Třída Sleipner (1963)
| Třída Sleipner | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Norské královské námořnictvo |
| Typ | korveta |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 600 t (standardní) 780 t (plný)[1] |
| Délka | 69,3 m |
| Šířka | 7,9 m |
| Ponor | 2,4 m |
| Pohon | 4 diesely, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 22 uzlů |
| Posádka | 63 |
| Výzbroj | 1× 76mm kanón 1× 40mm kanón 1× Terne III 6× 324mm torpédomet (2×3) 1 spouštěč hlubinných pum |
| Radar | TM-1226 Decca 202 |
| Sonar | SQS-36 Terne III |
Třída Sleipner byla třída korvet norského královského námořnictva z éry studené války. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy.[2] Od 80. let byly používány především k výcviku. Vyřazeny byly roku 1993.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Postaveny byly pouze dvě z plánovaných pěti jednotek této třídy.[3] Zatímco Sleipner postavila loděnice Nylands mekaniske verksted, jeho sesterskou loď Æger postavila loděnice Aker Yards. Obě sídlící v Oslu.
Jednotky třídy Sleipner:
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| Sleipner (F310, ex P950) | 1963 | 9. listopadu 1963 | 29. dubna 1965 | Vyřazena 1993.[3] |
| Æger (F311, ex P951) | 1964 | 24. září 1965 | 31. března 1967 | Vyřazena 1993.[3] |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Elektroniku tvořily radary TM-1226 a Decca 202, systém řízení palby Mk.63 pro 76mm kanón, dále sonary SQS-36 a Terne III. Plavidla byla vyzbrojena jedním 76mm kanónem Mk.34, jedním 40mm kanónem Bofors, jedním vrhačem raketových hlubinných pum Terne III a jedním spouštěčem hlubinných pum. Pohonný systém tvořily dva diesely Maybach o výkonu 8 800 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 22 uzlů.[2]
Modernizace
[editovat | editovat zdroj]Původní systém řízení palby Mk.63 roku 1972 nahradily dva optotronické systémy TVT-300. Protiponorkovou výzbroj posílily dva trojhlavňové 324mm torpédomety Mk.32.[3] Při modernizaci v letech 1986–1987 plavidla dostala nový trupový sonar Thomson-CSF TSM 2633 Spherion Mk.1.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c GARDINER, Robert; CHUMBLEY, Stephen; BUDZBON, Przemysaw. Conways All the World's Fighting Ships 1947–1995. Annapolis: Naval Institute Press, 1996. S. 293. (anglicky)
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 248.
- ↑ a b c d SLEIPNER corvettes (1965-1967) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.