Přeskočit na obsah

Třída Valiant

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Valiant
HMS Warspite (S103)
HMS Warspite (S103)
Obecné informace
UživatelRoyal Navy
Typponorka
Lodě5
Osudvyřazeny
PředchůdceHMS Dreadnought (S101)
Nástupcetřída Swiftsure
Technické údaje
Výtlak4200 t (na hladině)
4900 t (pod hladinou)
Délka86,9 m
Šířka10,1 m
Ponor8,2 m
Pohon1× jaderný reaktor
Rychlost20 (na hladině)
28 uzlů (pod hladinou)
Posádka103
Výzbroj6× 533mm torpédomet

Třída Valiant byla třída útočných ponorek s jaderným pohonem britského královského námořnictva. Byly to první jaderné ponorky čistě britské konstrukce. Všech pět postavených ponorek již bylo vyřazeno.

Pozadí vzniku

[editovat | editovat zdroj]

Pro Britské královské námořnictvo bylo, v loděnicích Vickers v Barrow-in-Furness a Cammel Laird v Birkenheadu, postaveno celkem 5 ponorek této třídy, pojmenovaných Valiant (S 102), Warspite (S 103), Churchill (S 46), Conqueror (S 48) a Courageous (S 48). Stavba probíhala v letech 19621971, přičemž ponorky byly do služby zařazovány v letech 1966–1971.

Jednotky třídy Valiant:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
HMS Valiant (S102) 1962 1963 18. července 1966 vyřazena
HMS Warspite (S103) 1963 1965 18. dubna 1967 vyřazena
HMS Churchill (S46) 1967 1967 15. července 1970 vyřazena
HMS Conqueror (S48) 1967 1969 9. listopadu 1971 vyřazena
HMS Courageous (S50) 1968 1970 16. října 1971 vyřazena

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
HMS Valiant v roce 1994
Vyřazené ponorky HMS Warspite a HMS Conqueror v roce 2007

Trup byl vyroben z vysokopevnostní oceli UKE. Ponorky se tak mohly ponořit až do hloubky 300 metrů. Výzbroj tvořilo šest 533mm torpédometů. Na palubě bylo neseno celkem 26 dlouhých zbraní. Možnou výzbroj zahrnovala protilodní torpéda Mk 8, protiponorková torpéda Mk 20 či Mk 23 s navedením po kabelu. Později ponorky nesly těžká torpéda Mark 24 Tigerfish řízená po kabelu. Počátkem 80. let byla celá pětice modernizována pro nesení protilodních střel UGM-84 Sub-Harpoon a vypouštění min typů Stonefish a Sea Urchin.

Pohonný systém tvořil jeden domácí tlakovodní jaderný reaktor Rolls-Royce PWR 1 s přirozeným oběhem (vodní čerpadla bylo nutné zapínat jen při nejvyšších rychlostech) a dvě parní turbíny. Hlavní turbíny a převody byly pro snížení hlučnosti upevněny na podložce, izolované od trupu pružným uložením. Lodní šroub byl jeden. Nejvyšší rychlost dosahovala 28 uzlů pod hladinou a 20 uzlů na hladině.

Operační služba

[editovat | editovat zdroj]

Ponorka Conqueror byla roku 1982 nasazena ve falklandské válce, kde 2. května potopila argentinský lehký křižník General Belgramo. Použila k tomu svých torpéd Mk 8.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]