Třída Regina Maria Pia

Třída Regina Maria Pia
	Regina Maria Pia
Obecné informace
Uživatel	Regia Marina
Typ	obrněná loď
Lodě	4
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Re d'Italia
Nástupce	třída Roma
Technické údaje Regina Maria Pia
Výtlak	4201 t (standardní); 4527 t (plný)
Délka	81,2 m
Šířka	15,24 m
Ponor	6,35 m
Pohon	6 kotlů, 1 parní stroj; 2924 hp
Palivo	uhlí
Rychlost	12,96 uzlu
Dosah	2600 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	480–185
Výzbroj	4× 203mm kanón; 22× 164mm kanón
Pancíř	121mm boky; 109mm baterie
Technické údaje Castelfidardo
Výtlak	4192 t (standardní); 4527 t (plný)
Délka	81,8 m
Šířka	15,16 m
Ponor	6,35 m
Výzbroj	4× 203mm kanón; 22× 164mm kanón
Pancíř	121mm boky; 121mm baterie

Třída Regina Maria Pia byla třída obrněných lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1864–1910.^[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Čtyři obrněné lodě této třídy italská vláda objednala u francouzských loděnic. Konstrukce prvního a druhého páru se mírně lišila. Stavba proběhla v letech 1862–1866 v loděnici v La Seyne, v loděnici Gouin et Guibert v St. Nazaire a v loděnici Arman v Bordeaux.^[1]

Jednotky třídy Regina Maria Pia:^[1]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámka
Regina Maria Pia	La Seyne	22. července 1862	28. dubna 1863	17. dubna 1864	Vyřazena 1904.
San Martino	La Seyne	22. července 1862	21. září 1863	9. listopadu 1864	Vyřazena 1903.
Castelfidardo	Gouin et Guibert	22. července 1862	1. srpna 1863	květen 1864	Vyřazena 1910.
Ancona	Arman	11. srpna 1862	17. října 1864	duben 1866	Vyřazena 1903.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Plavidla měla dřevěné trupy chráněné pancéřováním. Jejich výzbroj čtyř 203mm kanónů a dvaceti dvou 164mm kanónů byla soustředěna do dvou bočních baterií. Pohonný systém tvořilo šest kotlů (skupina Castelfidardo osm kotlů) a parní stroj o výkonu 2924 hp (Ancona 2548 hp), pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 12,96 uzlu (Ancona 13,74 uzlu). Dosah byl 2600 námořních mil při rychlosti 10 uzlů. Pomocnou roli hrály plachty. Plavidla dostala takeláž trojstěžňového škuneru.^[1]

Modifikace[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1866 byla plavidla upravena na kasematové obrněné lodě, přičemž dva jejich kanóny mohly střílet dopředu a jeden dozadu. Původní škunerové oplachtění bylo během služby nahrazeno takeláží barku. V letech 1888–1890 byla plavidla vybavena dvěma bojovými stěžni, na kterých byly lehké zbraně. Měnilo se rovněž složení ostatní výzbroje. Například Ancona nesla ke konci služby osm 152mm kanónů, šest 120mm kanónů, čtyři rychlopalné 57mm kanóny, dva revolverové 37mm kanóny a tři torpédomety.^[1]