Wikipedista:ElisWand/Pískoviště2
Notační systémy pro zápis znakových jazyků[editovat | editovat zdroj]
Notační systémy slouží k zaznamenání znakových jazyků a to pomocí různých typů symbolů. Znakové jazyky jsou zaznamenány buď z hlediska fonologického, nebo fonetického. [1]
Každý znak znakového jazyka je charakterizován soustavou symbolů, které reprezentují konkrétní místa artikulace, tvary, rukou, orientaci dlaně a prstů, vzájemnou polohu rukou, pohyby rukou, pohyby a pozice jednotlivých částí obličeje, hlavy a těla. [1]
Historie notačních systémů[editovat | editovat zdroj]
- 1825 Mimografie (Auguste Bébian) - V díle Mimografie neboli pokus o vlastní písmo řeči hluchoněmých se jako první Auguste Bébian pokusil vytvořit psanou podobu znaků. Zredukoval každý znak na malé množství jednotek, které pak reprezentovaly grafické symboly. [1]
- 1806 Systém k notaci gest (Gilbert Austin) - Austinův notační systém spočívá v umístění lidského těla do imaginární koule. [1]
- 1960 Stokoes station system SNS (William Stokoe) - První lineární fonologický notační systém založený na lingvistických principech. Systém využívá rozložení znaků na systematicky strukturované části cherémy, resp. fonémy. [1]
- 1996 Notace pro český znakový jazyk (Alena Macurová) - Notační systém zachycuje manuální složku znaku z fonologického hlediska. [1]
- 1974 SignWriting (Valerie Sutttonová) - systém založený na kombinaci ikonických symbolů reprezentujících části těla a pohyby, které jsou stylizovány do kreslených obrázků. Základem SignWritingu je systém pro zápis baletního tance. [1]
- 1987 Habsburský notační systém HamNoSys (Siegmund Prilwitze a kolektiv) - standardizovaný notační systém, který se dá aplikovat na jakýkoli znakový jazyk. [1]
Znakové jazyky a jejich možná psaná forma[editovat | editovat zdroj]
Znakové jazyky jsou vizuálně-motorické jazyky, produkované v trojrozměrném prostoru - znaky jsou vnímány zrakem a založené na tvarech, orientaci a postavení rukou a na pohybech rukou, obličeje, hlavy a horní části trupu. Všechny znaky se skládají ze dvou složek: manuální a nemanuální. Manuální složka je vše, co produkujeme rukama, na druhou stanu do nemanuální složky patří vše, co vytváříme zbytkem těla,(obličejem, hlavou, a horní částí trupu). [1]
Právě specifický způsob existence znakových jazyků je příčinou toho, že jeho grafické zachycení je velmi náročné. Žádný ze znakových jazyků nemá psanou formu, která by byla jeho uživateli všeobecně akceptována. [1]
Při zaznamenávání znaků je důležité zachytit znaky znakového jazyka v celé jeho komplexnosti a to včetně všech komponentů znaků: [1]
Komponenty znaku[editovat | editovat zdroj]
Manuální složka znakového jazyka [1][editovat | editovat zdroj]
- Místo artikulace
- Tvar ruky/rukou
- Orientace dlaně a orientace prstů
- Vzájemná poloha rukou
- Pohyb ruky/rukou
Nemanuální složka znakového jazyka[editovat | editovat zdroj]
Obličej - mimika [1]
- Pohyby a pozice obočí
- Pohyby a pozice očí (rozevření očí a směr pohledu)
- Pohyby a pozice nosu
- Pohyby a pozice úst (orální komponent - neodvozený z mluveného jazyka x odvozený z mluveného jazyka, proud vzduchu)
- pohyby a pozice jazyka, zubů, tváří a brady
Hlava a tělo [1]
- Pohyby a pozice hlavy
- Pohyby a pozice ramen
- Pohyby a pozice horní části trupu
Notace českého znakového jazyka[editovat | editovat zdroj]
Notační systém navržený v roce 1996 Alenou Macurovou zachycuje manuální složku znaku z fonologického hlediska. [1]
V notačním systému pro český znakový jazyk se využívá rozložení znaků na: [1]
- Tabula (TAB): místo, kde je znak artikulován
- Designator (DEZ): tvar ruky/rukou, které artikulují
- Orientation (ORI): vztah ruky/rukou k tělu - ORI1: orientace dlaně, ORI2: orientace prstů
- Hand arrangement (HA): vzájemná poloha rukou (pouze u dvouručních znaků)
- Signator (SIG): pohyb/y ruky/rukou
Každá z těchto částí má svůj soubor symbolů, které reprezentují jednotlivé parametry. [1]
Vzorce pro notaci českého znakového jazyka [1][editovat | editovat zdroj]
A.) Znaky artikulované jednou rukou
- Znaky s nulovým kontaktem [1]
- Znaky s kontaktem (dominantní ruka kontaktuje některou část těla, nikoliv však druhou (nedominantní) ruku či paži. [1]
Vzorec: TAB DEZ ORI1 ORI SIG [1]
B.) Znaky artikulované dvěma rukama
- Znaky, v nichž jsou aktivní (v pohybu) obě ruce ve stejném tvaru [1]
Vzorec: TAB DEZ ORI1 ORI 2 (HA) DEZ ORI1 ORI2 SIG [1]
- Znaky symetrické, v nichž je aktivní jedna (dominantní) ruka, která artikuluje nad, pod, před, za atd. rukou pasivní (ruce jsou ve stejném tvaru) [1]
- Znaky asymetrické, v nichž je aktivní jedna (dominantní ruka), která artikuluje nad, pod, za, před atd. rukou pasivní (ruce jsou v různém tvaru) [1]
Vzorec: Vzorec: manuální TAB ORI1 ORI2 (HA) DEZ ORI1 ORI2 SIG [1]
C.) Znaky složené
- Znaky zahrnují kombinaci výše uvedených typů [1]
- Pomocí vzorce se zapíše každá část znaku (jednotlivé části se od sebe oddělí dvěma šikmými čarami. [1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí zdroje[editovat | editovat zdroj]
- MACUROVÁ, A.: Proč a jak zapisovat znaky českého znakového jazyka. (Poznámky k diskusi). Speciální pedagogika 6, 1996, č. 1, s. 15 - 19
- STOKOE, C. W.: Sign Language Structure. An Outline of the Visual Communication System of the American Deaf. Linstok Press, Burtonsville 1993
- BÍMOVÁ, P.: Fonetika a fonologie znakového jazyka. ruce.cz [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné online: http://ruce.cz/clanky/27-fonetika-a-fonologie-znakoveho-jazyka