Třída F (1915)
| Třída F | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Britské královské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 3 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída W |
| Nástupce | HMS Nautilus |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 363 t (na hladině) 525 t (pod hladinou) |
| Délka | 46 m |
| Šířka | 4,91 m |
| Ponor | 3,23 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 14 uzlů (na hladině) 8,75 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 3000 nám. mil při 9.5 uzlech |
| Posádka | 19 |
| Výzbroj | 3× 457mm torpédomet (6 torpéd) |
| Ostatní | hloubka ponoru 30 m (operační) |
Třída F byla třída pobřežních diesel-elektrických ponorek britského královského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1915–1917.V letech 1920–1922 byly prodány do šrotu.[1][2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Celkem byly postaveny tři ponorky této třídy. Prototypová ponorka byla objednána v programu na roky 1913–1914 a její sesterské ponorky v programu pro roky 1914–1915. Postavily je britské loděnice Chatham Dockyard v Chathamu, J. Samuel White v Cowesu a John I. Thornycroft & Company ve Woolstonu v Southamptonu. Do služby byly přijaty v letech 1915–1917. Stavba ponorek F4–F6 byla zrušena po vypuknutí války.[1]
Jednotky třídy F:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|
| F1 | Chatham Dockyard | 1913 | 31. března 1915 | srpen 1915 | Prodána do šrotu 1920. |
| F2 | J. Samuel White | 1914 | 7. července 1917 | srpen 1917 | Prodána do šrotu 1922. |
| F3 | Thornycroft | 1914 | 19. února 1916 | červenec 1916 | Prodána do šrotu 1920. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Ponorky měly dvouplášťový trup. Byly vyzbrojeny třemi 457mm torpédomety se zásobou šesti torpéd. Dva torpédomety byly na přídi a jeden na zádi. Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 900 hp a dva elektromotory o výkonu 400 hp, pohánějící dva lodní šrouby. První a třetí ponorka měla diesely Vickers, přičemž druhou poháněly licenční diesely MAN. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala čtrnáct uzlů a pod hladinou 8,75 uzlů. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti 9,5 uzlů na hladině. Operační hloubka ponoru až 30 metrů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 89. (anglicky)