravě[editovat | editovat zdroj]
Lidový nábytek je především znám pro svou barevnost a dekorativnost. Uplatňovalo se různých druhů motivů, ale nejčastější motiv byl náboženský. Než se ovšem dostal do podoby jak ho známe dnes, musel projít dlouhým vývojem. Na vývoj a samotný vzhled lidového nábytku mělo vliv nemálo faktorů. Zejména městská centra s trhy, nové kulturní a civilizační směry a taky lidové tradice v kraji.
Určitý vliv pro vývoj a určení funkce interiéru, jak co se týče nábytku tak i členění domu mělo topeniště v podobě hliněné pece. Ta neměla pouze úkol udržovat teplo v místnosti, ale také pomoct při pečení chleba a pomocí podstavce pro otevřený oheň byla možnost i vařit. Avšak z důvodu, že kouř zůstával v místnosti prošla pec určitými změnami, až do fáze, kdy vznikla tzv. černá kuchyně. Po přistavění přepážky vznikla samostatná místnost. Díky tomu se mohla místnost využít pro jiné každodenní účely a s tím i nábytek.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Ve starší době byl nábytek zhotovován technikami a nářadím určené spíše pro tesařinu(sloupková konstrukce, spoje na čep a na paz, vrubořez, rytí). Následně v mladší době tj. 14.-15. století se nábytek začal zhotovovat technikami truhlářskými(povrch materiálu opracován hoblíky, rybinové ozuby, klížení, rámová konstrukce s výplní). A v 15. století byly zaznamenány jedny z prvních gotickou malbou přes šablonu zdobené kusy nábytku. To se týkalo především interiéru sakristie v kostele. V rozmezí 15.-16. století se v Itálii rozmohl trend malovaného nábytku a s ním i technika intarzie. Malovaný nábytek se v interiéru začal pravidelně objevovat od 17. století ovšem intarzované kusy tak časté nebyly, protože si je mohla dovolit pouze majetnější vrstva obyvatel.
Výrobci[editovat | editovat zdroj]
Truhlářské řemeslo, jako takové existovalo již někdy od 12. století. Dlouho však bylo pouze městským řemeslem. Než se tedy dostalo truhlářství i na venkov trvalo to několik let. Do konce 17. století si většinu nábytku tvořili lidé na venkově sami a nebo místo tehdejších stolařů zaujali tesaři a koláři.
Druhy lidového nábytku[editovat | editovat zdroj]
Lavice[editovat | editovat zdroj]
Ze začátku se lavice prezentovaly jako hliněné stupínky. Následně přešla do stavu kdy byla lavice zabudována do stěn. Pak už se začali zhotovovat ze dřeva. První podoba mohla vypadat tak, že sedák tvořil rozštípnutý kus kmene a do vydlabaných otvorů byly zapuštěny nohy v podobě očištěných větví. V průběhu času se k lavici přidalo i opěradlo a technologické opracování se zdokonalovalo. Sedák byl povrchově upravený hoblíky a nohy tvořila deska, která byla spojena se sedákem a mohly tvořit. Opěradlo mohlo být buď plné a malované a nebo jej tvořil rám se svislými příčkami, které byly tvarově vyřezávány. Lavice sloužili ke všedním věcem, k sezení u jídla, k práci a odpočinku. Byly umístěny v blízkosti pece, rohu místnosti u stolu nebo po celém obvodu místnosti.
Židle[editovat | editovat zdroj]
Židle byly v interiéru spíše doplňkovým nábytkem. Objevovali se ojediněle.Funkční jednostrannost, náročnost židle na prostor, pro ni nevýhodná hliněná zem- to zřejmě zdůvodňovalo zdrženlivý postoj lidí k ní.[1] K jejímu častějšímu užívání došlo až někdy na konci 18. století. Do té doby se používali primárně lavice a židle jen pro vzácné hosty. Nejčastějším zdobeným kusem židle bylo opěradlo. To bylo zdobeno tvarovým řezáním doplněno řezbou.
