Wikipedista:KarelJanda/Pískoviště

Historie ČSRo

Rozhlas za 1. republiky

S myšlenkou založit rozhlasovou společnost přišli podnikatel v oboru filmového průmyslu Ing. Eduard Svoboda a redaktor kulturní rubriky Národní politiky Miloš Čtrnáctý. Po nečekaně složitých jednáních o udělení licence s ministerstvem pošt a telegrafů, kdy je oběma průkopníkům vnucena jako další podílník továrna na výrobu radiopřijímačů Radioslavia, je společnost založena dne 7. června 1923 pod názvem Radiojournal, společnost s r. o.

Pravidelné rozhlasové vysílání ale bylo zahájeno již dříve – 18. května 1923. Tímto datem se český rozhlas zapsal mezi první rozhlasové společnosti na světě, které začaly pravidelně vysílat pro veřejnost. Počátky jsou velmi svízelné – první provizorní studio je zřízeno ve skautském stanu poblíž vysílací stanice ve Kbelích u Prahy. Studio se několikrát stěhuje – nové prostory nachází v Praze v budově Poštovní nákupny, Orbisu a v Národním domě na Vinohradech. Rodí se rozhlasový program i první rozhlasové osobnosti. Po opadnutí počátečního nadšení si vedení Radiojournalu začíná uvědomovat společenskou odpovědnost nového média. Rozhlas přestává být považován za zajímavou technickou atrakci a začíná být vnímán jako důležitý prostředek osvěty, vzdělávání, ale i masového působení na veřejné mínění.

V časopise Radiojournal je koncepce vyjádřena slovy: „Rozhlasu bylo určeno, aby převzal úlohu výchovnou, aby seznámil i zapadlý venkov s dobrou hudbou, učinil mu přístupnou operu i koncertní síň.“  Posluchači se ale nechtěli „jen“ vzdělávat a kultivovat klasickou hudbou a uměleckým slovem, ale také bavit.

Poslouchat rozhlasové vysílání se dalo na veřejných místech jako na Václavském náměstí z amplionu v budově tiskáren nebo v kině Sanssouci. Teprve na podzim se začaly prodávat soukromé přijímače dovezené z Anglie a Francie. Byly velmi drahé. Až po povolení vlastní stavby aparátů v roce 1924 se počet přístrojů začal zvedat.

Účel společnosti byl ve společenské smlouvě vymezen na „rozšiřování zpráv hospodářských, meteorologických, bursovních, sportovních a zpráv rázu všeobecného, jakož i přednášek kulturních a poučných, recitací, koncertů apod. Poplatek za povolení poslechu (koncesi) činil 50 Kč ročně státu a pak koncesionářský poplatek 50Kčs měsíčně vysílací společnosti.

Po úspěšném zahájení pravidelného vysílání pro děti 1. září 1925 a získání prvních zkušeností s vysíláním pro tuto specifickou skupinu posluchačů došlo také k prvním pokusům o využití rozhlasového vysílání přímo ve školním vyučování. Byly úspěšné, a Školský rozhlas proto zahájil zkušební vysílání již od listopadu 1926. Ovšem již předtím rozhlas svými propagačními akcemi pomáhal k tomu, aby rozhlasovými přijímači byl vybaven co největší počet škol.7

Technický ředitel byl Judr. Svoboda, iniciátor rozhlasového vysílání,  programovým ředitelem Miloš Čtrnáctý. Prvním, jehož hlas se ozval v éteru byl pan Velík, technik. Teprve později se profesionálním hlasatelem stal Adolf Dobrovolný.

V květnu 1925 vstoupil do společnosti Radijournal stát s podílem 51%. Tato situace trvala až do roku 1938.

V té době začal rychle růst počet koncesionářů, protože byl uvolněny podmínky k získání radiopřijímače. Díky těmto dvěma okolnostem se vyřešila špatná finanční situace společnosti, která hrozila úplným ukončením vysílání.

Důsledkem byl rychlý vývoj programu a vzrůst jeho kvality. Radiojournal dokonce založil vlastní orchestr. Vedle funkce informativní měl tedy již rozhlas funkce osvětové, vzdělávací a postupně také funkcí zábavnou. Ta byla vyvolána především tlakem od posluchačů a samozřejmě zájmem Radiojournalu o růst počtu přijímačů, tedy o finanční příjmy.

