Wikipedista:AdelaChocholacova/Pískoviště

Zde si cvičně budu editovat.

Greenwashing je závažným problémem v rozvojových zemích, kde neexistuje jeho žádná či slabá regulace.

Výzkumnící Contreras-Pacheco a Classen se zabývali pěti formami greenwashingu na úrovni podniku, které doplňují 7 hříchů od Terra Choice.

1. Špinavý byznys: Podnik využívající tento typ greenwashingu už se své podstaty nemůže patřit do udržitelných odvětví, každopádně propaguje zelené postupy a produkty, které nepředstavují reálný obraz o povaze podniku či jeho dopadů na životní prostředí.
2. Reklamní smršť: Jde o využití reklamy, která odvrátí pozornost od otázek udržitelnosti. Taková reklama nadhodnocuje úspěchy daného podniku či nabízí alternativní řešení, které však s udržitelností přímo nesouvisí.
3. Ovlivnění politiky: Firmy využívají svého postavení na trhu práce a faktu, že jsou nezadbatelným přispěvovatelem do státního rozpočtu prostřednictvím daní. Snaží se tak ovlivnit legislativní rozhodnutí a regulace podporující udržitelnost.
4. Spotřebitelská neznalost: Firma deklaruje dodržování platných zákonů a předpisů za něco chvályhodného či dobrovolného.
5. Mlhavé informace: Tvoření zpráv o udržitelnosti s účelem vytvoření příznivého obrazu firmy v rámci společenské odpovědnosti firem (CSR).

Dle průzkumu Nielsen Media existuje 66 % respondentů z celého světa, kteří jsou za produkty ochotní platit vyšší sumu. Polovinu z nich ovlivňují aspekty udržitelnosti, jimž mohou být produkty s přírodních či organických složek (69 %), fakt, že se daná společnost chová šetrně k životnímu prostředí (58 %), nebo skutečnost, že společnost vyznává sociální hodnoty (56 %).

Parguel a spol. popsali tzv. výkonný greenwashing. Ten využívá prvků evokoující přírodní prostředí. Patří sem zelená a modrá barva, zvuky vln či živočichů. Tyto prvky ovlivňují především neodborné spotřebitele, kteří značky obsahující zmíněné aspekty vnímají jako ekologičtější.

Offsetové projekty jako greenwashing

Nejen v českém prostředí se vyskytují projekty, které fungují jako tzv. offsety, tedy uhlíková kompenzace. Nejčastěji tak figurují aktivity jako sázení nových stromů a stromořadí, tvorba mokřadů či používání virutální měny, která je krytá emisní povolenkou. Offsety mohou využívat firmy, aby snížily uhlíkovou stopu. Efektivitu těchto projektů však nehodnotí žádný nestranný subjekt, jelikož jde o dobrovolné rozhodnutí dané firmy. Certifikační systémy ověřující relevantnost podobných projektů existují, jde o Verra, Plan Vivo či Gold Standard. Tyto certifikace však čelí kritice, jelikož se ukázalo, že kompenzace uhlíku je ve většině případech fiktivní.

Sázíme Česko

Projekt Sázíme Česko slibuje navrácení síly a rozmanitosti české krajiny pomocí plánování a realizace výsadby, péčí o stromy a ochraně proti vykácení. Podle Tomáše Vršky, lesního inženýra a ekologa působícího na Mendelově univerzitě, jde o podvodnou kampaň. Zmíněný projekt totiž vybírá peníze na sázení stromů, které vlastníkovi lesa stát dotuje. Za sazenici od laiků vybírají 69 Kč, kdežto v lesnictví je běžná cena 22 Kč i s výsadbou.

Podle Evropského parlamentu a Evropské rady by mělo dojít k zakázání určitých greenwashingových praktik:

• používání obecných enviromentálních tvrzení: „přírodní“, „eko“, „klimaticky neutrální“, a to bez prokázání této skutečnosti
• tvrzení, která jsou závislá na kompenzacích emisí (offsetováníú
• certifikáty udržitelnosti, které nejsou založeny na objektivním posouzení odborníků a institucí
• vyzývání k dřívější výměně výrobku, než je nezbytně nutné (kazety do tiskáren)
• prezentace zboží jako opravitelné, i když je opak pravdou