Přeskočit na obsah

Wikipedista:KatNováková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Umělecké řemeslo v období gotickém[editovat | editovat zdroj]

Zrození gotického slohu je připisováno přestavbě choru opatského chrámu v Saint-Denis ve Francii v letech 1132-1144. Snad to bylo křesťanské zanícení, které hnalo kupředu stavby katedrál i vývoj gotickému ornamentu a dekoru.[1] „Reformovaná odnož řádu benediktýnů - cisterciáci, jako „misionáři gotiky“ se svými souputníky, stavitelskými mistry a s jejich hutěmi, rozšířili během jednoho století gotiku ze srdce Francie po celé křesťanské Evropě.“[2] Gotické umění nezůstalo u výstavby katedrál a sochařské výzdoby. Gotické prvky se díky truhlářům, stolařům, lavičníkům a tesařům objevovaly nejen v řemeslnické tvorbě pro chrámové prostory. Lze předpokládat, že se tato tendence rozmohla až v pozdní gotice, protože s nástupem tohoto slohu nebyly rozvinuty vhodné podmínky pro rozvoj těchto řemesel, ani pro kultivaci nábytku. Charakteristické gotické zdobení a tvarosloví není pouze architektonickým slohem chrámů, klášterů a sídel, ale dostává se i do městských útvarů.[3]Význam města ve středověku se velmi proměnil díky rozvoji obchodu a řemesel. Města byly bohatší a postupně se stávaly centrem hmotné kultury.[4] Velká část obyvatelů Evropy se pozvolna začala přemisťovat do měst (za řemeslem a obchodem), namísto opatřovaní potravy a zemědělství, díky vývoji výrobních sil při polních pracích.[5] „Příbytky, které v předcházejících epochách složily jen jako úkryty před nepohodou, byly postupně vybavovány se stále větší péčí.“[6] Do té doby nevedly silné pohnutky člověka středověku k výrazné péči o zvelebování soukromého prostředí, zejména kvůli četným požárům a obecně nedostatku bezpečí.[7] V tomto období došlo k radikálnímu posunu při výrobě nábytku. Zdlouhavou přípravu materiálu štípáním, strouháním a ručním prořezáváním nahradil revoluční stroj - vodní pila. Tu poprvé sestrojil v roce 1245 francouzský stavitel Villard de Honecourt. Základ konstrukcí nábytku se také dočkal převratného kroku, fošny a trámky totiž vyměnil rám s výplní.[8] „Rámová konstrukce stejně jako gotická žebra a podpůrné systémy staveb umožnila odlehčení celé stavby nábytkových předmětů. Ovlivnila nejen konstrukci truhel a skříní, u kterých pro zpevnění byly do té doby používány železné pásy, ale poskytla možnost vytvoření bednových křesel, náročněji provedených lavic a čel postelí.“[9] Úpravou prošel i ozub - rohový spoj, který je dodnes nepřekonaným konstrukčním spojem masivního dřeva. Všechny tyto zdokonalení vedly k vnímání vybavení příbytku jako prostředku k určení společenské nadřazenosti. [10]Tak jako v každém jiném období historie, lze předpokládat, že sídla a mobiliář šlechtických rodů a vyšších vrstev  bude vždy odlišný od prostšího obydlí vrstev nižších. Což platí materiálově, esteticky i technologicky. V mnohých zámožnějších rodinách mělo vybavení domu reprezentativní charakter.[11] Vyšší životní úroveň arabského světa mohli okusit i rytíři křižáckých výprav, kteří na vlastní oči, při svých taženích do Palestiny, viděli civilizované měšťany v přepychových i praktických palácích, namísto zaostalých pohanských barbarů. Pokročilé arabské až šestiposchodové domy měly často zavedenou tekoucí vodu, rozsáhlé komnaty s bohatými koberci. Ulice arabského prostředí byly taktéž pokrokové, v noci byly osvětlovány olejovými lampami.[12]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Pevnost a nosnost stropů zajišťovala záklopová konstrukce s profilovanými trámy. Konstrukce stropů se zakrývala hoblovanými prkny, které zdobila například polychromie, řezba, nebo malba.[13] Na stěnách byly buď hladké omítky s bohatou výmalbou (figurální, morálně naučné scény), nebo lampierie (dřevěné obložení). Dřevěná podlaha z prken byla prostší, zámožnější variantu představovala dlažba kamenná, nebo keramická.[14] Objevuje se zasklení oken (okrouhlé kolečka sesazené do olověných pásků). Kolečka byla buď pouze průsvitná z lesního skla, nebo průhledná z luxusnějšího čirého skla (dříve označováno jako benátské sklo).[15] Kované závěsy nahrazují románské čepové zavěšení. Podélné svlaky pojí dveřní desku. Časté jsou i vyřezávané výplně v rámových dveřích (v interiérech). Venkovní dveře byly vyráběné z dubu, mnohdy i pobity plechem. Nejhonosněji vyzdobené jsou dveře chrámové a to buď dřevěnými masivními reliéfy/lištami, nebo kovářskou výzdobou.[16] Topilo se v kamnech, krbech ve tvaru věže, která byla stavěna z dutých keramických kachlů. Přikládat se dalo z topných komor, přístupných z venkovní místnosti. V měšťanských domácnostech nebyly kamna běžná, tam dále používali otevřený oheň. Kouř mohl odcházet otevřeným krovem, nebo unikal kurlochem (nadokenním otvorem).[17]

