Třída Tre Kronor
| Třída Tre Kronor | |
|---|---|
 Tre Kronor | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Švédské námořnictvo Chilské námořnictvo |
| Typ | protiletadlový křižník |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Gotland |
| Technické údaje Tre Kronor (1947) | |
| Výtlak | 8200 t (standardní) 9200 t (plný) |
| Délka | 182 m |
| Šířka | 16,5 m |
| Ponor | 5,7 m |
| Pohon | 2 turbíny, 4 kotle |
| Rychlost | 33 uzlů |
| Posádka | 610 |
| Výzbroj | 7× 152mm kanón (1×3, 2×2) 20× 40mm kanón 9× 20mm kanón 6× 533mm torpédomet (2×3) 120 min |
| Pancíř | 80mm boky 130mm paluba 125mm dělové věže |
| Technické údaje Göta Lejon (1958) | |
| Výzbroj | 7× 152mm kanón (1×3, 2×2) 4× 57mm kanón (4×1) 11× 40mm kanón (11×1) 6× 533mm torpédomet (2×3) |
Třída Tre Kronor byla třída protiletadlových křižníků švédského námořnictva. Postaveny byly celkem dvě jednotky provozované ve Švédsku v letech 1947–1964. Obě již jsou vyřazeny. Jediným zahraničním uživatelem třídy bylo Chilské námořnictvo.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Projekt na stavbu třídy Tre Kronor byl vypracován v Itálii a dále upraven dle švédských požadavků.[1]
Jednotky třídy Tre Kronor:
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Tre Kronor | 22. prosince 1943 | 16. prosince 1944 | 17. října 1947[1] | vyřazen 1964, částečně sešrotován, trup sloužil jako pontonový most.[1] |
| Göta Lejon | 27. prosince 1943 | 17. listopadu 1945 | 15. prosince 1947[1] | vyřazen 1964, 1971 prodán Chile |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Hlavní výzbroj křižníků tvořilo sedm 152mm automatických kanónů Bofors umístěných v jedné třídělové věži na přídi a dvou dvoudělových věžích na zádi. Kanóny měly délku hlavně 53 ráží a elevaci 70°. Ty doplňovalo 20 kusů 40mm kanónů Bofors a devět 20mm kanónů. Plavidla dále nesla dva trojité 533mm torpédomety, přičemž mohly nést také až 120 námořních min.[1]
V roce 1947 byly na oba křižníky instalovány radary. V letech 1951–1952 byly obě lodě upraveny v souladu se zkušenostmi z nedávno skončené druhé světové války. Došlo ke zvětšení můstku, instalaci nového systému řízení palby a 20mm kanóny nahradilo sedm hlavní ráže 40 mm. Jejich celkový počet stoupl na 27.[1]
Poslední modernizace z let 1957–1958 se týkala už jen křižníku Göta Lejon. Plavidlo dostalo novou elektroniku a pozměněnou lehkou výzbroj, kterou tvořily čtyři jednohlavňové 57mm kanóny a 11 jednohlavňových 40mm kanónů.[1]
Pohonný systém tvořily dvě převodové turbíny De Laval a čtyři kotle Motala.[2] Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 177.
- ↑ GOGIN, Ivan. TRE KRONOR light cruisers [online]. Navypedia.org [cit. 2013-04-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 202.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Tre Kronor na Wikimedia Commons
