Wikipedista:Dominikmatus/Staveniště-6

Takzvané pozdě zapsané památky jsou památky, které byly roku 1988 zapsány do seznamu památek z hlediska legislativy nekorektně.

Historie

Roku 1988 vstoupil v platnost nový zákon o památkové péči a zároveň byl zrušen státní seznam kulturních památek, jehož fond přešel do nového Ústředního seznamu kulturních památek ČR. Dosavadní zákon uznával status památky nejen nemovitostem v seznamu, ale také stavbám považovaným za kulturní památky. Seznam památek tedy nebyl dostatečně konkrétní Z toho důvodu koncem roku 1987 všechny tyto objekty památkáři zaevidovali a dodatečně zapsali do ústředního seznamu.

V roce 2016 však vyšlo najevo, že v roce 1988 zapsali památkáři na seznam památek asi dva tisíce nemovitostí nesprávně, jelikož podle nového zákona už měly procházet složitějším procesem – prohlášením. Převážná většina těchto případů (přes 1700) je v Brně. Podle článku z 23. ledna 2017 asi dvě desítky majitelů takových nemovitostí dostaly na dotaz od ministerstva kultury potvrzení, že jejich dům byl chybně zapsán a není chráněný. Podle vedoucího brněnské pobočky Národního památkového ústavu Zdeňka Váchy „dokud se vlastník nezeptá, památková ochrana trvá“. Ministerstvo nevydalo pokyn k vyškrtnutí dotčených 1705 brněnských památek. Některé z dvaceti památek, u nichž potvrdilo neplatnost zápisu, podléhají nadále ochraně v rámci památkové zóny, u všech Národní památkový ústav navíc obratem připravil a podal na ministerstvu návrh na prohlášení za kulturní památku. Do doby rozhodnutí se musí majitel k nemovitosti chovat, jako by památkou byla.

U zapsaných památek se zpochybněným statusem je otázkou nejen jejich zachování a ochrana, ale také v minulosti udělené pokuty či přijaté dotace na obnovu památek.

13. listopadu 2020 vydal Nejvyšší správní soud rozsudek ve věci kasační stížnosti města Brna ve sporu proti ministerstvu kultury, v němž se přiklonil k názoru, že na tzv. opožděné zápisy do v té době již neexistujícího rejstříku nelze presumovat správnost správního aktu a ostatních úkonů orgánů státní správy, neboť takovým aktem ani úkonem orgánu státní správy vůbec není, protože odborná organizace státní památkové péče orgánem státní správy není. Soud potvrdil závěr nižšího soudu, že opožděně zapsané kulturní památky k 1. lednu 1988 přestaly být kulturními památkami. Ministerstvo kultury následně zveřejnilo oznámení, že tzv. „pozdě zapsané památky“ dle zmíněného rozsudku nejsou kulturními památkami, a v souladu s rozsudkem postupně upravilo údaje v Památkovém katalogu, resp. Ústředním seznamu kulturních památek. Jádrem oznámení bylo, že neplatně zapsané památky musí být vyřazeny z programů MK na podporu kulturních památek s tím, že pokud vlastník památky o status kulturní památky má zájem, má podat ministerstvu návrh na prohlášení kulturní památkou.

Jelikož opětovné prohlášení objektů za památky je časově zdlouhavé, Ministerstvo kultury je za rok schopno zpracovat přibližně do třiceti žádostí, vzniklou situaci se pokusil památkový ústav vyřešit opětovným pokusem o vytvoření nových Městských památkových zón v Brně. Proti vzniku zón se vyslovovali architekti či vedení města, které mělo k podobě zón výhrady. Nová Městská památková zóna Brno nabyla účinnosti v únoru 2023.