Třída Santa Fe
| Třída Santa Fe | |
|---|---|
_and_three_Dewoitine_D.21.jpg) ARA Santiago del Estero (S-2) a tři letouny Dewoitine D.21 | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Argentinské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 3 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | třída TR-1700 |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 935 t (na hladině) 1155 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 69,2 m |
| Šířka | 6,68 m |
| Ponor | 5,05 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 3000 + 1400 hp |
| Rychlost | 17,5 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 7100 nám. mil při 8 uzlech |
| Posádka | 40 |
| Výzbroj | 1× 102mm kanón 1× 37mm kanón 8× 533mm torpédomet |
Třída Santa Fe (jinak též Tarantinos) byla třída ponorek argentinského námořnictva. Konstrukčně vycházela z italských ponorek třídy Settembrini. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Argentinské námořnictvo je provozovalo v letech 1933–1960. Všechny byly vyřazeny.[1]
Pozadí vzniku
[editovat | editovat zdroj]Stavba této třídy byla součástí desetiletého plánu na obnovu floty, schváleného roku 1926. Plán zahrnoval stavbu dvou těžkých křižníků třídy Veinticinco de Mayo, lehkého křižníku ARA La Argentina, dvanácti torpédoborců (z toho dvě jednotky španělské třídy Churruca, tři třídy Mendoza a sedm třídy Buenos Aires) a tří ponorek třídy Santa Fe. Ponorky vyvinula a postavila italská loděnice Tosi v Tarantu na základě italské třídy Settembrini. Objednány byly roku 1926. Do služby byly přijaty v roce 1933.[1]
Jednotky třídy Santa Fe:[1]
| Santa Fe (S1) | 1927 | 1931 | 1933 | Vyřazena 1956. |
| Santiago del Estero (S2) | 1932 | 1929 | 1933 | Vyřazena 1959. |
| Salta (S3) | 1927 | 1928 | 1933 | Vyřazena 1960. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Výzbroj tvořil jeden 102mm kanón, jeden 37mm kanón a osm 533mm torpédometů (čtyři příďové a čtyři záďové). Pohonný systém tvořily dva diesely Tosi o výkonu 3000 hp a dva elektromotory o výkonu 1400 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,5 uzlu na hladině a 9 uzlů pod hladinou. Dosah byl 7100 námořních mil při rychlosti 8 uzlů na hladině a 80 námořních mil při rychlosti 4 uzlů pod hladinou.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Santa Fe na Wikimedia Commons
