Třída Katsonis (1926)
| Třída Katsonis | |
|---|---|
 Posádka provádí údržbu ponorky Papanikolis (Y-2) kotvící v Bejrútu | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Řecké námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 2 |
| Osud | 1 potopena 1 vyřazena |
| Předchůdce | třída Delfin |
| Nástupce | třída Protefs |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 576 t (na hladině) 775 t (pod hladinou) |
| Délka | 62,5 m (celková) |
| Šířka | 5,3 m |
| Ponor | 3,4 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 1200 + 1000 hp |
| Rychlost | 14 uzlů (na hladině) 9,5 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 3500 nám. mil při 10 uzlech 100 nám. mil při 5 uzlech |
| Posádka | 39 |
| Výzbroj | 1× 100mm kanón 6× 533mm torpédomet (7 torpéd) |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 80 m |
Třída Katsonis byla třída ponorek řeckého námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1927–1945. Účastnily se bojů druhé světové války. Unikly z okupovaného Řecka a v letech 1941–1945 operovaly v součinnosti se Spojenci. Katsonis roku 1943 potopilo německé námořnictvo. Sesterská ponorka Papanikolis byla vyřazena roku 1945.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly postaveny dvě ponorky této třídy. Objednány byly roku 1925. Konstrukcě navazovaly na francouzskou třídu Circé. Mimo jiné se lišily zvětšenou velitelskou věží s kanónem v její přední části.[1] První ponorku postavila francouzská loděnice Chantiers de la Gironde v Bordeaux a druhou loděnice Ateliers et Chantiers de la Loire v Nantes. Do služby byly přijaty v letech 1927–1928.[2]
Jednotky třídy Katsonis:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|
| Katsonis (Y-1) | Chantiers de la Gironde | 1925 | 20. března 1926 | červen 1928 | Dne 14. září 1943 v Egejském moři taranována a potopena německým stíhačem ponorek UJ2101. |
| Papanikolis (Y-2) | Ateliers et Chantiers de la Loire | 1925 | 19. listopadu 1926 | prosinec 1927 | Vyřazena 1945. Velitelská věž vystavena v muzeu. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Ponorky konstrukčně představovaly typ Schneider-Laubeuf. Vyzbrojeny byly jedním 100mm/40 kanónem Schneider QF a šesti 533mm torpédomety se zásobou sedmi torpéd. Čtyři torpédomety se nacházely v přídi a dva byly na zádi. Dva příďové a oba záďové torpédomety nezasahovaly do tlakového trupu ponorek. Kanón byl lafetován v přední části věže.
Pohonný systém tvořily dva diesely Schneider-Carels o výkonu 1200 hp a dva elektromotory o výkonu 1000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala čtrnáct uzlů na hladině a 9,5 uzlu pod hladinou. Dosah byl 3500 námořních mil při deseti uzlech na hladině a 100 námořních mil při pěti uzlech pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala osmdesát metrů.[2]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
Ve třicátých letech výzbroj posílil jeden 40mm/39 kanón QF Mk.VIII.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1922–1946. London: Conway Maritime Press, 1980. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 405. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Katsonis na Wikimedia Commons
