Přeskočit na obsah

Třída Bandiera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Bandiera
Obecné informace
UživatelRegia Marina
Typponorka
Lodě4
Osud1 potopena
3 vyřazeny
Předchůdcetřída Pisani
NástupceEttore Fieramosca
Technické údaje
Výtlak925 t (na hladině)
1080 t (pod hladinou)[1]
Délka69,8 m
Šířka7,3 m
Ponor5,26 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby
Rychlost15 uzlů (na hladině)
8 uzlů (pod hladinou)
Dosah4750 nám. mil při 8,5 uzlech (na hladině)
60 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou)
Posádka53
Výzbroj1× 102mm kanón
2× 13,2mm kulomet (2×1)
8× 533mm torpédomet (8×1, 12 torpéd)
Ostatníoperační hloubka ponoru 90 m

Třída Bandiera byla třída středních ponorek italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1930–1948. Účastnily se bojů druhé světové války. Jedna byla ve válce ztracena.[1]

Celkem byly postaveny čtyři ponorky této třídy. Po dvou postavily italské loděnice Cantiere Navale Triestino (CNT) v Monfalcone a OTO v Muggiano. Do služby byly přijaty roku 1930.[1]

Jednotky třídy Bandiera:[2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámky
Fratelli Bandiera CNT 1928 7. srpna 1929 září 1930 Vyřazena 1948.
Luciano Manara CNT 1928 5. října 1929 červen 1930 Vyřazena 1948.
Ciro Menotti OTO 1928 29. prosince 1929 srpen 1930 Vyřazena 1948.
Santorre Santarosa OTO 1928 22. října 1929 červenec 1930 Dne 20. ledna 1943 poblíž Tobruku potopena vlastní posádkou.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Nesly čtyři příďové a čtyři záďové 533mm torpédomety se zásobou 12 torpéd. Dále nesly jeden 102mm kanón a dva 13,2mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Fiat o výkonu 3000 bhp a dva elektromotory Savigliano o výkonu 1300 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 8 uzlů pod hladinou. Dosah byl 4750 námořních mil při rychlosti 8,5 uzlu na hladině a 60 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 90 metrů.[2]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]

Kvůli nedostatečné stabilitě byly na boky dodatečně přidány výdutě, což vedlo k poklesu rychlosti. Rovněž záď byla upravena, aby měla vyšší volný bok. Roku 1942 byla původní věž nahrazena menší a původní 102mm kanón nahradil modernější 100mm kanón.[1]

Třída se účastnila bojů druhé světové války. Od roku 1941 sloužila zejména pro zásobování severní Afriky. Roku 1942 byly ponorky Bandiera, Manara a Menotti převedeny k výcviku. Pouze Santarosa pokračovala v zásobovacích plavbách, až 19. ledna 1943 ztroskotala poblíž Tobruku. Druhý den ji poškodil britský torpédový člun a poté potopila vlastní posádky. Ostatní ponorky byly po válce vyřazeny.[1]

  1. a b c d e f GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 307. (anglicky) 
  2. a b FRATELLI BANDIERA medium submarines (1930) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]