Wikipedie:WikiProjekt Autorské právo/Co řeší autorský zákon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Sepsal: --Hippopotamus 10:34, 22. 11. 2006 (UTC)

Již několikrát jsem narazil na problematiku, která se českou Wikipedií docela nese a to co vlastně autorský zákon řeší? Tato otázka zde, pokud je mi známo, nebyla položena, ale je významná, je stejně významná jako otázka Co řeší jiné zákony? Další stěžejní otázkou, kterou si musíme položit je: "Jaké jsou priority řešení?" a "Jaká řešení zákon preferuje?". Ačkoli se zdá, že tyto otázky mají malou souvislost pokusím se ukázat, že právě tyto otázky některé spekulace omezují, jinde zase otevírají jiné cesty.

Základem na tyto odpovědí je uvědomit si, že zákon v § 1 říká co řeší. Řeší pouze autorská práva a nahlíží na ně z pohledu autora, na jehož straně vždy stojí. Autor má tedy práva neomezená, která autorský zákon za jistých okolností uvolní, zde pak vznikají zajímavá místa. Lze tedy obecně říci, autorské dílo je nedotknutelné! A autor k němu má neomezená práva. Toto je základní stav a běžný smrtelník nesmí nic, smí dílo jen vnímat. Z tohoto stavu však zákon samozřejmě slevuje, ale to není cílem tohoto příspěvku. Zákon však, dle již zmíněného § 1 řeší pouze autorská práva. Co to je autorské právo, nám tento zákon říká, zjednodušeně lze říci, že je to nárok autora využívat své autorské dílo. Využívat ho jak ekonomicky (majetková práva) tak užívat si slávy jak dobře to udělal (osobnostní práva). Základem zákona je oddělení těchto práv, osobnostní práva dávají autorům záruku, že si nikdo beztrestně jejich dílo nepřisvojí a nebude říkat to jsem udělal já. Nebo, že nebude to dílo užívat jinak než určil autor, že nebude někam nahrávat obrázek bez jména autora. Druhým typem práv jsou práva majetková, ta autorům umožňují na svém díle zbohatnout. Ale to nejsou všechna práva, která můžeme mít, ještě můžeme mít např. právo vlastnické - namaluji obraz, draze ho prodám a proslavím se, ale prodejem ztrácím právo vlastnické, věc tedy přešla do vlastnictví někoho dalšího. AutZ, ale na několika místech (nejcitelněji § 9) dává jasně najevo, že toto on řešit nebude. Je tedy, pro Wikipedii toto právo zajímavé? Ano. Příkladem je třeba onen obraz - Já si koupím obraz ke kterému již vypršela autorská práva a umístím ho do muzea, ale dohodnu se s muzeem, že ze svých práv chci dále těžit. Chci to dělat prostřednictvím publikací, muzeum se mnou uzavře smlouvu na jejímž základě umístí k mému obrazu cedulku "zákaz fotografování", nějaký neposlušný občan toto dílo vyfotí a umístí ho na Wikipedii. Může to učinit? Nemůže, protože tím poškodil moje vlastnická práva a já se na něm pak budu hojit. Toto je jedna z konstrukcí, kdy vlastnické právo má význam, který může být i po zániku autorských práv překážkou. Autorský zákon tedy řeší, práva autora k danému autorskému dílu, znamená to však, že tato práva jsou pouze jednou z více skupin práv, která mohou být k dílu uplatněna. Vlastnická práva jsou v anglo-americkém pojetí práva chápána mnohem silněji než v právu kontinentálním. To, že jsou osobnostní práva nepřevoditelná má své výhody, ale i nevýhody, někde jsem narazil na text, který byl pro převoditelnost osobnostních práv a dost tvrdě kritizoval nemožnost převodu, ale je věta "věnováno všem padlým v této hrozné válce" převodem práva? Vždyť já písemně stvrzuji, že jim to věnuji.

Jak ale nahlížet na samotný zákon? Aut. zákon je již dle důvodové zprávy chápán jako zvláštní zákon, který je ve vztahu (podřazeném) k obecnému předpisu tj. k občanskému zákoníku. Co z takové věci, ale plyne? Znamená to, že na tento zákon musíme koukat očima občanského zákoníku, nesmíme ho překročit a dostat se mimo něj. AutZ tak rozvíjí tento zákoník, zpřesňuje ho, ale nikdy neopouští jeho mantinely. Z toho vyplývá jeden podstatný fakt, přednost má licenční smlouva, ano řešení podle tohoto zákona se posuzuje v případě absence licenční smlouvy. AutZ pouze svým zákazem znemožňuje vznik některých smluv, činí tak taxativně, nejvýraznějším projevem tohoto zákazu je nemožnost vzdát se svých práv. Některé licence naopak zákon přímo ukládá, ukládá jejich podmínky a tyto licence není možné pomocí smlouvy ignorovat. To znamená, že AutZ autorům v některých případech říká, toto musíš za těch a těch podmínek strpět. Jedná se zejména o díl 4 hlavy I. (§ 29 - § 39), příkladem budiž § 38 (Licence pro zdravotně postižené). Autorský zákon je tedy podřízen občanskému zákoníku a práva autorská jsou právy autora k dílu. Tato práva tak patří do širší skupiny práv průmyslového a duševního vlastnictví, která obsahují ochranné známky, patenty, autorská práva, užitné vzory, práva k novým odrůdám rostlin a know-how.

