Třída Rivadavia
| Třída Rivadavia | |
|---|---|
 Rivadavia | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Argentinské námořnictvo |
| Typ | dreadnought |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Libertad |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 32 000 t[1] |
| Délka | 178,3 m |
| Šířka | 29,1 m |
| Ponor | 8,4 m |
| Pohon | 3 turbíny, 18 kotlů |
| Rychlost | 22,5 uzlu |
| Dosah | 7200 nám. mil |
| Posádka | 1050 |
| Výzbroj | 12× 305mm kanón (6×2) 12× 152mm kanón (12×1) 16× 102mm kanón (16×1) 4× 76mm kanón (4×1) 4× 47mm kanón (4×1) 2× 533mm torpédomet (2×1) |
| Pancíř | 279mm boky 76mm paluba 305mm velitelská věž 305mm věže |
Třída Rivadavia byla třída bitevních lodí argentinského námořnictva. Objednány byly v reakci na stavbu bitevních lodí třídy Minas Geraes pro Brazílii – největšího argentinského námořního rivala. V době jejich stavby se jednalo o největší bitevní lodě na světě.[2] Celkem byly v letech 1910–1915 postaveny dvě jednotky této třídy. Ve 20. letech byly mírně modernizovány. V roce 1956 byly prodány k sešrotování.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Stavba dvou jednotek této třídy byla objednána roku 1909 v USA. Zatímco první jednotku Rivadavia postavila loděnice Fore River Ship & Engine Co. v Quincy ve státě Massachusetts, druhou jednotku Moreno postavila loděnice New York Shipbuilding Corp. v Camdenu ve státě New Jersey. V letech 1926–1927 byly vyměněny uhelné kotle za kotle na mazut a systémy řízení palby.[3]
Jednotky třídy Rivadavia:[4]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| ARA Rivadavia | 1910 | 1911 | 10. prosince 1914 | sešrotována |
| ARA Moreno | 1910 | 1911 | 21. března 1915 | sešrotována |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Hlavní výzbroj tvořilo dvanáct 305mm kanónů umístěných ve dvoudělových věžích. Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct 152mm kanónů v kasematech. Lodě dále nesly šestnáct 102mm kanónů, čtyři 76mm kanóny, čtyři 47mm kanóny a dva 533mm torpédomety. Pohonný systém tvořily tři turbíny Curtis a 18 kotlů Babcock & Wilcox. Lodní šrouby byly tři. Nejvyšší rychlost dosahovala 22,5 uzlu.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 40–41.[Dále jen Hynek, Klučina a Škňouřil (1988)]
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 40.
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 343.
- ↑ class RIVADAVIA [online]. Warshipsww2.eu [cit. 2013-02-17]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Hynek, Klučina a Škňouřil (1988), s. 36.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Rivadavia na Wikimedia Commons