Stůl[editovat | editovat zdroj]
Stůl byl nedílnou součástí domu, který se používal ne jen k hostinám, ale k mnoha dalším událostem např. na stůl se pokládalo novorozeně. V lidovém prostředí se stal nejrozšířenějším typem stůl na rozkročených deskových nohách spojených táhly a trnoži (tzv. stůl na kozlíku, také gotický) zhotovovaný z tvrdého dřeva a zdobený profilovací nohou.[2] Stoly byly malbou velmi výjimečně, spíše byly zdobeny vykládáním stolové desky s motivem christogramu nebo hvězdy.
Truhla[editovat | editovat zdroj]
Truhly jsou nejstarší druhy nábytku sloužící k ukládání věcí. Sloužili k uskladnění obilí a jiných zemědělských produktů, mouky, jídla, šatů, cenností atd. Mezi zvláštní truhly patří truhla, kterou si do nového domu přinesla nevěsta. Truhly se lišili konstrukcí, vzhledem. Mezi typy truhel patří tzv. súsek(staro slovensky označení zařízení na uskladnění obilí), kdy se jedná o truhlu zhotovenou truhlářskou a šindelářskou technologií. Mezi další truhly patří truhla sloupkové konstrukce, další tzv. žigla, která byla nízká, nezdobená truhla pro uskladnění potravin. S renesancí se objevili truhly truhly na soklu a truhly kde korpus nesou soustružně upravené nohy-kulové, jehlanové, kuželové. Postupem času se stala tato truhla nejpoužívanějším typem. Truhly byly ozdobeny malbou a nebo intarziemi.
Skříň[editovat | editovat zdroj]
Skříně patří mladší kusy nábytku. Prvně vypadaly tak, že se postavili dvě truhly na sebe. Skříně se v městských domech začaly objevovat v rozmezí 15. a 16. století. Ovšem k rozšíření ve venkovském prostředí došlo až v polovině 18. století. Jedním z prvních konstrukčních typů skříní měla protáhlé bočnice, takže tvořili nohy skříně. Tato skříň ještě bývala zdobena profilovou římsou na půdě skříně. V průběhu s začala objevovat skříň stojící na soklu nebo místo soklu měla nohy začepované do korpusu. U obou druhů byla skříň doplněna malbou. Skříně primárně sloužili k ukládání oblečení, ale byly tu skříně jako Misník. Ten sloužil k ukládání slavnostnějšího příboru a nádobí. Pro ukládání cenností celé rodiny a různých písemností tu byla koutní skříň a ve spíži byla zase spižní skříň.
Postel[editovat | editovat zdroj]
Jako lůžko se mohlo použít respektive cokoliv truhly, lavice. V mnoha případech pro děti to byla právě pec. V chudých rodinách děti spávaly na slámě a mladí mohli spávat během léta na půdě. Postel se na venkov mohla dostat někdy v průběhu 18. století. Mohla lišit, jak náročností konstrukce tak i zdobnými prvky např. malba, nebesa. Jeden z prvních typů postelí byly tzv. paláce. Jednalo se něco plošinu se zábradlím, která byla zavěšena za provazy do stropu. Další druhy postelí nabývaly už trochu jiného zpracování. Jedním z prvních takových postelí je tzv. pohrádka. Jednalo se jednoduchou deskovou konstrukci s vysokými čely, kterou nesly kůly zaražené do země. Dalším druhem byl tzv. prasťák. Jednalo se o postel poněkud složitější, co se konstrukce týče. Konstrukci tvoří čtyři nohy a do nich jsou na čep a dlab spojeny luby. U toho druhu postele byla lehací plocha vypletena proutím. V 19. se objevila tzv. ložnica, která odpovídala konstrukcí, tvarem a zpracováním postele městské 17. a 18. století. A ti nejbohatší hospodáři si mohli dovolit postel s nebesy. Všechny tyto postele byly bohatě zdobeny malbou, tvarovým řezáním na čele postele a řezbami.
Kolébky[editovat | editovat zdroj]
Zdomácněli v 18. století . Lišili se převážně konstrukcí. Objevovaly se i kolébky konstrukčně náročné, kdy se začepují sloupky, kdy tvoří písmeno V, do obloukových desek a k sloupkům jsou přidány čela a bočnice. Čela můžou být tvarově vyřezávané a bočnice byly opatřeny řadou kolíků. U kolébek převažovalo, jako zdobný prvek malování bez nějaké větší řezby.