Wikipedista:JanBer95/Pískoviště

Pika (porucha příjmu potravy)

Historie

            Pojem pika, jako popisu bažení po nepoživatelných látkách, první použil Ambrose Paré (1509-1590). Slovo “pika” je středověké latinské pojmenování pro straku, je popisováno, že straky nerozlišují mezi jedlými a nejedlými látkami.

Pika ve formě geofagie (tedy pojídání půdy nebo špíny) byla známá již starověkým Řekům a Římanům a nejprve byla zmíněna v díle ze 13. stol. V roce 1563 byla popsána pika u těhotných žen a u dětí v lékařských knihách. Pika je stále častá i v současnosti. V některých kulturách byla a je součástí náboženských obřadů, magie nebo léčebných procedur.

Prevalence

            Stanovení přesné prevalence piky je velmi obtížné, protože se jednak objevují rozdíly v definici a poté také neochota pacientů přiznat se k bažení a jedení nestravitelných látek. Prevalence piky se v běžné populaci pohybuje od 0,02 % do 76,5 %. U dětí od 18 do 36 měsíců se pika objevuje ve spojitosti s explorováním a i incidence vyšší než 50 % je považována za normální. Během vývoje by se toto chování mělo vytrácet. Pika se může objevovat těhotných žen, prevalence takového chování v dostupných studiích je v rozmezí od 8 % do 71 % v závislosti na charakteristikách zkoumaného vzorku. Vysoká prevalence piky je i u osob s mentální retardací, v domácí péči je prevalence od 0,3 % do 4,1 % a v ústavní péči se prevalence zvyšuje až od 5,7 % do 25,8 %.

Etiologie

            Příčině piky rozumíme jen omezeně a s velkou pravděpodobností je multifaktoriální Sayetta popsal několik teoretických přístupů, v nichž se snažil vysvětlit etiologii piky z nutriční, smyslové, fyziologické, neuropsychiatrické, kulturní nebo psychosociální perspektivy. Nutriční teorie vysvětlují bažení a pojídání nestravitelných látek potřebou doplňovat specifické minerály, ale opak je spíše pravdou, některé půdy působí jako chelatory, minerály v těle na sebe naopak vážou a vlastní deficienci jen zhoršují. Někteří pacienti popisují libé pocity při pice, mají rádi chuť, texturu nebo vůni objektu piky, což by dávalo za pravdu smyslovým a fyziologickým teoriím. Základem neuropsychiatrické teorie jsou nálezy specifických lezí u laboratorních zvířat se zvláštním potravním chováním, tato teorie předpokládá specifické poškození mozku i u lidí s projevy piky. Psychosociální teorie hledají souvislost mezi pikou a stresem v rodině.

Chování pika je možné vysvětlovat i závislostí a návykovým chováním, u některých pacientů pika totiž přetrvává i poté, kdy pomine fyziologická příčina. Je také možné, že pika je naučeným chováním. V současnosti se nejvíce prosazuji teorie, že pika je součástí obsesivně-kompulzivní poruchy.

Komplikace

            Ač se to tak nemusí jevit, pika je závažným medicínským problémem, jedení nestravitelných látek totiž může mít vážné komplikace. První z nich je otrava/intoxikace např. pojídáním kovů, půdy nebo dalších látek. Nejčastěji dochází k otravě olovem, která má neurologické příznaky: podrážděnost, letargie, ataxie, bolest hlavy, paralýza kraniálního nervu, papiloedém, encefalopatie, záchvaty a smrt; a gastrointestinální příznaky: zácpa, bolest břicha, kolitida, zvracení, anorexie, průjem. Další komplikací jsou infekce/zamoření parazity, nejčastěji hlísticemi (rod Toxoscara), které vyvolávají horečku, hepatomegalii, nevolnost, kašel, myokarditidu, encefalitidu a poruchy vidění až poškození zraku. Gastrointestinální komplikace se manifestují zácpou, ulcerací, perforací trávícího traktu, obstrukcí bezoárem (bezoár = těleso z nestrávených látek v zažívacím traktu) nebo peritonitidou. Významné jsou také komplikace, které se týkají zubů, může se jednat o obroušení zubní skloviny a zubů nebo až úplnou ztrátu zubní skloviny.Další komplikací je buď nedostatečný nebo nadbytečný energetický příjem při amylofagii.

