Tuftování

Lícní strana ručně tuftované tkaniny

Rubní strana této tkaniny

Tuftování (česky také: ruční všívání) je prošívání plošné textilie jednotlivými nitěmi za pomocí ručních nástrojů.

Historie tuftování

Za nejstarší známý exemplář všívané textilie je považován vlasový koberec z 5. století před n.l. nalezený v jihosibřském Pazyryku. První mechanické zářízení na všívání vzniklo ve 30. letech v USA z upraveného šicího stroje (Singer model 31-15) s přídavnými nůžkami. Na tomto pricipu se později vyvinuly stroje ke všívání několika tisíc nití naráz, na kterých se v 21. století ve světě vyrábí až 80 % koberců. Ke zdokonalení všívání jednotlivých nití přispěly (přenosné) všívací pistole, které se začaly hromadně používat asi od roku 2000. Přibližně od stejného data se nabízejí namísto dosud jen řemeslně vyráběných jednotlivých exemplářů také větší partie z téměř sériové výroby. Výnos z celosvětového prodeje ručně tuftovaných koberců měl v roce 2022 dosáhnout (podle nepotvrzených informací) 27 miliard USD.

Vlastnosti a použití ručně tuftovaných výrobků

Výrobky mají plyšový povrch podobně jako jiné vlasové textilie (vázané a strojově všívané koberce, žinylkové tkaniny aj). Ve srovnání s nimi jsou některé vlastnosti výrobků tuftovaných s jednou nití (tvar, velikost a vzorování) téměř neomezeně a rychle měnitelné.

V 21. století se ručně tuftují zejména menší koberce a předložky, nástěnné koberce a nábytkové potahy. Profesionální výroba je organizována jako řemeslo, unikáty vznikají jako umělecké řemeslo nebo amatérským způsobem.

Technologie výroby

Obvyklý průběh výroby ručně tuftovaných textilií:

• Vzorování – zakreslené na podkladový papír nebo ve formě softwaru =>
• Výběr materiálu – materiálové složení, barvy přízí a druh nosné tkaniny =>
• Tuftování – uchycení nosné tkaniny v tuftovacím rámu, zanášení nití (z rubní strany) do tkaniny, fixace polohy nití laminováním rubu tkaniny =>
• Postřhování – vyrovnávání povrchu s pomocí speciálního nářadí =>
• Finální úprava – nosná tkanina se přistřihuje podle konečného tvaru, kraje se spojují s rubem, na který se přilepuje podkladová tkanina

Tuftovací pistole

Vlastní pracovní ústrojí pistole sestává ze dvou jehel nad sebou. Hořejší, vnější jehla (polodutina s drážkou) vpichuje otvor do tkaniny a vrací se, zatímco vnitřní jehla pohybující se v drážce vnější jehly zanáší do otvoru nit a tvoří na lícní straně tkaniny smyčku. V případě tuftování se stříhanými smyčkami jsou na místě vniřní jehly nůžky.

Tufrovací pistole se staví

• většinou s elektrickym pohonem s délkou vpichu jehly do 20 mm a rychlostí do 45 vpichů za vteřinu.
• s pneumatickým pohonem – pro tufting s dlouhým vlasem (Shag) vpich 18-70 mm, rychlost 110 vpichů za minutu
• s pohonem na kličku – vpich do 11 mm, rychlost až 200 vpichů za minutu

Galerie ručního tuftování

• 
  Předchůdce tuftovací pistole (přístroj na „hákování“ podle patentu z roku 1886)
• 
  Práce s ručním tuftovacím přístrojem (Indonezie 1947)
• 
  Tuftovací rám s elektrickou pistolí
• 
  Elektrická tuftovací pistole na řezaný vlas
• 
  Pistole s pneumatickým pohonem

Odkazy

Související články

Všívání, Plyš, Vázání koberců

Literatura

• Goswami: Advances in Carpet Manufacture, Woodhead Publihing 2017, ISBN 9780081018880, str. 12-14, 459, 473 a 185