Třída Suribachi
| Třída Suribachi Třída Nitro | |
|---|---|
_in_the_Suez_Canal_in_1990.JPEG) USS Suribachi (AE-21) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | US Navy |
| Typ | muniční loď |
| Lodě | 5 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Mount Hood |
| Nástupce | třída Kilauea |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 9915 t (standardní) 15 940 t (plný)[1] |
| Délka | 156 m |
| Šířka | 22,8 m |
| Ponor | 8 m |
| Pohon | 1 turbína, 2 kotle |
| Rychlost | 20 uzlů[1] |
| Posádka | 347 (Suribachi)[1] 331 (Nitro)[2] |
| Výzbroj | 8× 76mm kanón (4×2)[1] |
| Letadla | 1× vrtulník |
Třída Suribachi byla třída muničních lodí námořnictva Spojených států amerických. Jejich úkolem bylo zásobování svazů válečných lodí municí. Byly to první americké muniční lodě postavené od doby druhé světové války.[3] Plavidla přitom byla dostatečně rychlá, aby udržela tempo s americkými letadlovými loďmi. Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Poslední trojice někdy bývá řazena do samostatné třídy Nitro. Všechny byly vyřazeny.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem bylo americkou loděnicí Bethlehem Shipbuilding ve Sparrows Point ve státě Maryland postaveno pět jednotek této třídy.[3]
Jednotky třídy Suribachi:
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| USS Suribachi (AE-21) | 2. listopadu 1955 | 17. listopadu 1956 | Vyřazena 2. prosince 1994.[1] |
| USS Mauna Kea (AE-22) | 3. května 1956 | 30. června 1957 | Vyřazena 30. června 1995, potopena jako cvičný cíl.[1] |
| USS Nitro (AE-23) | 25. června 1958 | 1. května 1959 | Vyřazena 28. dubna 1995.[2] |
| USS Pyro (AE-24) | 5. listopadu 1958 | 24. července 1959 | Vyřazena 1994, sešrotována.[2] |
| USS Haleakala (AE-25) | 17. února 1959 | 3. listopadu 1959 | Vyřazena 1993.[2] |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
_replenishes_Abrahm_Lincoln_(CVN-72)_in_1989.JPEG)
K překládání munice sloužilo šest zásobovacích stanic, z toho dvě na pravoboku a čtyři na levoboku. Dále byla na každém boku jedna stanice pro překládání jiného nákladu. Při modernizaci FAST byla v 60. letech instalována záďová přistávací plocha pro zásobovací vrtulník.[4]
Výzbroj tvořilo osm 76mm kanónů.[1] Později byla modifikována na čtyři 76mm kanóny a čtyři 12,7mm kulomety.[3] Pohonný systém tvořila jedna turbína a dva kotle o celkovém výkonu 15 980 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 20 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h Class Suribachi Ammunition Ship [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Class Nitro Ammunition Ship [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 162.
- ↑ AE-21 Suribachi / Nitro [online]. Globalsecurity.org [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Suribachi na Wikimedia Commons
