Přeskočit na obsah

Třída Acciaio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Acciaio
Acciaio
Acciaio
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Italské námořnictvo
Francouzské námořnictvo
Royal Navy
Sovětské námořnictvo
Typponorka
Lodě13
Předchůdcetřída Cagni
Nástupcetřída Flutto
Technické údaje
Výtlak697 t (na hladině)
850 t (pod hladinou)[1]
Délka60,18 m
Šířka6,44 m
Ponor4,78 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby
Rychlost14 uzlů (na hladině)
7,7 uzlu (pod hladinou)
Dosah2300 nám. mil při 14 uzlech (na hladině)
80 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou)
Posádka45
Výzbroj1× 100mm kanón
2–4× 13,2mm kulomet (2×1–2)
6× 533mm torpédomet (6×1, 10 torpéd)
Ostatníoperační hloubka ponoru 80 m

Třída Acciaio byla třída pobřežních ponorek italského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno 13 jednotek této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1941–1966. Účastnily bojů druhé světové války. Za války bylo devět ponorek zničeno. Jednu zajatou ponorku krátce provozovala Velká Británie a poté Francie. Další po válce získal Sovětský svaz.[1]

Ponorky představovaly poslední pátou skupinu italských 600tunových pobřežních ponorek. Konstrukčně úzce vycházely z předcházející třídy Adua. Oproti ní měly menší věž a výkonnější pohonný systém. Celkem bylo pro italské námořnictvo postaveno 13 ponorek této třídy. Do jejich stavby se zapojily italské loděnice Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA) v Monfalcone, Tosi v Tarentu a OTO v Muggiano. Do služby byly přijaty v letech 1941–1942.[1]

Jednotky třídy Acciaio:[2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámky
Acciaio OTO 1940 20. července 1941 leden 1942 Dne 13. července 1943 severně od Messinské úžiny potopena britskou ponorkou HMS Unruly.
Alabastro CRDA 1941 18. prosince 1941 květen 1942 Dne 14. září 1942 poblíž alžírského Philippeville potopena spojeneckým letectvem.
Argento Tosi 1941 22. února 1942 květen 1942 Dne 3. srpna 1943 poblíž ostrova Pantelleria potopena americkým torpédoborcem USS Buck.
Asteria CRDA 1940 25. června 1941 listopad 1941 Dne 17. února 1943 poblíž Bougie potopena vlastní posádkou po souboji s britskými eskortními torpédoborci HMS Easton a HMS Wheatland.
Avorio CRDA 1940 6. září 1941 březen 1942 Dne 8. února 1943 poblíž Bougie potopena kanadskou korvetou HMCS Regina.
Bronzo Tosi 1940 28. září 1941 leden 1942 Dne 12. července 1943 poblíž Syrakus zajata britkými minolovkami HMS Boston, HMS Cromarty, HMS Poole a HMS Seeham. Zařazena do britského námořnictva jako HMS P714. V lednu 1944 převedena námořnictvu Svobodných francouzů jako Narval. Sloužila k výcviku. Vyřazena 1948.[3]
Cobalto OTO 1940 20. července 1941 leden 1942 Dne 12. srpna 1942 severně od Bizerty taranována a potopena britským torpédoborcem HMS Ithuriel.
Giada CRDA 1940 10. července 1941 prosinec 1941 V letech 1948–1950 oficiálně sloužila jako plovoucí stanice pro dobíjení baterií PV2, v letech 1951–1953 přestavěna na cvičnou ponorku. Vyřazena 1966.
Granito CRDA 1940 7. srpna 1941 leden 1942 Dne 9. listopadu 1942 poblíž Sicílie potopena britskou ponorkou HMS Saracen.
Nichelio OTO 1941 12. dubna 1942 červenec 1942 Roku 1949 ji v rámci reparací získalo sovětské námořnictvo jako I-42. Od roku 1956 ve výcviku, vyřazena 1958.[4]
Platino OTO 1940 1. června 1941 říjen 1941 Vyřazena 1948.
Porfido CRDA 1940 23. srpna 1941 leden 1942 Dne 6. prosince 1942 poblíž mysu Bon potopena britskou ponorkou HMS Tigris.
Volframio (ex Stronzio) Tosi 1940 9. listopadu 1940 únor 1942 Dne 8. září 1943 potopena vlastní posádkou v La Spezia. Vyzvednuta Němci, neopravena a roku 1944 potopena letectvem.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Cobalto

Nesly čtyři příďové a dva záďové 533mm torpédomety se zásobou 10 torpéd. Dále nesly jeden 100mm kanón, který doplňovaly buď dva až čtyři 13,2mm kulomety, nebo jeden až dva 20mm kanóny. Pohonný systém tvořily dva diesely Fiat o výkonu 1400 bhp a dva elektromotory CRDA o výkonu 800 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 14 uzlů na hladině a 7,7 uzlu pod hladinou.[1] Dosah byl 2300 námořních mil při rychlosti 14 uzlu na hladině a 80 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 80 metrů.[2]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]

Ponorky Argento, Bronzo a Volframio od loděnice Tosi měly výzbroj redukovánu na čtyři příďové torpédomety se zásobou osmi torpéd. Jejich pohonný systém tvořily dva diesely Tosi o výkonu 1500 bhp a dva elektromotory Ansaldo (či Marelli) o výkonu 800 bhp. Rychlost na hladině se zvýšila na 14,7 uzlu. Pod hladinou zůstala stejná.[2]

Giada byla v letech 1951–1953 přestavěna na cvičnou ponorku. Ponorka byla vybavena radarem a sonarem. Hlavňová výzbroj byla redukována na čtyři 13,2mm kulomety, později zůstaly jen torpédomety. Výtlak dosahoval 701 t na hladině a 865 t pod hladinou. Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 1350 bhp a dva elektromotory o výkonu 800 bhp. Nejvyšší rychlost dosahovala 14,7 uzlu na hladině a 7,9 uzlu pod hladinou. Posádku tvořilo 59 osob. Dosah byl 3500 námořních mil při rychlosti 14 uzlu na hladině.[2]

  1. a b c d GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 310. (anglicky) 
  2. a b c d ACCIAIO medium submarines (1941 - 1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. NARVAL 2nd class submarine (1942 / 1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. I-42 submarine (1942 / 1949) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]