Paradoxně informativní funkce, která z podstaty (živé vysílání, okamžitý přenos zpráv z ciziny) je rozhlasu vlastní, byla potlačována. Tehdejší názor státu i společníků Radiojournalu byl, že rozhlasové zpravodajství má být nepolitické. Vysílaly se tedy zprávy o počasí, sportovní výsledky a burzovní zpravodajství. Bylo do značné míry dáno tím, že monopol na zpravodajství měla ČTK.

Zvlášť významné místo v programové skladbě zaujaly přednášky. Tato forma byla jednou z nejpřirozenějších forem osvěty té doby – s výjimkou distribuce tiskovin nebylo jak oslovit národ mimo kulturní centra. Rozhlas tedy umožnil masové šíření hodnot v celé společnosti.

Velký počin byl první sportovní přenos snad v celé Evropě – 2.8.1924 se jím stal popis boxerského utkání v Praze.

Čs. Rozhlas má ještě jedno prvenství – 12.2.1925 byla odvysílána živě opera Dvě vdovy z Národního divadla. Jen BBC měsíc předtím pokusně vyzkoušela odvysílat první dějství Lohengrina. Přímé přenosy se staly velmi významnou součástí programu. Rozšířily se i na mimohudební produkce, jeden z nejvýznamnějších byl projev TGM dne 28.10.1925 k výročí založení ČSR.

V roce 1925 začalo i pravidelné vysílání pro německy mluvící spoluobčany.

Čs. rozhlas se stal i členem mezinárodní unie, kde jím nominovaní činitelé se stali členy různých komisí.

V roce 1926 se začal prosazovat v programu přístup tzv. produktivní, tedy vlastní tvorba. Dosud byla funkce rozhlasu v zásadě reproduktivní.

Obrovskou událostí byl přímý přenos z VII. Všesokolského sletu, nejen technickou náročností, ale především vznikem rozhlasové reportáže. Prvním reportérem byl František Havel, který posluchačům slovně zprostředkovával dění na sletišti. Jeho reportování bylo živě smícháno s reálnými zvuky a hudbou do vysílání. Počet posluchačů opět mohutně vzrostl, i díky jednoduchým přijímačům-krystalkám, které se daly postavit i svépomocí.

V září 1926 byl uskutečněn i první mezinárodní přenos ze Švýcarska, kde ve Společnosti národů mluvil Edvard Beneš.

Snad nejvýznamnější přínos k rozvoji rozhlasu přinesl první přímý a komentovaný sportovní přenos fotbalového utkání mezi Slávií Praha a Hungárií. Shodou okolností byl jeho komentováním na poslední chvíli pověřen Josef Laufer. Jeho talent způsobil skutečnou lavinu zájmu o rozhlas. Díky němu lze mluvit o české reportérské škole, a čs. rozhlas stanul na špici žánru sportovní reportáže.

Přímé přenosy se postupem času staly nosnou částí programu. Nešlo jen o sport a hudbu, ale i o de facto zpravodajství a reportáže z významných společenských událostí. Rozhlas se stal fenoménem ovlivňujícím atmosféru období 1925-1929. Lze říci, že prosperoval stejně jako v té době i celá republika. S lehkou nadsázkou je toto období nazýváno Zlatou dobou 1.republiky (a také rozhlasu).

I technicky se rozhlas posouval dopředu. Byl vybudován nový vysílač ve Strašnicích s 10x vyšším výkonem, dostal nové prostory v Radiopaláci, Orbisu. V prosinci 1926 došlo k 1. simultánnímu vysílání v Evropě. Co to znamená – existující studia v Praze, Brně a Bratislavě dosud vysílala vlastní program. Tento den ale byl program z pražského studia dodán kabelem do Brna a Bratislavy a odvysílán ve stejném čase. Postupně byla připojena studia i v Košicích a Ostravě. Mezinárodní vysílání se díky tomu stalo pravidelnou součástí programu.