Diagnostika:

V diagnostickém a statistickém manuál mentálních poruch (DSM) je Pika definována takto:

• A.Přetrvávající pojídání nestravitelných látek a předmětů, které nejsou určeny k jídlu, po dobu alespoň 1 měsíce.
• B.Požívání nestravitelných látek a předmětů, které nejsou určeny k jídlu, neodpovídá vývojovému stádiu jedince.
• C.Stravovací návyky nejsou součástí kulturně podporovaných nebo sociálně normativních zvyklostí.
• D.Jestliže se stravovací návyk vyskytuje v souvislosti s další duševní poruchou, např. s postižením intelektu (vývojovou poruchou intelektu), poruchou autistického spektra, schizofrenií nebo zdravotním stavem (včetně těhotenství), aby upoutala další klinickou pozornost.

V Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN) je Pika zařazena pod F50.8 – Jiné poruchy příjmu potravy a není o ní bližší zmínka. Jedinou zmínku zde najdeme u Piky v útlém a dětském věku (F98.3), kde je definována takto:

Vytrvalé pojídání nestravitelných látek (např. hlíny, barviv, hoblovaček atd.) Může se vyskytnout jako jeden z mnoha příznaků, které jsou součástí psychiatrické poruchy (jako je autismus) nebo jako poměrně izolované psychopatologické chování. Pouze ve druhém případě se kóduje zde. Tento fenomén je nejobvyklejší u mentálně retardovaných dští, pak by se měla kódovat položka F70.F79 (Mentální retardace). Pika se však může vyskytnout také u dětí s normální inteligencí, obvykle u malých dětí.

Diagnostika obecně:

Co se týká diagnostikování piky, není bohužel a vytvořený nějaký standardizovaný test, který by nám s diagnostikou pomohl. Nicméně dá se předpokládat četnější výskyt této psychické nemoci u pacientů, kteří mají vyšší hladiny železa a zinku a krvi, nicméně tyto hladiny jsou zároveň i možné indikátory pro anémii. Výskyt piky se zvyšuje také u jedinců s intelektovým postižením, a to přímou úměrou se stupněm závažnosti postižení.

Abychom mohli piku diagnostikovat, je mimo jiné třeba, aby byl měl pacient minimálně 2 roky věku, jinak bychom nemohli vyloučit kojenecké přežvykování, jež je do tohoto věku normální. Také jak DSM praví, v některých kulturách je požívání nestravitelných předmětů (hlíny, zeminy…) součástí společenských obřadu a hodnot a tudíž i zde musíme být při diagnóze opatrní.

Diferenciální diagnostika

Při diagnostikování piky si musíme dát také pozor na to, abychom ji dokázali odlišit od projevů jiných mentálních poruch.

V případě dětského autismu či schizofrenie je třeba si dát a diagnostiku pozor, protože v rámci své psychické nemoci mohou postižené osoby také požívat i jinou než standardní stravu. V těchto případech by neměla být pika jako další diagnóza přidána, jelikož její projevy jsou již součástí jiné nemoci.

Známým projevem mentální anorexie je také pojídání menších nestravitelných látek a předmětů (např. papírové ubrousky) k tomu, aby u postiženého došlo ke ztrátě chuti a tudíž ke kontrole váhy. Pokud je požívání nestravitelných předmětů pouze předmětem kontroly váhy, nejedná se o Piku, nýbrž o mentální anorexii.

Při faktitivní poruše mohou někteří jedinci úmyslně požívat cizorodé předměty, za účelem vyvolání příznaků nemoci, v případě takového úmyslného falšování nemoci se také nejedná o piku.

Někteří jedinci mohou polykat ostré předměty za účelem nesebevražedného sebepoškozování v důsledku poruchy osobnosti. V případě tohoto maladaptivního vzorce chování se rovněž o piku nejedná.

