Třída Reina Regente
| Třída Reina Regente | |
|---|---|
.jpg) Alfonso XIII | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Španělské námořnictvo |
| Typ | chráněný křižník |
| Lodě | 3 |
| Osud | 1 ztracen 2 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Alfonso XII |
| Nástupce | třída Río de La Plata |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 4725 t (standardní) |
| Délka | 96,6 m (mezi svislicemi) 97,1 m (celková) |
| Šířka | 15,2 m |
| Ponor | 6,21 m (max.) |
| Pohon | 4 kotle, 2 parní stroje 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 20,4 uzlu |
| Dosah | 7200 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 440 |
| Výzbroj | 4× 200mm kanón (4×1) 6× 120mm kanón (6×1) 6× 57mm kanón (6×1) 6× 37mm kanón (6×1) 5× 356mm torpédomet |
| Pancíř | 25-120mm paluba 75mm štíty děl |
Třída Reina Regente byla lodní třída chráněných křižníků španělského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Španělské námořnictvo je provozovalo v letech 1888–1911. Křižník Reina Regente roku 1895 ztroskotal. Jeho sesterské křižníky byly vyřazeny.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Jejich stavba trvala plných třináct let. Prototypový křižník postavila v letech 1886–1888 britská loděnice Thompson v Clydebanku. Dva sesterské křižníky postavily v letech 1886–1899 španělské loděnice Arsenal de Ferrol a Arsenal de Cartagena.[1][2]
Jednotky třídy Reina Regente:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Reina Regente | Thompson | červen 1886 | 24. února 1887 | 1. ledna 1888 | Dne 9. března 1895 ztroskotal při plavbě z Cádizu do Tangeru. |
| Alfonso XIII | Arsenal de Ferrol | 1891 | 31. srpna 1891 | 1896 | Vyřazen 1907. |
| Lepanto | Arsenal de Cartagena | 1886 | 16. listopadu 1893 | 26. ledna 1899 | Vyřazen 1911. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
_(14760625002).jpg)
_01.jpg)
Křižníky měly dva komíny. Chránila je 25–120mm pancéřová paluba, přičemž 75mm pancéřování měly i štíty děl. Hlavní výzbroj představovaly čtyři 200mm/35 kanóny Hontoria M1883, lafetované po jednom a kryté štíty. Dva stály vedle sebe na přídi a dva na zádi. Doplňovalo je šest 120mm/35 kanónů Hontoria M1883, šest 57mm/42 kanónů Nordenfelt, šest 37mm kanónů Maxim a pět pevných 356mm torpédometů (dva na přídi, po jednom na bocích trupu a jeden na zádi). Pohonný systém tvořily čtyři cylindrické kotle a dva parní stroje o výkonu 11 500 hp, roztáčející dva lodní šrouby. Neseno bylo 1200 tun uhlí. Nejvyšší rychlost dosahovala 20,4 uzlu. Dosah byl 7200 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 384. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. 440 s. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Reina Regente na Wikimedia Commons
