Přeskočit na obsah

Wikipedista:Mareknovotnyfsv/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Social Judgment Theory[editovat | editovat zdroj]

Social Judgment Theory (SJT) je teorie evaluace a akceptace právě vnímaných názorů, pozic a nápadů na základě našich současných postojů a preferencí v oblasti sociální psychologie. Teorie byla vyvinuta v šedesátých letech 20. století Muzaferem Sherifem, Rogerem Nebergallem a jejich spolupracovníky. Tato teorie se zaměřuje na způsob, jakým jednotlivci formují své názory a postoje na základě interakcí s informacemi a postoji ostatních lidí. Teorie je využívaná k zlepšování komunikace mezi lidmi. Vzhledem k jejímu významu pro pochopení sociálního vnímání a formování názorů zaujímá SJT významné místo v oblasti sociální psychologie a komunikačních studií.

Základní principy SJT[editovat | editovat zdroj]

Hlavním měřítkem SJT jsou takzvané "latitudy". Latitude v tomto smyslu označuje šíři možností nebo rozpětí rozhodnutí. Latitudy tedy jsou rozsahy přijatelných, neutrálních a nepřijatelných názorů a informací. Konkrétně jsou to "latitudy akceptace," "latitudy nezávaznosti" a "latitudy odmítnutí." Každý jedinec má své vlastní latitudy, které určují, jaké názory a informace jsou pro něj momentálně přijatelné či nepřijatelné.

Latitudy akceptace zahrnují názory, které jsou v souladu s vlastními přesvědčeními, a jsou tedy pravděpodobně přijaty s větší ochotou. Naopak latitudy odmítnutí obsahují názory, které jsou v rozporu s vlastními postoji a jsou tak pravděpodobně odmítnuty. Latitudy nezávaznosti představují prostor pro názory, které jsou považovány za neutrální či nejisté. SJT předpokládá, že jednotlivci posuzují informace na základě toho, kde na meřítku se nacházejí v rámci jejich latitud. Informace, které padají do latitudy akceptace, jsou pravděpodobně přijaty s větší ochotou a jsou považovány za bližší k vlastním názorům. Naopak informace, které se nacházejí mimo tuto latitudu, jsou pravděpodobně odmítnuty nebo zpochybněny.

Asimilace a kontrast[editovat | editovat zdroj]

Dalším klíčovým prvkem SJT je koncept "posunu" po škále latitud. Tento posun vnímá rozsah názorů a idejí, které mohou ovlivnit změnu postoje jednotlivce. Tento mechanismus ukazuje na to, že lidé mohou být otevření změně svých názorů, pokud jsou prezentováni s informacemi, které nejsou daleko od jejich latitud akceptace a odmítnutí. Pokud jsou prezentované informace jedinci blízké, tak je více náchylný k tomu názor přijmout a posunout tím svoji latitudu akceptace. Když jsou informace neznámé, je velice nepravděpodobné, že jedinec svůj postoj změní a tím vzniká kontrastní efekt, který informaci oddaluje více než doopravdy je. Právě informace spadající to latitudy nezávaznosti jsou ty, které nejpravděpodobněji budou dosahovat požadované změny postoje.

Vliv ega[editovat | editovat zdroj]

Důležitá proměnná v rámci SJT bylo ego a s ním spojené emoce. Pokud je otázka, či problém vágní a dotyčný k němu nemá blízko a dá se považovat za faktickou záležitost. V moment, kdy se jedná o jedincovi bližší téma jako je politika, náboženství, či rodina, vzniká intenzivní zaujatost, která vede k extrémním postojům a značnému zapojení ega.

Autoři teorie[editovat | editovat zdroj]

Muzafer Sherif, a R. E. Nebergall byli klíčovými postavami vývoje SJT. Muzafer Sherif, turecko-americký sociální psycholog, byl známý pro svůj výzkum v oblasti vztahů a konfliktů různorodých skupin. Roger E. Nebergall z Iowy, byl profesorem rétoriky. Byl spoluautorem knihy Attitude and Attitude Change: The Social Judgement-Involvement Approach společně s Muzaferem Sherifem.

Důvod Vytvoření SJT[editovat | editovat zdroj]

Tvůrci SJT cílili na lepší pochopení procesů, skrze které jednotlivci přijímají, hodnotí a mění své názory v interakci s informacemi od ostatních. Sherif a Nebergall se zaměřili na výzkum, který odhalil, jakým způsobem lidé posuzují informace, a jaký vliv mají názory druhých na formování vlastních postojů. Celkově lze říci, že SJT byla vyvinuta s cílem přispět k hlubšímu porozumění sociálnímu vnímání a procesům formování názorů. Její aplikace jsou významné v oblasti sociální psychologie a komunikačních studií, poskytující rámec pro analýzu interakcí a komunikačních procesů v sociálním kontextu.

Příklad aplikace[editovat | editovat zdroj]

Představme si situaci, kdy jedinec s konzervativními politickými názory přijme informace od zdroje, který sdílí podobné postavení. Tyto informace padají do latitudy akceptace a jsou tedy pravděpodobně přijaty. Naopak informace prezentované z liberální perspektivy mohou spadat mimo tuto latitudu a být odmítnuty. Zde lze vidět praktickou aplikaci SJT při interpretaci politických informací a formování politických názorů.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Teorie sociálního posuzování poskytuje významný teoretický rámec pro analýzu interakcí a formování názorů v sociálním kontextu. Její principy jsou klíčové pro pochopení, jak lidé vnímají informace a jak tato vnímání ovlivňují jejich postoje a názory. S rozvojem komunikačních studií a psychologie dále získává SJT na relevanci a slouží jako cenný nástroj pro zkoumání sociálních interakcí a komunikačních procesů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. Sherif, M., Sherif, C. W., & Nebergall, R. E. (1965). Attitude and attitude change: The social judgment-involvement approach. Philadelphia: W.B. Saunders.
  2. Sherif, M., & Hovland, C. I. (1961). Social judgment: Assimilation and contrast effects in communication and attitude change. New Haven, CT: Yale University Press
  3. Sherif, Carolyn W.; Sherif, Muzafer (1976). "Attitude as the individuals' own categories: The social judgment-involvement approach to attitude and attitude change". Attitude, ego-involvement, and change (Reprint [der Ausg.] New York 1967. ed.). Westport, Conn.: Greenwood Press.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl využit překlad textu z článku Social judgement theory na anglické Wikipedii.

  1. Nebergall, R.E (1966). "The social judgment-involvement approach to attitue and attitude change". Western Speech: 209–215.
  2. Daniel O'Keefe. "Social Judgement Theory". Persuasion: Theory and Research. Archived from the original on March 4, 2016.
  3. Sherif, C.W.; Sherif, M.S.; Nebergall, R.E. (1965). Attitude and attitude change. Philadelphia: W.B. Saunders Company.
  4. Sherif, Carolyn W.; Sherif, Muzafer (1976). "Attitude as the individuals' own categories: The social judgment-involvement approach to attitude and attitude change". Attitude, ego-involvement, and change (Reprint [der Ausg.] New York 1967. ed.). Westport, Conn.: Greenwood Press. ISBN 0837178940.