Vyšehradští jezdci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Vyšehradští jezdci (někdy též známí jako Královští Vyšehradští jezdci) byl pouliční gang pražské mládeže v první polovině 50. let 20. století, skupina mladých pražských delikventů, původně z řad tzv. pásků. Jejich exemplární soudní potrestání dobová komunistická propaganda jednostranně paušálně prezentovala jako učebnicový příklad úpadku mládeže, která podlehne svodům buržoazní kultury kapitalistického Západu.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Problém Vyšehradských jezdců a celé revolty generace pásků byl nadčasový problém hodnotného naplňování volného času mládeže. Činnost Vyšehradských jezdců se z drobných deliktů postupně změnila v rozsáhlou kriminální činnost (vyvolávání rvaček v pražských restauracích, loupeže, přepadávání).[1]

V červnu 1953 byli členové gangu pozatýkáni v hostinci U Šrytrů (Vratislavova 32/4, dnes Pod Vyšehradem), kde se pravidelně scházeli.[2] Na konci roku 1953 proběhlo s celou skupinou soudní přelíčení. Vynesené přísné tresty měly být varováním pro zbytek prozápadně orientované mládeže.[3]

Především v letech 1953–1955 byla činnost Vyšehradských jezdců obsáhle komentována v dobových médiích.[4][5] Zveličování „protistátní“ činnosti Vyšehradských jezdců však mělo na část mládeže přesně opačný efekt. Vyšehradští jezdci se v jistém smyslu stali mezi mládeží populární, takže se komunistické orgány brzy musely potýkat hned s několika jinými skupinami, jejichž členové svůj idealizovaný gang napodobovali.[4][6]

Vyšehradští jezdci v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Z propagandistické bubliny, která provázela proces s Vyšehradskými jezdci, nepřímo čerpá Rudolf Černý ve svém románu Vyšehradští jezdci (Práce, Praha) z roku 1974. Děj jeho románu se však odehrává v období normalizace 70. let. Podobně okrajově je jimi inspirována próza Josefa Vondrušky Vyšehradští jezdci, 1. díl tetralogie A bůh hrál rock’n’roll, z roku 1996 (Felt Technika, Praha).

Knižně byly v roce 2011 vydány faktografické autobiografické vzpomínky Jaboud: Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky (Praha : NZB), jejichž autor Vyšehradské jezdce znal. Nevěnuje se však pouze jejich gangu, ale plasticky popisuje celkové souvislosti, jak prožíval mládí v Praze padesátých let.[3]

Ve své úvaze o životě dětí a mládeže v rámci komunistického režimu v Československu psala o této kauze i exilová spisovatelka a publicistka Olga Barényi.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://web.archive.org/web/20110818044756/http://www.rodinaonline.cz/archiv/2002/feldstein/17.htm
  2. http://www.reflex.cz/clanek/stary-reflex-tema-reflexu/25661/temna-vltava.html
  3. a b JABOUD. Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky. Praha: NZB, 2011. 103 s. ISBN 978-80-904272-4-2. 
  4. a b http://trafous-stb.abchistory.cz/1955-literarni-noviny-vysehradsti-jezdci.htm
  5. https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/1995/cislo-1/josef-charvat-jeho-svet.html
  6. http://www.dshaje.cz/casopis/cislo01_2008.pdf%7CJosef Fabián: Flám. Zpravodaj Domova pro seniory Háj č. 1/2008, s. 4.
  7. BARÉNYI, Olga von. Die Revolution gehört den Kindern. Der Europäische Osten. München leden 1956, roč. 2, čís. 1, s. 35 – 38. (němčina) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]