Třída Bandiera
Třída Bandiera | |
---|---|
Obecné informace | |
Uživatel | Regia Marina |
Typ | ponorka |
Lodě | 4 |
Osud | 1 potopena 3 vyřazeny |
Předchůdce | třída Pisani |
Nástupce | Ettore Fieramosca |
Technické údaje | |
Výtlak | 925 t (na hladině) 1080 t (pod hladinou)[1] |
Délka | 69,8 m |
Šířka | 7,3 m |
Ponor | 5,26 m |
Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby |
Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 8 uzlů (pod hladinou) |
Dosah | 4750 nám. mil při 8,5 uzlech (na hladině) 60 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou) |
Posádka | 53 |
Výzbroj | 1× 102mm kanón 2× 13,2mm kulomet (2×1) 8× 533mm torpédomet (8×1, 12 torpéd) |
Ostatní | operační hloubka ponoru 90 m |
Třída Bandiera byla třída středních ponorek italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1930–1948. Účastnily se bojů druhé světové války. Jedna byla ve válce ztracena.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem byly postaveny čtyři ponorky této třídy. Po dvou postavily italské loděnice Cantiere Navale Triestino (CNT) v Monfalcone a OTO v Muggiano. Do služby byly přijaty roku 1930.[1]
Jednotky třídy Bandiera:[2]
Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|
Fratelli Bandiera | CNT | 1928 | 7. srpna 1929 | září 1930 | Vyřazena 1948. |
Luciano Manara | CNT | 1928 | 5. října 1929 | červen 1930 | Vyřazena 1948. |
Ciro Menotti | OTO | 1928 | 29. prosince 1929 | srpen 1930 | Vyřazena 1948. |
Santorre Santarosa | OTO | 1928 | 22. října 1929 | červenec 1930 | Dne 20. ledna 1943 poblíž Tobruku potopena vlastní posádkou. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Nesly čtyři příďové a čtyři záďové 533mm torpédomety se zásobou 12 torpéd. Dále nesly jeden 102mm kanón a dva 13,2mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Fiat o výkonu 3000 bhp a dva elektromotory Savigliano o výkonu 1300 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 8 uzlů pod hladinou. Dosah byl 4750 námořních mil při rychlosti 8,5 uzlu na hladině a 60 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 90 metrů.[2]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]Kvůli nedostatečné stabilitě byly na boky dodatečně přidány výdutě, což vedlo k poklesu rychlosti. Rovněž záď byla upravena, aby měla vyšší volný bok. Roku 1942 byla původní věž nahrazena menší a původní 102mm kanón nahradil modernější 100mm kanón.[1]
Služba
[editovat | editovat zdroj]Třída se účastnila bojů druhé světové války. Od roku 1941 sloužila zejména pro zásobování severní Afriky. Roku 1942 byly ponorky Bandiera, Manara a Menotti převedeny k výcviku. Pouze Santarosa pokračovala v zásobovacích plavbách, až 19. ledna 1943 ztroskotala poblíž Tobruku. Druhý den ji poškodil britský torpédový člun a poté potopila vlastní posádky. Ostatní ponorky byly po válce vyřazeny.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 307. (anglicky)