To jak se zákon chová je definováno v §1 nazvaném Předmět úpravy, kromě toho, že se dozvíme, že tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství - tzn. zpracovává pro ČR závazné směrnice. Což znamená, že tento autorský zákon by měl být (a ve většině případech i je) v souladu s autorskými zákony ostatních evropských zemí. Vzhledem k faktu, že tyto země prošly (zpravidla) podobným historicko-právním vývojem, podepsaly zpravidla stejné základní mezinárodní smlouvy a zároveň drží stejné cíle, lze říci, že základní rysy a taktéž předmět úpravy je v celé vyspělé Evropě stejný. Poněkud problematické je srovnání s anglo-americkým právem, jejich způsob nazírání na autorské právo vychází ze zcela jiných tradic a zároveň i ze zcela jiného pojetí, proto jsou tato práva v některých okamžicích nekompaktabilní.

Zpět k §1 a tedy i k tomu co zákon upravuje, pro lepší chápání této problematiky je vhodné, přečíst si [Důvodovou zprávu k Zákonu č. 121/2000 Sb.] a zároveň se na zákon zadívat očima tohoto paragrafu. Pokud tak učiníme, vidíme, že tento paragraf přesně rozděluje zákon na jednotlivé hlavy. Paragraf 1 nám tedy říká, čím se Autorský Zákon zabývá:

1. právy autora k jeho autorskému dílu, zde jsou tedy definována práva toho kdo vytvoří nějaké dílo. Trochu mimo tento systém jsou paragrafy 2-10, které hovoří příliš obecně. Od §11 jsou fakticky definována práva autora. Celým zákonem se nese jednoznačná vůle hledět na problematiku očima autora. Zakazuje vše co by mohlo autora jakkoli omezovat. Udělení licence tedy znamená, že něco povolím, odchylně od základního nastavení, které zakazuje vše. Lze tedy říci, že licence je povolení. Často se zde objevuje naprosto chybné pojetí, že licence zakazuje. Zakazuje zákon a licence dává povolení navíc a proto je prvotní, při její absenci platí ta nejtvrdší licence - autorský zákon.

Proto věčné debaty jak užívat cizích děl na základě AutZ nikdy nikam nepovedou. Povolení jako takového se nedočkáme ani z výjimek, které specifikuje celý Díl 4. Princip fungování těchto výjimek nám vysvětluje úvodní paragraf tohoto dílu - §29, který odstavcem 1 říká Výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených v tomto zákoně a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. a následně jsou taxativním způsobem jmenována tato autorům vnucená omezení. Prakticky nic neumožňuje Wikipedii nějaké čarování. AutZ totiž řeší jediné jaká práva má autor a za jakých podmínek lze tato práva omezit.

2. Jsou v několika bodech probírána tzv. práva související s právem autorským, to jsou zjednodušeně řečeno, práva dalších subjektů, které sice nejsou autory, ale tento zákon jim umožňuje se tak chovat, protože se domnívá, že jejich podíl na vzniku je stejný jako podíl autora. Bodem b jsou vyjmenovány subjekty, které mají prakticky identická práva jako autor. Pro Wikipedii tam nenajdeme nic zajímavého. Je to stejné jako v předchozím případě.

3. V bodech c není nic nového a zajímavého, jsou zde pouze práva pořizovatele databáze. Ve vztahu k přebírání je toto právo také omezujícím.