Nábytek[editovat | editovat zdroj]

Materiál, který se používal: z jehličnatých dřevin užívali například modřín, smrk, borovice nebo jedle. Z listnatých stromů byl oblíbený masivní dub, ořech, lípa či jasan. Četně užívány byly rámové konstrukce. Mezi nejběžnější spoje patřily čepy, kolíky, rybina, nebo svlak. [18]Spoje se zpevňují klihem, který se připravoval rozvařením zvířecích kůží a zbytků z pergamenů. [19]Povrchová úprava měla plnit funkci ochrannou a estetickou, na gotickém nábytku to byla především lněná fermež, či včelí vosk, koncem gotiky i šelaková politura. Mořením šlo dosáhnout více barev. Hnědá barva se získávala díky čpavku z hnoje, černé se dosahovalo pomocí zelné vody (která obsahuje vápník, hořčík, železo, fosfor, síru, draslík a jod) a k bělení tehdy vypomohla voda vápenná.[20] „U nákladnějšího nábytku byla užita výzdoba s vyšším reliéfem - s motivem arkád, gotických kružeb a také stylizovaných písmen (Z, X a S) obklopených rozvilinami. U dubového nábytku se objevuje jen plochá řezba, typické jsou zejména varhánkovité sklady - v příčném řezu s vlnovým profilem, které se užívaly do výplní.“[21] Nábytek se dále zdobí polychromií, nově se však užívá šablony, díky které se zdobí v celé ploše barevným (zelené, červené, černé odstíny) ornamentem.[22] Oblíbenou výzdobou lišt byly i profily hruškovitého, oblého, či stupňovitého tvaru. U skříní a postelí v oblasti Tyrolska byly výsadou zubové římsy. Ozdobné kování bylo v gotickém nábytkářství důsledně považováno za dekorativní prvek, bylo tudíž hojně tvarováno. Sem patří například zámkové desky lichoběžníkovitého tvaru, zámkové desky s typicky vytaženými nárožími nebo rozkované dveřní závěsy ve tvaru rostlinných ratolestí. [23] „Zdobené kovové pásy byly nejvýraznějším ozdobným prvkem a současně měly i funkcí pevného korzetu nábytku. V této době se objevilo první cínování povrchu, kov byl již zdoben gravurou (rytím) a taušírováním (vtepáváním drátku jiného kovu), spíše běžným až v renesanci u palných zbraní. Kovové prvky byly podkládány papírem nebo kůží pro zamezení modrého zbarvení, které vzniká po reakce třísla dubu s kovem.“[24]

Úložný nábytek[editovat | editovat zdroj]