1930-1938

Profesionalizace vysílání

V roce 1929 postihla svět hluboká hospodářská krize. Tím byl ovlivněn i politický vývoj Československa a prohloubil se konflikt mezi třídami a národnostmi (Češi x Němci, ale i Slováci).

Rozhlas se stává nejen šiřitelem programu, ale jeho hlavním tvůrcem. Má tři odbory:

1)    Hudební

2)    Slovesné umění a reportáže

3)    Přednáškový

Vysílá se beseda účastníků ve třech studiích tří stanic, vysílá se reportáž z důlního provozu, realizuje se přenos přes oceán, vysílá se i kombinované reportážní pásmo z terénu a ze studia, vzniká celá řada pásmových typů a objevují se původní rozhlasové hry. Uplatňuje se charakteristická montážní technika, rozhlasové tvůrčí praxi vlastní. Prudký vývoj v tomto desetiletí jde od hry v rozhlase k rozhlasové hře, od demonstrace zvukového efektu k přirozenému uplatnění zvuku v řádu rozhlasového díla. Z rozhlasového vysílání se vyvinula svébytná větev umění.

Velkou slabinou bylo překvapivě zpravodajství, které by mělo být pro schopnost informovat v reálném čase naopak předností. Bylo to způsobeno monopolem ČTK na veškeré zprávy. Rozhlas si je nemohl ani upravit pro mluvenou řeč. Tato slabina se negativně projevila ve srovnání s propagandistickým německým nacistickým vysíláním, což mělo velký vliv na postoje německého obyvatelstva.

Programový rozvoj byl podmíněn rozvojem techniky. Objevila se možnost záznamu zvuku, která umožňovala předtáčení programu, jeho úpravu a kombinaci s aktuálním vysíláním. Dalším zdrojem nových možností programu byla schopnost mixovat živé vysílání z několika míst a z několika záznamů. Třetím významným krokem bylo krátkovlnné vysílání z terénu za pohybu reportéra.

Roku 1933 se Radiojournal přestěhoval na Vinohradskou ulici 12, kde sídlí dodnes. Shromáždil tak všechny své součásti na jedno místo.

Zlepšení zaznamenaly i vysílače a v r.1933 bylo signál možno zachytit na 80% území. O rychlém rozvoji svědčí i počet koncesí – v r.1933 po hospodářské krizi jich bylo cca 550 tisíc, ale v roce 1935 téměř 800 tis. a v roce 1937 již 1 130 000.

Celkově se dá konstatovat, že rozhlas v ČR vyspěl ve velmi respektovanou instituci plnící osvětové, vzdělávací a informační funkce. Jeho vývoj nijak nezaostával za vývojem světovým ani technicky a organizačně. Na rozdíl od mnoha komerčních stanic západoevropských trvale přispíval ke kulturnímu a vzdělanostnímu vývoji v ČR a byl tak odrazem pokrokovosti první republiky.

Zdroje:

Československý rozhlas na vlnách času

Podrobné dějiny čs. a českého rozhlasu (E-kniha)

Patzaková, A. J.: Prvních deset let čs. rozhlasu. Radiojournal, Praha 1935

v. Kovářík, Vladimír: Vývoj rozhlasové publicistiky I. SPN, Praha 1971,

Čtrnáctý, Miloš: Jak jsme začínali 12. Týdeník Rozhlas, 2001

Klimešová, Hana; Roubal, Ladislav; Bartoň, Alexandr: Stručná historie organizace Československého rozhlasu.

Prameny k dějinám československého rozhlasu. Čs. rozhlas, Praha 1970

námět na heslo: Karel Janda

odkaz: https://kam.hradcekralove.cz/objekt/115-vila-karla-jandy

narozen 30.6.1879 v Loučeni. 4 roky gymnázia a OA v Hradci. Praxe v Živnobance, 7 let. Pak v Zemské bance. Tam si ho všiml Fr. Ulrich, starosta HK a doporučil mu práci ve Spořitelně Královéhradecké, prošel jí od píky až k vrchnímu řediteli v roce 1931.

7

Děkuji Vám za práci na dnešní lekci.

Pomalu si můžete rozmýšlet, jaké heslo budete chtít vytvořit. Rozsahem doporučuji maximálně něco takového: Éric Joisel.