Paragraf 1 (citace ze zákona)[editovat | editovat zdroj]

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství 1) a upravuje a) práva autora k jeho autorskému dílu,
b) práva související s právem autorským:1. práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu,
2. právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu,
3. právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu,
4. právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho vysílání,
5. právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv,
6. právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu,
c) právo pořizovatele k jím pořízené databázi,
d) ochranu práv podle tohoto zákona,
e) kolektivní správu práv autorských a práv souvisejících s právem autorským.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Autorský zákon neautorům umožňuje velmi málo, je jedno jestli se jedná o český, americký či jiný zákon, přesto tento zákon ukazuje, kde hledat a jak hledat. Znovu upozorňuji autorský zákon řeší problematiku pouze práv autora k autorskému dílu a toho co neautor nesmí. Věci jako jsou loga, ale i fotografie obrazů a prakticky většiny nedostupných textů a informací dost často nesouvisí s AutZ, neboť práva autora jsou řešena již ve vazbě k někomu jinému a autor jako takový poskytl výhradní licenci někomu jinému, anebo (a to výrazně častěji) je o dílo takového charakteru, kde autor nebude prosazovat svá práva. Například již zmíněná loga, je pravděpodobné, že věc bude řešena podle jiných zákonů než je autorský. Tento stav je způsoben faktem, že autor je bez jakéhokoli zájmu na dalším vývoji takovýchto děl. Zainteresovány jsou společnosti, které drží svá loga v moci pomocí jiných pák, než je autorský zákon. Ostatní zákony návazně mohou nějaká práva přidávat, ale zároveň je mohou i brát, jakékoli přebírání souborů může nést i jiná než autorskoprávní rizika. Je samozřejmé, že základem je minimalizovat rizika autorskoprávní, ale u souborů jako jsou loga vstupujeme do nové problematiky. Tato problematika je výrazně složitější a vyžaduje jisté znalosti z občanského zákoníku, ale i obchodního a následně i mezinárodního práva. Přes sílící tlak na nalezení náhrady za fair use, bych se přikláněl k názoru, že by se Wikipedie měla na tento, výrazně tenčí led, pouštět až po pečlivém zmapování situace.

Osobní pohled[editovat | editovat zdroj]

Na české Wikipedii se neustále hledá cesta jak používat nějaké obrázky a věci, které nejsou vytvořeny pro Wikipedii. Ta cesta, podle mého názoru neexistuje. Přesnější je říci, že existuje, ale je velmi drahá. Časem se totiž zjistí, že je pro Wikipedii stále více a více svazující. Byla zde debata o Fair Use, budou jistě následovat debaty o licenci Wikipedia-only a řadě dalších. Nejde totiž jen o autorský, nebo jiný zákon. Jde o to proč tato encyklopedie vzniká o její smysl a její jedinečnost, svobodnost, která by neměla být prostředkem, ale cílem a nosným pilířem, protože to je nejcennější devíza, kterou Wikipedia má. Existuje celá řada encyklopedií, některé obsahují kvalitnější a hodnověrnější zpracování, jiné nabízejí více hesel (odmyslíme-li si hesla jejichž význam je napadnutelný), ale volná šiřitelnost je nesmírná výhoda, je to (měl by to být) její základní princip, to že si můžu (za jistých podmínek) vzít její heslo a využít ho, z ní dělá významný zdroj informací. Na anglické jazykové mutaci Wikipedie se tato volná šiřitelnost stala regulérní překážkou, tato verze je svázána podobnými licencemi, že ji nikdo nemůže bez obav v jednotlivostech užívat. Přebírání cizích textů, které se dožadují doslovného plněné GFDL, fair use a nesvobodné obrázky ji dostaly do situace se kterou je velmi těžké hnout, ačkoli lze říci, že snaha o tento pohyb je patrná, ale upřímně je málo úspěšná. Je těžké být první a nedělat chyby, ale jak ukazuje příklad německé verze, je hloupé být druhý a z chyb se nepoučit.

Česká Wikipedie může najít řadu cest jak se dostat k logům i jiným dílům, tyto cesty nevedou však přes autorský zákon, ten stanoví práva autora k jeho dílu, nezabývá se cestou jak něco využívat, protože jeho náplní je něco jiného. Já se domnívám, že cíle Wikipedie by měly být takové, aby se jednalo o encyklopedii, kterou si mohu nejen svobodně přečíst, ale i ji dál svobodně šířit. V tom spatřuji celý smysl a významnost Wikipedie, proto bych spíše než možnosti jak využít cizí tvorbu, hledal možnosti jak se této tvorbě vyhnout. Ono to totiž opravdu lze a nemusí to být o tom, že hledám hranice ještě možného. Tím, že opustím některé problematické věci, získávám víc, než v případě, že se mi podaří najít jak se jich nevzdat, alespoň takto vnímám rozdíl mezi anglickou a německou, nebo i španělskou jazykovou verzí Wikipedie. Rozhodně raději opravím text o němž vím, za jakých podmínek ho budu moci za rok přeložit, vzít a použít ho jinde, než text o který se musím bát, že ho někdo sváže s čímsi nesvobodným, propojí s tisíci obrázky nesvobodného nebo za jistých předpokladů svobodného charakteru a já budu muset přemýšlet co s tím mám dělat a zda není jednodušší to třeba jen citovat nebo odkazovat.