Základem úložného nábytku zůstává truhla, v gotickém období narozdíl od toho románského se jí dostává bohatší výzdoba (vyřezávané výplně, lišty, později předsazený sokl). Existence skříně vzniká posazením dvou truhel na sebe, zprvu sloužily k ukládání stolního nádobí. Skříně měly jak sokl, tak i římsu s zubořezem. Konzolové skříně, které byly populární hlavně ve Francii a Nizozemí se skládaly z korpusu a podstavce.[25] Truhly (arty) často sloužily jako sedací nábytek, vzhledem k vhodné výšce, někdy i jako lůžko, nebo cestovní zavazadlo. Truhla byla malovaná pestrými barvami, nebo byla ozdobená řezbou, později byla využívána intarzie. [26] „Na truhlách se objevovaly nejen řezbářsky vypracované geometrické kompozice, kružby a figurální motivy, ale i vyobrazení bájeslovných zvířat, často i arkády s lomenými oblouky.“ [27] Hojně byly vytvářeny i vyřezávané gotické růžice. Řezalo se do měkčího dřeva, často i dlátky tzv. „kozí nožkou“. Dveře a boky skříní mohly být zdobeny malovanými figurativními motivy - často vyobrazení světců. Korpusy skříní v počátcích středověku byly sestavovány z fošen a trámků. Předchůdcem komody byla skříň se zásuvkami, kterou uchovávali v sakristiích. Konstrukce truhly byla spojená buď ozubem a zpevněná železnými pásy, narozdíl od starogermánské truhly „trog“, která byla vydlabaná z kmene a zpevněná opásáním. Skříň na podpěrách se objevila v severní a západní Evropě a stala se tak předchůdcem příborníku a kredence. Ukládalo se do ní především stříbrné náčiní.[28]

Postelový nábytek[editovat | editovat zdroj]

Postel mohla být buď baldachýnová, nebo skříňová. Obě možnosti představovaly společné místo ke spánku pro manžele i čeleď. Bylo zapotřebí izolovat nocležníka od chladu a udržet teplo vytvořené vloženými ohřívadly do konstrukce postele. [29] Postelový nábytek z rané gotiky není dochován, jeho vzhled, tvarosloví a prostornost známe pouze z obrazových pozůstatků. Dle těchto pramenů víme, že postele byly prostorné, často završené nebesy zavěšenými na trámy. Lůžko bylo často centrem společenského dění v domácnosti - centrální umístění v místnosti. Postel měla své vlastní zastřešení a zpravidla byla opatřena závěsy ze všech stran, mělo se tak zamezit unikání tepla a tím stabilizovat teplotu během noci a také chránit spící obyvatelé před obtěžujícím hmyzem.[30]Je sice pravdou, že byla populace za dob gotických menšího vzrůstu, než je tomu dnes, avšak lůžka byly kratší především z tehdy živené obavy, že pouze mrtvý člověk rovnoměrně leží. Trup byl tedy podložen polštáři. Pololeh také napomáhal ulevovat lidem s kardiovaskulárními nemoci.[31][32] Nemajetné rodiny spali na kožešinách, ty později vystřídalo lněné prádlo. Do postele uléhala celá rodina včetně dětí a nezřídka i návštěvy. Dělávaly se i postele s výsuvnými korpusy do kterých se dávala sláma. Malé děti, jak víme z dobových ilustrací, spávaly v kolébce, aby jí bylo možno houpat, zavěsily se tyto postýlky na strop. Dalším lehacím nábytkem byly lenošky (čalouněné spací lavice).[33]

Sedací nábytek[editovat | editovat zdroj]

V měšťanských domácnostech se hojně objevovala sedací lavice (často dvoustranné s překlopnými opěradly), trojnohé stolice a nůžkové skládací židle. Pro vysoce postavené osoby se v kostelích, klášterech a hradech používala křesla mající podobu trůnu, často opatřená baldachýnem, rámové či podstávkové konstrukce s řezanými výplněmi.[34]Hojně se při výrobě používaly prkna (namísto sloupků), jak na truhlová křesla, tak i na židle a sedačky. Skládací sedačky byly používány nejen jako sakrální mobiliář. Na tvrdou plochu se pokládalo čalounění. [35] Čalounění bylo často zastoupeno kožešiny, volnými polštáři, houněmi či napnutou kůží.[36] „V pozdní gotice se začalo objevovat pevně přibíjené čalounění na kostru. Plnicí materiály tvořilo peří, žíně, rostlinné náhražky. Sedáky se na konci gotiky vyplétaly koženými pásy, používaly se ale i rákosové výplety.“ [37]

Stolový nábytek[editovat | editovat zdroj]

