Wikipedista:Gustav.stolar/Pískoviště
Skiagrafické pracoviště[editovat | editovat zdroj]
používané pro snímkování skeletu, končetin, prosté snímky břicha se skládá z:
Rentgenového ovladače[editovat | editovat zdroj]
Zdroje vysokého napětí[editovat | editovat zdroj]
Rentgenky[editovat | editovat zdroj]
Sloupu nebo stropního stativu[editovat | editovat zdroj]
na kterém je připevněna rentgenka. Sloup bývá většinou pojízdný souběžně se stolem, stropní stativ bývá pojízdný souběžně i příčně. Výška rentgenky od podlahy respektive stolu bývá stavitelná. Pro snímkování stojícího pacienta je možno rentgenku otáčet.[1]
Primární clony[editovat | editovat zdroj]
Primární clona vymezuje svazek rentgenového záření na potřebný rozměr.[2]
Úložný stůl[editovat | editovat zdroj]
Deska úložného stolu pro pacienta bývá pohyblivá jak podélně tak příčně. Některé stoly jsou výškově stavitelné pro bezpečný přesun pacientů se sníženou mobilitou. Pod úložnou deskou jsou umístěny sekundární clony, Buckyho clona a receptor obrazu.
Sekundární clony[editovat | editovat zdroj]
jednak mohou vymezovat rozměr požadovaného snímku. A často se používají sekundární clony omezující sekundární záření Buckyho clona nebo Lysholmova clona[3]
Receptoru obrazu [4][editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HOXTER, ERWIN A. Practical radiography : principles, applications. 11th ed. vyd. Berlin: Siemens Aktiengesellschaft 216 pages s. Dostupné online. ISBN 9780855012922, ISBN 0855012927. OCLC 8953500
- ↑ ŠVÁB, Ladislav. Rentgenové přístroje. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1963. 285 s.
- ↑ ALBRECHT, Miloš. Konstrukce a údržba rtg zařízení : učební text pro střední zdravotnické školy, studijní obor radiologických laborantů. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1975. 307 s.
- ↑ DRASTICH, ALEŠ, 1943-. Netelevizní zobrazovací systémy. Vyd. 1. vyd. Brno: Vysoké učení technické, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Ústav biomedicínského inženýrství 174 s. s. Dostupné online. ISBN 8021419741, ISBN 9788021419742. OCLC 51188432