Wikipedista:DaisyZorn/Pískoviště

Kognitivní literární věda je transdisciplinární oblast, v jejímž rámci jsou nacházeny souvislosti mezi literární teorií a kognitivními vědami, tj. neurologie, psychologie, lingvistika, antropologie, filosofie, umělá inteligence ad. Jedná se o aplikaci teorie konsilience, tedy snahu propojení tvrdých přírodních a měkkých humanitních věd. Vyvíjí se zhruba od poslední dekády 20. století, především v angloamerickém prostředí. Podnět ke vzniku kognitivního směru ve studiu literatury vzešel od Marka Turnera, jenž ke zkoumání literatury zaujal přístup dříve neakcentovaný. Vycházel z toho, že literární díla jsou výsledkem činnosti lidské mysli, tudíž analýzou literárních děl by mělo být možné definovat některé z jejích mechanismů, čímž by došlo k obohacení kognitivní vědy. Ta je poměrné rozsáhlým oborem, proto umožňuje několik přístupů ke zkoumání literatury

• přírodovědný
• experimentalismus
• intencionalismus

Pomocí přírodovědné metodologie jsou zkoumány neurologické protějšky umělecké činnosti. Kupříkladu Vilayanuar S. Ramachandran zkoumá, čím je umožněn vznik metafory. Vysvětluje ji tak, že mezi koncepty uloženými v mozku v podobě neuronových map dochází při nadbytku neuronových spojení k přenosu informací, tento zvýšený počet spojů způsobuje schopnost zasazovat pojmy do nezvyklých rámců, vést k ozvláštnění textu, tím pádem k estetickému účinku na recipienta. Jeho teorie jsou blíže popsány v knize Literatúra v kognitívnych súvislostiach (2014).

Dále vznikají práce na pomezí hermeneutiky a neurologie, jako příklad lze uvést knihu How Literature Plays With the Brain (2014) autora je Paul B. Armstronga. V ní vysvětluje, jak již existující teorie hermeneutického kruhu interpretace koresponduje se způsobem, jímž jsou v mozku ukládány neustále se vyvíjející vzorce. Ty nám podle jeho teorií poskytují rámce při vnímání reality, do kterých dosazujeme nové podněty, skládaje je do smysluplných příběhů. Na základě tohoto principu lze vysvětlit protichůdné interpretace literárních textů, každý člověk má totiž odlišné rámce a zkušenosti, které se v pochopení literárních textů odráží. Využívána je také funkční magnetická rezonance, při zkoumání mozku během čtení totiž lze sledovat, které konkrétní oblasti se při procesu čtení zapojují.

Experimentalismus definovali George Lakoff s Markem Johnsonem, je založen na běžných názorech a hypotézách ohledně lidské zkušenosti, které slouží k vysvětlení lidského chování (lidová psychologie). Do tohoto okruhu patří také experiencialismus, rozpracován v knihách Metafory, kterými žijeme (2014) a Philosophy in the Flesh (1999). Lidský rozum má podle George Lakoffa tělesnou podstatu, dle jeho teorie má uvažování základ v tělesné zkušenosti a z ní vycházejícího užívání imaginativních mechanismů, pojmové struktury jsou zakořeněny ve vnímání a fyzických i sociálních zkušenostech. Výsledkem je imaginativní myšlení, přesahující skutečnost (metafory, metonymie, personifikace).

Intencionalismus akcentuje lidskou zkušenost, záměry, pocity, přání, zaměřuje se na introspekci a její důležitost při tvorbě abstraktních pojmů, čerpá z hermeneutiky a recepční estetiky, soustřeďuje se na čtenářskou recepci, během níž vznikají emoce, významy a hodnoty.

Kognitivní literární věda se podle knihy Literatúra v kognitívnych súvislostiach (2014) skládá z několika podoborů, a to kognitivní rétoriky, kognitivní poetiky, kognitivní naratologie, kognitivní recepční estetiky a evoluční literární teorie.

Kognitivní poetice se věnuje Reuven Tsur, čerpaje mimojiné z neurobiologie a pražského strukturalismu, předmětem zájmu jsou výrazové, strukturní a afektivní aspekty lidského uvažování. Kognitivní naratologie je rozpracována autory Marií-Laure Ryan, Monikou Fludernik, Markem Turnerem, jenž ve své knize Literární mysl (2005) analyzuje příběh, projekci a parabolu. V rámci kognitivní naratologie jsou využívány pojmy z oboru umělé inteligence, a to rámec, skript, scénář, otázkou je, jaké mentální reprezentace a kognitivní mechanismy umožňují pochopení narativních textů. V jejím rámci je vyprávění kognitivním mechanismem, je zdrojem analogického myšlení, poskytuje zdánlivý řád událostem kolem nás. Evoluční teorie se zabývá otázkou, co vedlo lidstvo k vytváření literatury. V kognitivní rétorice jsou středem zájmu rétorické figury spolu s analýzami konceptuální metafory. Kognitivní recepční estetika zkoumá mentální procesy probíhající při čtení literárních děl.

Komplikace kognitivní literární vědy

Spojování oborů s odlišnými metodologiemi a terminologií by mohlo vyústit ve zjednodušující a nepřesné závěry. Kognitivní literární věda odráží šíři samotné kognitivní vědy a množství podoborů není sjednoceno v ucelenou teorii, obor se totiž neustále rozvíjí.

Přínos kognitivní literární vědy

V mnoha případech dochází k podepření již existujících teorií literární teorie poznatky z tvrdých věd, příkladem je potvrzení hermeneutického kruhu poznatky neurologie. Analýza metafor pozměnila podobu a směřování kognitivní vědy, jelikož spolu s teorií kategorizace (autorkou je psycholožka Eleanor Rosch) vyvrátila jednu ze základních tezí kognitivní vědy v jejích počátcích, která ztotožňovala funkce lidské mysli s počítačem.