Wikipedista:Jakub110592/Pískoviště

doc. PhDr. Jitka Štindlová, CSc.
Narození	9. dubna 1928 Náchod
Úmrtí	23. listopadu 1989

Jitka Štindlová (9. dubna 1928 Náchod – 23. listopadu 1989) byla česká lingvistika, velká propagátorka využívání výpočetní techniky v lingvistice a pracovnice Ústavu pro jazyk český ČSAV.

Životopis

Jitka Štindlová se narodila 9. dubna 1928 v Náchodě. Vystudovala gymnázium ve Vysokém Mýtě a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po krátké pedagogické praxi nastoupila jako vědecká pracovnice do Ústavu pro jazyk český ČSAV. Zde pracovala v terminologickém oddělení a vedla rozsáhlý terminologický archiv, který byl plynule doplňován zejména průběžnou excerpcí odborných názvů publikovaných v názvoslovných normách vydávaných Úřadem pro normalizaci a měření. Nejvíce ovšem svoji pozornost zaměřovala ke strojům na zpracování informací. V 60. letech převládaly ještě děrnoštítkové stroje, které nebyly schopny vyjádřit všechny znaky české abecedy. Ve spolupráci s francouzskými konstruktéry vypracovala projekt, jak tyto problémy odstranit. Postupně v Ústavu pro jazyk český od roku 1967 vybudovala mechanografickou laboratoř, kde se měla pomocí strojů zpracovat celá česká slovní zásoba. Mechanografickou laboratoř poté jako vedoucí udržovala v chodu až do roku 1971, kdy ji vystřídal Josef Vachek. Za přípravu koncepce laboratoře byla Jitce Štindlové udělena peněžitá odměna VKJ ČSAV. Při práci využívala zkušenosti nabyté ze zahraničních pracovišť, zejména z výpočetního centra v italském Gallarate, univerzity v Římě a střediska v Besançonu. Roku 1966 uspořádala na Jílovišti mezinárodní kolokvium o mechanizaci a automatizaci v jazykovědě. V roce 1968 vystupovala na obranu pracovníků Ústavu pro jazyk český ČSAV. V roce 1970 „neprošla“ stranickými pohovory, které zapřičinily, že roku 1973 musela Akademii a své nedokončené dílo opustit. Nastoupila do národního podniku Vakus, kde se zabývala počítačovým zpracováním poštovních finančních transakcí. V roce 1978 pak přešla do národního podniku Kancelářské stroje, kde spravovala na počítačích veškerou obchodní agendu. Ani po odchodu z Akademie ovšem nepřerušila kontakty se zahraničními vědci. V roce 1989 po těžké nemoci umírá ve věku 61 let.

Dílo

Z 50. let pochází její první články s terminologickou tematikou, publikované v Naší řeči. Kritizuje např. termíny typu člověkohodina nebo člověkoden přejímané z ruské ekonomické literatury. Další svůj zájem soustředila na kalky z němčiny a na problematiku retrográdních slovníků. O tomto jevu vydala několik studií doma i v zahraničí. O svých zkušenostech i plánech psala v odborných časopisech ve Francii a v Sovětském svazu. Širokou veřejnost informovala o mechanizaci a automatizaci v lingvistice v roce 1964 v jedné kapitole publikace Cesty moderní jazykovědy. V roce 1966 vypracovala číselný klíč pro vyjádření abecedních znaků a soupis požadavků kladených na kód pro vyjádření úplné české abecedy. Tím zároveň položila základy pro cílevědomý rozvoj aplikační výpočetní techniky v Ústavu pro jazyk český ČSAV a v české jazykovědě vůbec. Na žádost polygrafického průmyslu rovněž vypracovala návrh na dělení českých slov pomocí strojů při automatické sazbě textu. Pro potřeby bádání o díle Petra Bezruče vypracovala na děrnoštítkových strojích Konkordanční a frekvenční index k Slezským písním. Zahájila zpracovávání Slovníku spisovného jazyka českého na děrné pásce, zabývala se problematikou syntaktické charakteristiky sloves i programováním lexikálního materiálu pro strojové zpracovávání slovníkových hesel. Po roce 1968 jí R. Busa pomohl v Itálii připravit retrográdní slovník, který měl být vydán jako doplňující svazek k II. vydání Slovníku spisovného jazyka českého.