Léčba:

V léčbě piky se v posledních letech uplatňovalo několik různých přístupů: medicinské hledisko, kognitivní hledisko nebo behaviorálně – analytické hledisko. Nejméně používaný přístup je kognitivní, kde etiopatogeneze piky je připisována úzkosti a stresu. K medikamentům se přistupuje, pokud je pika komorbidní s některou jinou poruchou (např.: schizofrenie, OCD nebo deprese). Medikace je také indikována i v případech, kdy je potřeba nejprve podchytit život ohrožující nebo další léčbě bránící stavy, které jsou zapříčiněné poruchou. V ostatních případech se přistupuje k behaviorálně – analytickému modelu terapie nebo kombinaci výše zmíněných modelů .

Medicínský model:

V komorbiditě s úzkostí může být pika reakcí na nadměrný stres organizmu, u obsedantně kompulzivní poruchy se pika vyskytuje jako kompulze pro obsedantní myšlenky, kdy se stres zvyšuje, pokud člověk těmto myšlenkám odolává. V případě deprese může být pika přidruženou diagnózou. U všech těchto diagnóz jsou pro zlepšení stavu indikovány antidepresiva typu SSRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu), popř. nízká dávka anxiolytik. U piky komorbidní s anemií jsou indikovány suplementy železa. U pacientů je dále doporučována edukace týkající se jejich nemoci, kognitivně behaviorální terapie pro rozklíčování stresových situací a výuka relaxačních metod.

U pacientů se schizofrenií došlo k okamžitému vymizení symptomů piky po podání antipsychotik typu SDA (serotonin – dopamin – antagonist).

Behaviorálně – analytický model

Metoda „trestu“:

Při této metodě je každý pokus pozřít nepoživatelný předmět potrestán buď napomenutím, fyzickým omezením, opravením chování (klient si po každé konzumaci musí jít vyčistit zuby a vypláchnout antiseptickou ústní vodou) nebo prezentací averzního stimulu (na všechny nepoživatelné předměty, které osoba konzumovala, byla nanesena potravina, která se danému člověkovi hnusila.

Metoda diferenčního posílení

Nekompatibilního chování – posílení chování, které není kompatibilní s pikou u dané osoby (např. přesné a rychlé plnění úkolů nebo udržování prázdných úst.

Alternativní reakce – namísto požití předmětu je předmět vhozen do koše, použit správně nebo odložen .

Bezpodmínečný přístup k preferovaným poživatinám: subjektu je povolen přístup k předmětům, které vypadají jako nepoživatelné předměty, které kvůli své nemoci konzumuje, ale jsou poživatelné.

Blokování reakce: subjektu je zamezeno přesunout nepoživatelný objekt za hranici rtů anebo se ho jen dotknout. Tato metoda se doporučuje převádět směrem k funkční komunikaci, aby se zamezili zvyšování agrese u postiženého člověka .

Trénování funkční komunikace – v případě pokušení pozřít nepoživatelný předmět subjekt požádá o jím preferovanou poživatinu. U této metody se operuje s časem, ve kterém mu je poživatina doručena a také s časem, který subjekt potřebuje, než si pro poživatinu sáhne

Autorka Darrah podrobila metody behaviorálně – analytického modelu testu. Snažila se zjistit, která z nich je efektivnější pro zredukování piky u klientů. Porovnávala metodu verbálního zákazu (když se testovaná osoba pokusila požít nepoživatelný objekt, příslušník jejich rodiny řekl „NE“), dále metodu bezpodmínečného přístupu k preferovaným poživatinám a třetí z nich byla metoda trénování funkční komunikace. Po porovnání účinnost metod vyšlo najevo, že u dvou zkoumaných subjektů došlo k nejvyššímu zlepšení projevů poruchy pomocí trénování funkční komunikace (93, 94%), bezpodmínečného přístupu k preferovaným poživatinám (83, 84 %) a v poslední řadě verbálního zákazu (54, 56 %).

Balíky léčebných metod:

Autoři Call, Simmons, Meyers, Alvarez zkoumali děti s vývojovým postižením. Ve svém experimentu analyzovali nejčastěji používané metody a z nich poté sestavili balík léčebných metod B-A přístupu. Nejčastěji používanými metodami byly: diferenciální posílení (házení věcí, které participanti chtěli sníst do koše nebo předávání terapeutovi, bezpodmínečný přístup k preferovaným poživatinám a blokování reakce (blokování toho, aby zkoumaná osoba předmět pozřela). Celkově se autorům pomocí tohoto balíčku povedlo redukovat 96 % projevů poruchy Pika.