T28 (americký tank)
| Supertěžký tank T28 | |
|---|---|
| Na vojenské základně v Aberdeenu - leden 1946 Na vojenské základně v Aberdeenu - leden 1946 | |
| Typ vozidla | supertěžký tank/stíhač tanků |
| Země původu |  USA |
| Historie | |
| Výrobce | Paccar |
| Návrh | 1943 |
| Vyrobeno kusů | 2 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 4 |
| Délka | 11,10m |
| Šířka | 4,39 m |
| Výška | 2,84 m |
| Hmotnost | 86,2 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 300 mm |
| Hlavní zbraň | 105 mm dělo T5E1, 62 nábojů |
| Sekundární zbraně | 12,7 mm kulomet Browning, 660 nábojů |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | vznětový motor Ford GAF - vidlicový 8-válec |
| Síla motoru | 500 k (367,75 kW) |
| Odpružení | zdvojené pásy |
| Max. rychlost | 13 km/h |
| Poměr výkon/hmotnost | 5,8 hp/tunu |
| Dojezd | 160 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tank T28 byl samohybným dělem navrženým pro Armádu Spojených států amerických za druhé světové války. Původně byl určen na pomoc při proražení obávané Siegfriedovy linie a počítalo se s ním také při plánované invazi na japonskou pevninu.
Jméno
V prvním návrhu, který se objevil roku 1943, se počítalo se jménem Těžký tank T28, ale tento název nezapadal do tradičního vzoru pojmenovávání tanků, protože se nevyznačoval otočnou věží, což byl standardní prvek těžkého tanku. V březnu 1945 byl tedy navržen název Samohybné 105 mm dělo T95. Tento název však také nezapadal do amerického tankového „názvosloví“, protože většina samohybných děl byla pancéřována velmi lehce, nebo pancířem nedisponovala vůbec. Byla tedy vytvořena speciální kategorie pojmenovávání a pro tank se ujal název Supertěžký tank T28.
Design
Místo věže, která byla v té době hlavní výzbrojí tanků, byla na vozidlo namontována dělová komora, do které bylo napasováno dělo T5E1 ráže 105 mm. Vertikální rozpětí pohybu děla bylo od -5° do 19,5° a horizontální rozpětí bylo 10° doprava a 11° doleva. Hlaveň měla délku 65 ráží, tedy něco málo přes 6,5 m. Vlastnosti děla byly na poměry druhé světové války vynikající – úsťová rychlost granátu byla 1130 m/s a dělo dokázalo střílet na vzdálenost až 19 km. Jako další výzbroj byl na tanku již pouze jeden protiletadlový kulomet Browning M2 ráže 12,7 mm.
Mechanická nástavba vozidla byla částečné převzata z tanku T23. Vzhledem k obrovské hmotnosti vozidla nestačilo použití jednoho pásu na každé straně. Pásy tedy byly zdvojeny a protaženy až před samotnou korbu vozidla, aby se zvýšila stabilita. Vnější dvojice pásů mohla být v případě přepravy rozebrána a tažena za vozidlem jako jeden celek. Paradoxní bylo, že T28 byl tak těžký, že ho žádné spojenecké přenosné mosty nemohly unést, a tak byl na bojišti prakticky nepoužitelný. Navíc jeho dojezd činil pouhých 160 km, protože spotřeba motoru GAF byla obrovská.
Tank disponoval jedním z nejsilnějších čelních pancířů, jakým bylo kdy vojenské vozidlo vybaveno. Byl silný 300 mm a žádné protitankové dělo jej nedokázalo prostřelit. Spodní část tanku a pásy byly zakryty pancéřovým plátem o tloušťce 100 mm, záď a boky korby měly 64 mm. Na to, jaký měl tank pancíř, byl vybaven velmi slabým motorem – 500 koňovým Ford GAF V8 s převodovkou Torqmatic. Maximální rychlost činila pouhých 13 km/h, což výrazně limitovalo schopnosti vozidla překonávat překážky a svahy.
Vývoj
Supertěžký tank T28 byl navržen na útoky proti těžkým obranným systémům. Hlavní účel byl zlomit obávanou německou Siegfriedovu linii, se kterou měly veškeré spojenecké armády velké problémy. Tank byl pro tyto účely vybaven 105 mm dělem, které bylo známo velmi dobrými vlastnostmi při střelbě do betonu a byly u něj předpokládány perfektní výsledky při ničení těžkého opevnění.
Požadavek na bojové vozidlo byl vydán roku 1943 a předpokládalo se bojové využití 25 těchto vozidel. V březnu 1944 se však konala konference mezi oddělením výzbroje a velitelstvím pozemních jednotek, která vyústila ve snížení požadavku na 5 tanků. Kompletní plán byl dodán společnosti Pacific Car and Foundry Company v březnu 1945. I když se v továrně snažili vozidlo zkompletovat co nejrychleji, byl první trup tanku hotov až v srpnu, a než byl první kus schopen jízdy, válka skončila nejen v Evropě, ale už i v Asii. Počet vozidel byl tedy znovu snížen na pouhé 2 kusy.
Byly postaveny dva prototypy. Byly testovány na základnách v Aberdeenu a Fort Knoxu až do roku 1947. V tomto roce při zkouškách na základně Yuma jednomu z vozidel začal hořet motor a bylo požárem velmi vážně poškozeno. Tank byl prohlášen za dále nepoužitelný, byl rozebrán a prodán do šrotu. Ani druhý z prototypů nebyl zařazen do služby, místo toho byl určen pro testy „výdrže vybavení a součástí na tak těžkém vozidle“. Ještě v říjnu toho samého roku se ministerstvo války rozhodlo zastavit produkci supertěžkých vozidel a projekt byl zrušen. Projekt později pokračoval a vyústil v klasické těžké tanky opatřené věží – T29 a T30.
Není známo, co se v následujících letech dělo s druhým prototypem. Každopádně po 27 letech, roku 1974 byl nalezen v zadní části základny Fort Belvoir ve Virginii mezi dalšími zapomenutými vojenskými vozidly a nepoužitelnými vraky. Byl vystaven v Pattonově muzeu zbraní a kavalerie a roku 2011 byl dopraven do Fort Benning v Georgii, kde je nyní k dispozici pro návštěvníky.