Wikipedista:Ivan626/Pískoviště
Československý svaz protifašistických bojovníků (ČSSPB) - člen Národní fronty, společenská organizace československých účastníků národně osvobozeneckého boje a boje proti fašismu v letech 1914-1945.
Předchozí vývoj odbojových organizací na území Československé republiky 1945-1969[editovat | editovat zdroj]
Po druhé světové válce vznikly v českých zemích dvě organizace účastníků odboje: Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých (SOPVP) a Svaz národní revoluce (SNR).[1] Obnovena byla Československá obec legionářská (ČsOL), založená po první světové válce. Na Slovensku vznikl Zväz protifašistických politických väzňov a ilegálnych pracovníkov, Zväz slovenských partizánov a Zväz vojakov Slovenského národného povstania. Na ustavujícím sjezdu v Praze se v květnu 1948 v českých zemích sloučily jednotlivé odbojové organizace (SOPVP, SNR, Svaz partyzánů, ČsOL) ve Svaz bojovníků za svobodu (SBS), a na Slovensku ve Zväz ľudových protifašistických bojovníků (SĽUB). V listopadu 1951 splynuly oba svazy administrativně na slučovací konferenci v Praze ve Svaz protifašistických bojovníků (SPB).[2] V roce 1952 se SPB prohlásila za dobrovolnou organizaci a byl schválen její organizační řád. SPB se řídil organizačním řádem až do roku 1957, kdy byly schváleny jeho stanovy. Do roku 1969 se uskutečnily celkem čtyři sjezdy SPB.
Vznik a vývoj Československého svazu protifašistických bojovníků[editovat | editovat zdroj]
V březnu 1969 se konal v Praze čtvrtý sjezd SPB, který byl zároveň ustavujícím kongresem pro vznikající ČSSPB. Předsedou federálního ústředního výboru (FÚV) ČSSPB byl zvolen Samuel Faľtan, generálním tajemníkem Josef Hušek. Později byl předsedou FÚV ČSSPB Ing. František Mišeje (od 1973). V rámci nového federálního uspořádání Československa tak vznikl v roce 1969 Československý svaz protifašistických bojovníků v čele s FÚV ČSSPB jako koordinačním orgánem a dvěma jeho národními organizacemi: Český svaz protifašistických bojovníků (ČSPB) a Slovenský zväz protifašistických bojovníkov (SZPB).
Poslání a zaměření Československého svazu protifašistických bojovníků[editovat | editovat zdroj]
Tehdejším posláním ČSSPB bylo vést boj proti novodobým formám a projevům fašismu. Pod vedením KSČ a ve spolupráci se všemi organizacemi Národní fronty měl bojovat za socialismus a mír, popularizovat revoluční tradice protifašistického a národně osvobozeneckého zápasu našeho lidu, přispívat k výchově naší mladé generace k socialistickému vlastenectví a internacionalismu a rozvíjet historicko-dokumentační činnost. V průběhu existence ČSSPB se uskutečnilo jeho 8 celostátních sjezdů v letech 1973-1988, z kterých vycházely sborníky materiálů.
ČSSPB byl členem Mezinárodní federace účastníků odboje (FIR), který sídlí od svého založení v červenci 1951 ve Vídni.
Členství v Československém svazu protifašistických bojovníků[editovat | editovat zdroj]
Členem ČSSPB se mohl stát československý občan, který se účastnil národně osvobozeneckého boje a souhlasil s posláním svazu. Za účastníky národně osvobozeneckého boje se považovali:
a) příslušníci Rudé armády v Rusku a v Maďarsku
b) českoslovenští političtí vězni 1938-1945
c) českoslovenští partyzáni
d) účastníci Slovenského národního povstání
e) příslušníci československých legií 1914-1918
f) příslušníci československé zahraniční armády 1939-1945
g) příslušníci mezinárodní brigády ve Španělsku
h) účastníci domácího odbojového hnutí 1939-1945
ch) účastníci zahraničního odboje 1938-1945
i) aktivní účastníci Rumburské a Kotorské vzpoury a političtí vězni 1914-1918
j) účastníci Květnového povstání 1945
k) příslušníci spojenecké armády 1939-1945
l) příslušníci Stráže obrany státu ve smyslu zák. č. 255/1946 Sb.
m) českoslovenští dobrovolníci 1918-1919
n) pozůstalí po těchto (a-m)
Do roku 1989 preferovala organizace východní odboj a během svého vývoje vylučovala ze svých řad příslušníky nekomunistického protinacistického odboje. Naopak velmi nekriticky se organizace chovala ke členům působícím v komunistickém odboji a věrným režimu. Od roku 1969 uděloval ČSSPB zasloužilým členům svou čestnou medaily.
Vydávání a tvorba protifašistického tisku a literatury[editovat | editovat zdroj]
Oba národní svazy spolupracovaly s československými nakladatelstvími na vydávání protifašistické literatury. V Národním archivu České republiky je uložen knihovní fond Knihovna "Svazu protifašistických bojovníků", kde jsou uloženy zahraniční i domácí monografie, úřední tisky a drobná příležitostná literatura z let 1945-1996. Domácí knihy vznikaly z produkce vlastního nakladatelství Mír (v letech 1945-1950) a později jako produkce knižnice Vydavatelství Svazu protifašistických bojovníků. ČSSPB pokračoval ve spolupráci s Československým výborem pro dějiny protifašistického odboje v letech 1969-1970 ve vydávání Sborníku Odboj a revoluce: zprávy. Část literatury s odbojovou a protinacistickou tématikou, které ČSSPB prostřednictvím svých národních organizací a jejich organizačních jednotek vydávala bylo „Určeno pouze pro interní potřebu“. Některé základní organizace ČSPB měli také místní historicko-dokumentační komise (např. Praha 2, Praha 3, Praha 6 a Praha 10).
ČSPB vydával týdeník „Hlas revoluce“ a SZPB týdeník „Bojovník“. Týdeník „Hlas revoluce“ vycházel v Praze už od června 1948 do roku 1990. Původně jako společný svazový tisk SBS a SŁUB (1948-1951), později jako tisk SPB (1951-1969) a nakonec jako tisk ČSPB (1969-1990).
Zánik Československého svazu protifašistických bojovníků[editovat | editovat zdroj]
ČSSPB zanikl v roce 1990.
Odkazy:[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KROUPA, Vlastislav. Stručný slovník protifašistického boje českého lidu. I. vyd. Praha: ČSPB, 1983. 158 s. S. 28.
- ↑ Československý svaz protifašistických bojovníků - federální výbor, Praha [online]. [cit. 2015-12-12]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
KROUPA, Vlastislav. Stručný slovník protifašistického boje českého lidu. I. vyd. Praha: ČSPB, 1983.