Třída Oquendo
| Třída Oquendo | |
|---|---|
 Marqués de la Ensenada (D43) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Španělské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 3 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Audaz |
| Technické údaje Oquendo[1] | |
| Výtlak | 2050 t (standardní) 2765 t (plný) |
| Délka | 116,5 m |
| Šířka | 11,1 m |
| Ponor | 3,6 m |
| Pohon | 2 turbíny, 3 kotle 2 lodní šrouby 60 000 hp |
| Rychlost | 39 uzlů |
| Dosah | 5000 nám. mil při 15 uzlech |
| Posádka | 267 |
| Výzbroj | 6× 114mm kanón (3×2) 6× 40mm kanón (6×1) 4× 20mm kanón (4×1) 2× 533mm torpédomet 1× Hedgehog |
| Technické údaje Roger de Lauria[2] | |
| Výtlak | 3012 t (standardní) 3785 t (plný) |
| Délka | 119,3 m |
| Šířka | 13 m |
| Ponor | 5,6 m |
| Rychlost | 31 uzlů |
| Posádka | 318 |
| Výzbroj | 3× 127mm kanón (3×2) 2× 533mm torpédomet 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Letadla | 1× vrtulník |
Třída Oquendo byla třída torpédoborců španělského námořnictva. Původně byla plánována stavba devíti jednotek této třídy, v původní podobě ale byla dokončena pouze jedna. Další dva torpédoborce byly dokončeny v radikálně modernizované podobě, některými prameny považované za samostatnou třídu Roger de Lauria. Španělské námořnictvo třídu provozovalo v letech 1960–1988. Byly to poslední postavené torpédoborce španělského námořnictva.[3][4] Jejich službu komplikovalo a zkrátilo využití nespolehlivého pohonného systému.[4]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Španělsko plánovalo stavbu rozsáhlé třídy devíti torpédoborců vycházejících z předválečné francouzské třídy Le Hardi.[3] Jejich stavba byla schválena roku 1943, ale stavba se velmi protahovala kvůli technickým problémům.[4] Roku 1951 byly v loděnici EN Bazán ve Ferrolu založeny kýly prvních tří jednotek, přičemž stavba zbývajících šesti (Blas de Lezo, Blasco de Garay, Bonifaz, Gelmirez, Langara a Recalde) byla roku 1953 zrušena před založením kýlu.[1] Prototyp Oquendo byl do služby zařazen roku 1960, ale zjištěné vážně problémy se stabilitou si brzy vynutily jeho přestavbu, po které se do služby podruhé vrátil roku 1963.[3]
Rozestavěná druhá a třetí jednotka (Roger de Lauria a Marqués de la Ensenada) byly na základě zkušeností s prototypem odtaženy do Cartageny, kde byly radikálně přestavěny. Mimo jiné byl jejich trup prodloužen a rozšířen, přičemž torpédoborce dostaly americkou výzbroj a elektroniku, která jejich bojové schopnosti posunula na úroveň modernizace FRAM II americké třídy Gearing.[2][3]
Jednotky třídy Oquendo / Roger de Lauria:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Oquendo (D41) | EN Bazán, Ferrol | 15. června 1951 | 5. září 1956 | 13. září 1960 | Vyřazen 1978. |
| Roger de Lauria (D42) | EN Bazán, Ferrol a Cartagena | 4. září 1951 | 12. listopadu 1958 / 29. srpna 1967 |
30. května 1969 | Vyřazen 1982. |
| Marqués de la Ensenada (D43) | EN Bazán, Ferrol a Cartagena | 4. září 1951 | 15. července 1959 / 2. března 1968 |
10. září 1970 | Dne 2. října 1981 byl poškozen teroristickým útokem. Při opravě využity díly z vyřazené sesterské lodě Roger de Lauria. Vyřazen 1988. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
První skupina (Oquendo)[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj zahrnovala šest 114mm kanónů ve dvoudělových věžích (jedna na přídi a dvě na zádi), šest 40mm kanónů, čtyři 20mm kanóny, dva 533mm torpédomety (torpéda Mk.32[4]) a dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog.[3] Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě sady francouzských turbín Rateau-Bretagne o výkonu 60 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 39 uzlů. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
Po zařazení do služby se projevila nedostatečná stabilita plavidla, která si vynutila zásadní úpravy. Mimo jiné byl přidán balast, odstraněna zadní dělová věž a všechny 20mm kanóny. Zároveň byla instalována britská elektronika. Standardní výtlak narostl na 2582 t, plný na 3005 t, ponor se zvětšil na 3,8 metru a rychlost torpédoborce poklesla na 32,4 uzlu.[3]
Druhá skupina (Roger de Lauria a Marqués de la Ensenada)[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Elektroniku představoval hladinový vyhledávací radary SPS-10, 2D vzdušný vyhledávací radar SPS-40, navigační radar Decca RM-426, střelecký radar Mk.25, dále sonary SQS-32 a SQS-10. Výzbroj představovalo šest 127mm kanónů ve dvoudělových věžích, dva 533mm torpédomety a dva trojhlavňové 324mm torpédomety. Plavidla byla vybavena přistávací plochou pro protiponorkový vrtulník.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d OQUENDO destroyers (1960) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ROGER DE LAURIA destroyers (1969-1970) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 168.
- ↑ a b c d OQUENDO CLASS DESTROYERS [online]. KBismarck.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Oquendo na Wikimedia Commons
