Přeskočit na obsah

Třída Serrano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Serrano
Hyatt
Hyatt
Obecné informace
UživatelChilské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě6
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Almirante Lynch
Nástupcetřída Almirante Williams
Technické údaje
Výtlak1090 t (standardní)
t (plný)[1]
Délka91,4 m
Šířka8,84 m
Ponor3,86 m
Pohon2 turbíny, 3 kotle
28 000 hp
Rychlost35 uzlů
Posádka130
Výzbroj3× 120mm kanón (3×1)
1× 76mm kanón
3× 7,7mm kulomet (3×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)

Třída Serrano byla třída torpédoborců chilského námořnictva. Všech šest jednotek bylo postaveno ve Velké Británii. Ve službě byly v letech 1928–1966. Všechny byly vyřazeny.

Pozadí vzniku

[editovat | editovat zdroj]

Stavba šesti torpédoborců pro chilské námořnictvo byla objednána roku 1927 u britské loděnice John I. Thornycroft & Co. v Southamptonu. Vyvinuty byly na základě loděnicí Thornycroft navrženého britského torpédoborce HMS Amazon. Stavba probíhala v letech 19271929.[1]

Jednotky třídy Serrano:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěn Vstup do služby Osud
Aldea 1928 1928 1929 Vyřazen 1958.
Hyatt 1927 1928 1929 Vyřazen 1963.
Orella 1927 1928 1928 Vyřazen 1966.
Riquelme 1927 1928 1929 Vyřazen 1963.
Serrano 1927 1928 1928 Vyřazen 1966.
Videla 1928 1928 1929 Vyřazen 1958.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborec třídy Serrano

Výzbroj tvořily tři 120mm kanóny, jeden 76mm kanón, tři 7,7mm kulomety, dva trojité 533mm torpédomety a dva vrhače hlubinných pum. Polovina plavidel dále nesla miny a polovina minolovné vybavení. Pohonný systém tvořily tři kotle Thornycroft a dvě sady turbín Parsons o výkonu 28 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.[1]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]

Ve 40. letech byl kulomety nahrazeny stejným počtem 20mm kanónů.[1]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b c d e SERRANO destroyers (1928-1929) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.