Publikační činnost

• Dvě učebnice češtiny pro cizince. Naše řeč 46, 1963, s. 254,255.
• Technické prostředky pomáhají vědecké práci. Slovo a slovesnost 24, 1963, s. 84.
• Slovník spisovného jazyka českého. II. N–Q. Praha 1964 (autorská spolupráce).
• Mechanizace a automatizace v lingvistické práci. (In:) Cesty moderní jazykovědy (Praha 1964), s. 134–159 (spolu s J. Panevovou a P. Sgallem)
• Problematika, plány a aktuální možnosti mechanizace a automatizace v jazykovědě. Informační buletin pro otázky jazykovědné 6, 1965, s. 52–60.
• Třídění a klasifikace jazykových jevů pro strojové zpracování. (In:) Kybernetika a její využití (Praha 1965), 309–312.
• Používání děrnoštítkových strojů pro lingvistickou práci v NDR. Jazykovědné aktuality 1965. č. 2/3, s. 16–18 (spolu s J. Kohoutem).
• Slovník spisovného jazyka českého. III. R–U. Praha 1966 (odborná spolupráce).
• Po druhé o retrográdních slovnících. Slovo a slovesnost 27, 1966, 370–374 (souborný ref.).
• „Zaměřil dalekohled na Jupiter“ nebo „na Jupitera“? Naše řeč 49, 1966, 247–249.
• Číselný klíč pro úsporné vyjádření abecedních znaků. Metodika a technika informací 1967, č. 6/7, s. 28–40.
• Slovník spisovného jazyka českého. (IV.). Seš. 33, 34. Praha, Academia 1967, s. 1–272 (odborná spolupráce).
• Stroje na pomoc jazykovědě. Metodika a technika informací 1967, č. 8/9, s. 26–32.
• Sborník o mechanizaci a v jazykovědě. Slovo a slovesnost 28, 1967, s. 329–332.
• Konkordanční a frekvenční index k Slezským písním Petra Bezruče (vyd. 1957). Ostrava, Měst. výbor Socialist. akademie; Praha, Ústav pro jazyk čes. ČSAV, rozmn. MTZ 25, Opava, 1969

Mechanografická laboratoř ÚJČ ČSAV

V roce 1967 byla Jitka Štindlová hlavní iniciátorkou založení mechanografické laboratoře ÚJČ ČSAV. Hlavní náplní laboratoře bylo především zkoumání metod automatizace jazykovědných prací a samotné zpracování lingvistických dat. Štindlová především zajistila technické zázemí laboratoře a sama se stala její první vedoucí. Mnoho zkušeností pro práci v laboratoři získala na univerzitách po celé Evropě, především v Cambridgi, Lutychu nebo Amsterodamu. Činnost laboratoře byla zahájena příhodně po skončení mezinárodní konference o mechanizaci a automatizaci v lingvistice, která se konala v Praze. Díky technickému vybavení, jako byly děrnoštítkové stroje, převodníky nebo transformátory kódů, byla laboratoř jediným pracovištěm svého druhu u nás v oblasti humanitních věd. Mezi nejvýznamnější úkoly laboratoře například patřily mechanografický záznam hesel SSJČ, retrográdní rejstřík k PSČJ, v roce 1969 vznikl ve spolupráci se Slezským studijním ústavem v Opavě a s Ústavem pro českou literaturu ČSAV Konkordanční a frekvenční index k Slezským písním Petra Bezruče. Laboratoř zanikla začátkem roku 1975 s odchodem Štindlové, která musela ÚJČ opustit, protože „neprošla“ stranickými pohovory.

Odkazy

Literatura

• Naše řeč: In memoriam Jitky Štindlové. 1990, 73(5), 262-264. ISSN 0027-8203.