Třída Sirius (1966)
| Třída Sirius / Ness | |
|---|---|
_combat_stores_ship_USNS_Spica_(T-AFS_9)_conducts_a_vertical_replenishment_at_sea_with_the_aircraft_carrier_USS_John_F._Kennedy_(CV_67).jpg) USNS Spica (T-AFS-9) zásobuje letadlovou loď USS John F. Kennedy (CV-67) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Military Sealift Command |
| Typ | bojová zásobovací loď |
| Lodě | 3 |
| Osud | vyřazeny |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 9010 t (standardní) 16 792 t (plný) |
| Délka | 159,7 m |
| Šířka | 22 m |
| Ponor | 6,7 m |
| Pohon | 1 diesel |
| Rychlost | 18 uzlů |
| Posádka | až 175 |
| Letadla | 2× vrtulník CH-46 |
| Radar | 2× Raytheon URN-25 TACAN |
Třída Sirius byla třída bojových zásobovacích lodí pomocných sil amerického námořnictva. Čítala tři jednotky postavené v 60. letech 20. století pro britské královské námořnictvo jako třída Ness. Na počátku 80. let pak byla celá třída odprodána do USA.[1] Vyřazeny byly v letech 2008–2009.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Trojice lodí třídy Ness byla v polovině 60. let postavena pro Royal Fleet Auxiliary loděnicí Swan Hunter & Wigham Richardson ve Wallsend-on-Tyne. Do služby byly v letech 1966-1967 přijaty jako Lyness, Tarbatness a Stromness. Na přelomu let 1979 a 1980 vznikl urgentní požadavek amerického námořnictva na zvětšení kapacity zásobovacích lodí. Americké námořnictvo si nejprve roku 1981 pronajalo dvě jednotky a následně v letech 1982-1983 celou třídu odkoupilo.[1]
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| USNS Saturn (T-AFS-10, ex RFA Lyness A339) | 1966 | 21. března 1967 | v USA zařazena v lednu 1981, vyřazena 2009 |
| USNS Spica (T-AFS-9, ex RFA Tarbatness A345) | 1967 | 10. srpna 1967 | v USA zařazena v listopadu 1981, vyřazena 2008 |
| USNS Sirius (T-AFS-8, ex RFA Stromness A344) | 1966 | 22. prosince 1966 | v USA zařazena v září 1984, vyřazena 2009 |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
V USA byla třída modernizována (komukační a datové systémy, zásobovací prostředky, vše pro provoz vrtulníků, které předtím lodě nenesly atd.). Kapacita nákladu činí 8313 m3 pevného nákladu a 3921 m3 mraženého nákladu. K zásovobání během plavby slouží čtyři stanice pro kapalné a čtyři pro pevné zásoby rozsmístěné na obou bocích. Plavidla byla navíc vybavena záďovou přistávací plochu s hangárem pro uskladnění dvou vrtulníků CH-46 sloužících k vertikálnímu zásobování.
Pohonný systém tvoří jeden diesel Wallsend-Sulzer o výkonu 8690 kW, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahuje 18 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 195.
- ↑ Class Lyness Stores Ship [online]. Worldwarships.com [cit. 2015-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Sirius na Wikimedia Commons
