Přeskočit na obsah

Třída Oquendo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Oquendo
Marqués de la Ensenada (D43)
Marqués de la Ensenada (D43)
Obecné informace
UživatelŠpanělské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě3
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Audaz
Technické údaje Oquendo[1]
Výtlak2050 t (standardní)
2765 t (plný)
Délka116,5 m
Šířka11,1 m
Ponor3,6 m
Pohon2 turbíny, 3 kotle
2 lodní šrouby
60 000 hp
Rychlost39 uzlů
Dosah5000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka267
Výzbroj6× 114mm kanón (3×2)
6× 40mm kanón (6×1)
4× 20mm kanón (4×1)
2× 533mm torpédomet
Hedgehog
Technické údaje Roger de Lauria[2]
Výtlak3012 t (standardní)
3785 t (plný)
Délka119,3 m
Šířka13 m
Ponor5,6 m
Rychlost31 uzlů
Posádka318
Výzbroj3× 127mm kanón (3×2)
2× 533mm torpédomet
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadlavrtulník

Třída Oquendo byla třída torpédoborců španělského námořnictva. Původně byla plánována stavba devíti jednotek této třídy, v původní podobě ale byla dokončena pouze jedna. Další dva torpédoborce byly dokončeny v radikálně modernizované podobě, některými prameny považované za samostatnou třídu Roger de Lauria. Španělské námořnictvo třídu provozovalo v letech 1960–1988. Byly to poslední postavené torpédoborce španělského námořnictva.[3][4] Jejich službu komplikovalo a zkrátilo využití nespolehlivého pohonného systému.[4]

Španělsko plánovalo stavbu rozsáhlé třídy devíti torpédoborců vycházejících z předválečné francouzské třídy Le Hardi.[3] Jejich stavba byla schválena roku 1943, ale stavba se velmi protahovala kvůli technickým problémům.[4] Roku 1951 byly v loděnici EN Bazán ve Ferrolu založeny kýly prvních tří jednotek, přičemž stavba zbývajících šesti (Blas de Lezo, Blasco de Garay, Bonifaz, Gelmirez, Langara a Recalde) byla roku 1953 zrušena před založením kýlu.[1] Prototyp Oquendo byl do služby zařazen roku 1960, ale zjištěné vážně problémy se stabilitou si brzy vynutily jeho přestavbu, po které se do služby podruhé vrátil roku 1963.[3]

Rozestavěná druhá a třetí jednotka (Roger de Lauria a Marqués de la Ensenada) byly na základě zkušeností s prototypem odtaženy do Cartageny, kde byly radikálně přestavěny. Mimo jiné byl jejich trup prodloužen a rozšířen, přičemž torpédoborce dostaly americkou výzbroj a elektroniku, která jejich bojové schopnosti posunula na úroveň modernizace FRAM II americké třídy Gearing.[2][3]

Jednotky třídy Oquendo / Roger de Lauria:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Oquendo (D41) EN Bazán, Ferrol 15. června 1951 5. září 1956 13. září 1960 Vyřazen 1978.
Roger de Lauria (D42) EN Bazán, Ferrol a Cartagena 4. září 1951 12. listopadu 1958 /
29. srpna 1967
30. května 1969 Vyřazen 1982.
Marqués de la Ensenada (D43) EN Bazán, Ferrol a Cartagena 4. září 1951 15. července 1959 /
2. března 1968
10. září 1970 Dne 2. října 1981 byl poškozen teroristickým útokem. Při opravě využity díly z vyřazené sesterské lodě Roger de Lauria. Vyřazen 1988.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

První skupina (Oquendo)

[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj zahrnovala šest 114mm kanónů ve dvoudělových věžích (jedna na přídi a dvě na zádi), šest 40mm kanónů, čtyři 20mm kanóny, dva 533mm torpédomety (torpéda Mk.32[4]) a dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog.[3] Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě sady francouzských turbín Rateau-Bretagne o výkonu 60 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 39 uzlů. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

Modernizace

[editovat | editovat zdroj]

Po zařazení do služby se projevila nedostatečná stabilita plavidla, která si vynutila zásadní úpravy. Mimo jiné byl přidán balast, odstraněna zadní dělová věž a všechny 20mm kanóny. Zároveň byla instalována britská elektronika. Standardní výtlak narostl na 2582 t, plný na 3005 t, ponor se zvětšil na 3,8 metru a rychlost torpédoborce poklesla na 32,4 uzlu.[3]

Druhá skupina (Roger de Lauria a Marqués de la Ensenada)

[editovat | editovat zdroj]
Roger de Lauria (D42)

Elektroniku představoval hladinový vyhledávací radary SPS-10, 2D vzdušný vyhledávací radar SPS-40, navigační radar Decca RM-426, střelecký radar Mk.25, dále sonary SQS-32 a SQS-10. Výzbroj představovalo šest 127mm kanónů ve dvoudělových věžích, dva 533mm torpédomety a dva trojhlavňové 324mm torpédomety. Plavidla byla vybavena přistávací plochou pro protiponorkový vrtulník.[3]

  1. a b c d OQUENDO destroyers (1960) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b ROGER DE LAURIA destroyers (1969-1970) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 168. 
  4. a b c d OQUENDO CLASS DESTROYERS [online]. KBismarck.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]