Přeskočit na obsah

Třída Kolberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Kolberg
SMS Augsburg
SMS Augsburg
Obecné informace
UživatelVlajka Kaiserliche Marine Kaiserliche Marine
Typlehký křižník
Lodě4
Zahájení stavby1907–1908
Spuštění na vodu1908–1909
Uvedení do služby1910–1911
Osud2 potopeny
2 vyřazeny
Předchůdcetřída Dresden
Nástupcetřída Magdeburg
Technické údaje
Výtlak4362 t (standardní)
4915 t (plný)
Délka130 m (na vodorysce)
130,5 m (max.)
Šířka14 m
Ponor5,58 m
Pohon15 kotlů, 4 turbíny
4 lodní šrouby
Rychlost25,5 uzlu
Dosah3250 nám. mil při 14 uzlech
Posádka367
Výzbroj12× 105mm kanón (12×1)
4× 52mm kanón (4×1)
2× 450mm torpédomet
Pancíř20–40mm paluba s 50–80mm konci
50mm štíty děl
100mm velitelská věž

Třída Kolberg byla třída lehkých křižníků Kaiserliche Marine. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Všechny bojovaly v první světové válce. Dvě byly ve válce potopeny a dvě předány Francii a Japonsku jako součást reparací. Francie svůj křížník provozovala do roku 1927. Japonsko jej rovnou sešrotovalo.

V letech 1907–1911 byly postaveny čtyři křižníky této třídy. Oproti předcházející třídě Dresden měly větší výtlak umožňující posílení výzbroje a instalaci výkonnějšího pohonného systému. Do stavby se zapojily loděnice Schichau-Werke v Elbingu, AG Vulcan Stettin ve Štětíně, Germaniawerft a Kaiserliche Werft Kiel v Kielu.[1]

Jednotky třídy Kolberg:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Kolberg Schichau-Werke 1908 14. listopadu 1908 21. června 1910 Vyřazen 1919. Předán Francii v rámci reparací. Přejmenován na Colmar. Vyřazen 1927, sešrotován 1929.
Mainz AG Vulcan Stettin 1907 23. ledna 1909 1. října 1909 Dne 28. srpna 1914 potopen v první bitvě u Helgolandské zátoky.
Cöln Germaniawerft 1908 5. června 1909 16. června 1911 Dne 28. srpna 1914 potopen v první bitvě u Helgolandské zátoky.
Augsburg Kaiserliche Werft Kiel 1908 10. července 1909 1. října 1910 Od roku 1912 k testování, v letech 1912–1914 ve výcviku. Vyřazen 1919. V rámci reparací připadl Japonsku. Sešrotován 1922.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
SMS Mainz
Potápějící se Mainz

Výzbroj lodí tvořilo dvanáct 105mm kanónů v jednohlavňové lafetaci (o dva více než u předchozích tříd), dva 52mm kanóny a dva 450mm torpédomety. Dále mohly nést až 100 min. Dvě 105mm děla stála vedle sebe na přídi, dvě na zádi, dvě na bocích uprostřed trupu a zbylá čveřice byla umístěna v kasematách na bocích lodí.[2] Základ pancéřové ochrany představovala pancéřová paluba. Pancíř chránil ještě štíty děl a velitelskou věž. Křižníky pohánělo patnáct kotlů Marine v kombinaci s parními turbínami. Kolberg měl čtyři turbíny Melms & Pfenniger (původně měly být typu Zoelly[3]) a Augsburg čtyři turbíny Parsons. Jejich celkový výkon byl 19 000 hp a roztáčely čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 25,5 uzlu. Křižník Mainz poháněly dvě parní turbíny AEG-Curtiss a Cöln dvě turbíny Germania. Jejich pohonný systém měl výkon 20 200 hp a turbíny roztáčely dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 26 uzlů. Kolberg měl dosah 3250 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]

Kolberg a Augsburg byly roku 1917 přezbrojeny (ostatní již byly v bojích potopeny) šesti 150mm kanóny. Roku 1918 byly doplněny dva 88mm protiletadlové kanóny.

Kolberg, Mainz a Cöln bojovaly 28. srpna 1914 v první bitvě u Helgolandské zátoky, ve které byly poslední dvě jednotky potopeny britskou Royal Navy (třetím potopeným křižníkem byl SMS Ariadne). Kolberg byl nasazen také 24. ledna 1915 v bitvě u Dogger Banku. Augsburg operoval převážně na Baltu. Dva z křižníků válku přečkaly a byly předány vítězům. Kolberg převzala Francie a Augsburg získalo Japonsko.[4]

  1. a b c KOLBERG light cruisers (1909 - 1911) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. Dostupné online. 28-029-88. S. 62. 
  3. MILFORD, Darren. Kolberg Class Light Cruisers [online]. Worldwar1.co.uk, 1998-2006 [cit. 2009-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. S. 185–186. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]