Wikipedista:Crinkly.sun/Pískoviště

Praindoevropský kořen pro vrbu je rekonstruován jako *sal(i)k- a *weit- a , uvažováno je také o kořenu *wrb-. První z kořenů snad označoval pro stromové vrby jako je vrba bílá, druhý keřovité jako vrba košíkářská. Sémantická spojitost mezi výrazy pro ohýbání či kroucení a vrbu napovídá že Indoevropané chápali tento strom především jako zdroj proutí pro výrobu košů či jiných nádob.

Řecko

Jméno hory boiótské hory Helikón, jež byla zasvěcena Můzám a považována za zdroj básnické inspirace, lze vykládat jako „zkroucená hora“ či „vrbová hora“.

Podle Argonautiky Apollonia Rhodského byl posvátný háj Kirké na mysu Circeo tvořen vrbami v jejichž korunách byla zavěšena mrtvá těla – což spojuje s kolchidským zvykem své mrtvé nepohřbívat žehem ani do země, ale věšet je v nevyčiněných kúží na stromy daleko od města.

Penadios Dioskoridés ve svém spise Materia medica zmiňuje že drcené listy vrby smíchané s pepřem a vínem se používali na léčbu střevní neprůchodnosti, s vodou pak jako antikoncepce.

Nymfa Heliké, teoreticky „vrba“, ale spíše „zkroucená“

Řekové také považovali vrbu za symbol cudnosti, během athénské slavnosti Thesmoforia ženy seděli na vrbových nosítkách čímž měla být utlumena jejich sexuální touha.

Ostatní

V díle Gesta Danorum je prvním ze třích zlých činů jež spáchal válečník Starkað vražda, respektive oběť, krále Víkara jemuž uvázal kolem krku vrbovou oprátku a ten se následně udusil či byl Starkaðem v této pozici zabit.

V perské poesii jsou vrby často spojovány s obrazem jara, zároveň jsou však proto že nenesou viditelné květy či ovoce symbolem neplodnosti a neužitečnosti. K vrba babylónské byly zase přirovnáváni lidé křehcí a bojácní.

Na římském pahorku Viminálu „vrbovém“ měl svůj oltář Iuppiter Viminus.

Sail „vrba“ je jméno jedno z písmen irského ogamu.

U Slovanů měla vrba, stejně jako osika a černý bez, dvojznačnou povahu - byla spojována se zlovolnými silami, ale zároveň jako ochrana proti nim.