Wikipedista:Jahuudka2020/Pískoviště

Čínská lidová republika sdílí s Korejskou lidovou demokratickou republikou hranici o celkové délce 1415 km. Okolo této hranice se v současné době nevyskytují území, která by byla považována za sporná, ovšem nachází se zde některé vodní toky, ostrovy a části hor, které se od 50. let 19. stol. ani na základě smluv uzavřených v roce 1963 nepodařilo zcela přisoudit jedné ze zemí.  Na korejském poloostrově probíhá spor o nadvládu nad celým korejským poloostrovem, který nevypadá, že by byl v dohledné době vyřešen, navíc ani jedna ani jedna z republik na korejském poloostrově nemá skutečnou jurisdikci nad korejskou hranici s Čínou. Důvodem, proč by se eventuálně hranice mezi Čínskou lidovou republikou a Korejskou lidovou republikou měla měnit by bylo na základě diplomatických sporů o výklad dějin.  

Klíčové období pro tento diplomatický spor je období království Koguryô (高句麗;''Gāogōulì'') (37 př.n.l.-668n.l.). protože zasahovalo převážně na čínským území, království je považováno za čínské. Severní Korea tvrdí, že si mohou nárokovat území na severovýchodě Číny, protože až sem zasahovalo území tohoto království, které bylo podle pro-korejského názoru korejské. V současnosti si však Čína eventuálně může nárokovat na území.

Do 18. století byla však situace složitější, tato oblast se stala ohniskem zájmu mnoha soupeřících zemí v oblasti SV Asie.  1712 byly konečně položeny základy hranice, kterými se staly řeky Tuman (图们江;''Túmen Jiāng'') a Jalu (鸭绿江;''Yālù Jiāng''), na této přírodní hranici byly do současné doby provedeny pouze malé změny, přetrvávající takřka do současnosti.  

Čínské království Koguryô mělo na konci pádu dynastie Han velkou moc, dosahovalo svého největšího územního rozsahu, jejich hranice se rozpínala od Z Mandžuska až po až po jižní část Korejského poloostrova. V 5. – 7. století ale probíhaly konflikty mezi rivalskými královstvími zbytku poloostrova. Nakonec za pomoci čínské dynastie Tang (618-906) porazila korejská Silla svoje rivaly. Následně Silla odrazila i Tchangskou snahu převzít nadvládu nad poloostrovem a od té doby žádný čínský stát přímo nekontroloval území korejského poloostrova.  

Významný rok byl pro tuto pohraniční oblast rok 1710. Čínský císař Kchang-si 康熙帝(dynastie Čching) nechal znovu přezkoumat oblast Čchang-paj. Jeho zájem tkvěl v území, které dřív náleželo Manžuům. Za hranici byly považovány řeky Jalu a Tuman, ale problém byl s horou Čchang-paj, kde obě tyto řeky pramení. Kchang-siho posel našel tento pramen a ustanovil ho jako hraniční bod.  

Ve 20. letech 20. stol. byla hranice při expanzi Japonska úplně smazána, 1904/5 se Korea stala protektorátem Japonska. 1909 Čína a Japonsko uzavřeli smlouvu, ve které Japonsko správně uznalo čínskou definici hranice výměnou za adekvátně vysoké ekonomické ústupky v Mandžusku. Následně ve 20. letech 20. stol. byla hranice úplně smazána a obnovena až roku 1949 po založení Čínské lidové republiky a Korejské demokratické republiky.  

Od roku 1949 až do začátku 60. let 19. století byly vztahy mezi ČLR a KLDR chladné. Klíčovým rokem pro definování sino-korejské hranice byl až rok 1963, kdy byla hranice oficiálně stanovena v návaznosti na Dohodu o přátelství a vzájemné spolupráci mezi ČLR a KLDR, která byla uzavřená v roce 1961. ČLR na základě dohody ponechala jenom 40 % sporného území, zatímco KLDR si ponechala zbylých 60 %.  Rozdělená byla zmíněná hora Čchang-paj jezero Tien-čch’ považované za posvátné, kterého jenom 2/5 připadají ČLR, KLDR připadají 3/5. Řeky Tuman a Jalu i nadále zůstávají ve společném vlastnictví, je však potřebné podotknout, že většinu přístavů a ostrovů ovládá ČLR.   

Hranice po desetiletí byla i nadále zůstává mírně problematickou. I přes drobné neshody v oblasti rybolovu, které byly vyřešené v roce 2001, současně nejde o územní spor, ale spíše o diplomatické problémy mezi oběma státy. Od poloviny 20. stol. až do 90. let šlo o migraci z území Číny do Severní Koreji, následkem čeho byla hranice přísně monitorovaná. Od přelomu 20. a 21. století hranice zaznamenává migraci v opačném směru – ze Severní Koreji do Číny. Je to hranice, která je emigranty nejvíce používaná kvůli její průchodnosti, nicméně migrace přes tuto hranici je nelegální, tzn. pokud se na straně Číny najdou nelegální imigranti z KLDR, čínská vláda je musí poslat zpět do KLDR. Stejným způsobem vytvářejí napětí jádrová cvičení na severokorejské straně hranice, které probíhají od roku 2006.   

V současnosti řeky tvořící hranici slouží oběma státům primárně na obchod.  Obchod se váže na řeku Jalu, na které je nejvýznamnějším místem obchodu spojení severokorejského města Sinuidžu a čínského města Tan-tung. Severní Korea na tomto místě vytvořila tzv. „Speciální administrativní region“ podobný „Speciálním ekonomickým zónám“ v Číně. KLDR sama o sobě je ekonomicky slabým nesamostatným státem. Protože je na mezinárodním poli velmi kontroverzním státem, nenavazuje úspěšné vztahy s ostatními krajinami a ekonomicky je odkázaná na pomoc z ČLR (případně Ruska). Zatímco Korea exportuje do Číny uhlí, textil a oděvy, železnou rudu a jiné nerostné suroviny, z Číny importuje ropu, stroje, textil a elektroniku. Od roku 2017 je však obchod mezi oběma stranami na úpadku. ČLR opakovaně vyjádřila nesouhlas s nukleárními testy, které probíhaly na severokorejské straně hranice už od roku 2006. V průběhu Singapurského samitu v roce 2018 vyjádřila podporu sankcím proti KLDR.  

I navzdory této skutečnosti jsou konflikty mezi oběma stranami tlumené. Hraniční spory byly vyřešené dohodou v roce 1963 mírovou cestou a stejně tak i všechny neshody, které následovaly v dalších dekádách. Oba státy si udržují vzájemný respekt a zachovávají příměří i když jsou ekonomické vztahy v posledním desetiletí kvůli jednání KLDR na úpadku a situace je více napjatá, jako v minulosti.