Nejběžnější stůl představovala deska volně položená na kozách. Pro společenské i pracovní účely se objevovaly stoly s vyřezávanými postranicemi spojenými trnoží.[38] „V měšťanských a selských domácnostech mívaly tyto stoly čtvercovou desku, aby všichni dosáhli na jídlo ze společné mísy. Pevná deska stolu byla již opatřována zásuvkou a její střed byl zdoben bud' plochou řezbou, nebo také vložkou z kamene, většinou vápence a barevného mramoru.“ [39]Sklápěcí desky a vícero zásuvek začaly doplňovat stolový nábytek až v období pozdně gotickém.[40] „S rozvojem administrativních prací a správních činností se vyvinuly kombinací sklápěcích stolů a skříní tzv. kabinetní skříňky, nebo též sekretáře.“[41] Menší adaptací se stávají šperkovnice s hojně zdobenými čely zásuvek.[42] Pro čtecí a psací účely se velmi běžně používaly čtecí pulty, nebo pultové nástavce koncipované pro práci v sedě i ve stoje. [43] Příborník, neboli credenza známa již v pozdní gotice, zprvu fungovala jako odkládací stolek, později díky policové nástavbě sloužila k skladování vzácného skla či keramiky, ve spodních částí dokonce špinavé nádobí.[44] „Ve Francii existoval i dvorní před­pis, který určoval, kolik polic si může dovolit kníže, kolik rytíř. Prominentům určoval počet polic (dle jejich postavení u dvora) výhradně král.“[45]

Sakrální mobiliář[editovat | editovat zdroj]

Gotické vybavení kostelů na rozdíl od románského poskytovalo zadosti učinění napříč řemesly. Začínají se objevovat chorové lavice pro mnichy a velmi propracované oltáře [46] „Kameníci nejprve zhotovili kamennou menzu, na kterou truhláři postavili oltářní skříň. Ta se obvykle skládala ze tří dílů: spodní soklové části - tzv. predely, vlastní skříně - archy s křídlovými dveřmi a koruny tvořené fiálami. Sochaři dodali plastiky či reliéfy do střední části archy a na křídla, vnější stranu křídel zdobili malbou malíři. Někdy byly oltářní archy jen malované a střední část zdobil velký deskový obraz.“[47]

další informace k tématu lze získat z následující literatury:

EHM, Josef. České gotické umění, RYŠKOVÁ, Mireia. Pozdně gotické umění v Čechách /1471 - 1526/, KAVKA, František; PEŠINA, Jaroslav a HOMOLKA, Jaromír. České umění gotické 1350 - 1420.

  1. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 51
  2. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 51
  3. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 52
  4. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 58
  5. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 52
  6. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 52
  7. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 52
  8. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2 strana 54
  9. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 54
  10. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 54
  11. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 58
  12. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 54
  13. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 59
  14. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 59
  15. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 59
  16. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 68
  17. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 59
  18. ↑ NIS - Nábytkářský informační systém. www.n-i-s.cz [online]. [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. 
  19. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 66
  20. ↑ NIS - Nábytkářský informační systém. www.n-i-s.cz [online]. [cit. 2024-06-19]. Dostupné online. 
  21. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 66
  22. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 66
  23. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 68
  24. ↑ https://www.n-i-s.cz/cz/gotika/page/354/
  25. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 59
  26. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 56
  27. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 57
  28. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 56 a 57
  29. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0.
  30. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 57
  31. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 63
  32. ↑ NIS - Nábytkářský informační systém. www.n-i-s.cz [online]. [cit. 2024-06-19]. Dostupné online. 
  33. ↑ NIS - Nábytkářský informační systém. www.n-i-s.cz [online]. [cit. 2024-06-19]. Dostupné online. 
  34. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 63
  35. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 58
  36. ↑ NIS - Nábytkářský informační systém. www.n-i-s.cz [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online. 
  37. ↑ NIS - Nábytkářský informační systém. www.n-i-s.cz [online]. [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. 
  38. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 63
  39. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 63
  40. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 63
  41. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 63
  42. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 63
  43. ↑ DLABAL, Stanislav. Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. Stavitel. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-716-9655-2. strana 58
  44. ↑ NIS - Nábytkářský informační systém. www.n-i-s.cz [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online. 
  45. ↑ NIS - Nábytkářský informační systém. www.n-i-s.cz [online]. [cit. 2024-06-19]. Dostupné online. 
  46. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 68
  47. ↑ WÖHRLIN, Traugott. Nábytkové slohy od antiky po současnost. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2034-0. strana 68
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:KatNováková&oldid=24025204“