Střih (film): Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 1. 10. 2009, 02:41

Za střih, jinak též střihovou skladbu nebo montáž, se považuje postup, při kterém se jednotlivé filmové záběry skládají do vzájemných vazeb tak, aby vytvořili vyšší významový celek. Jde tedy o spojení dvou záběrů, jejichž konfrontací vzniká buď asociační vazba, rozvinutí děje nebo kontrast. Z toho vyplývá, že teprve a pouze montáží vzniká kinematografické vyprávění.

Tuto skutečnost si pravděpodobně vůbec poprvé v dějinách kinematografie uvědomil George Albert Smith, když v roce 1900 požil střih jako interpunkci v krátkém snímku Babiččiny brýle na čtení. Výrazně tak předběhl všechny své současníky. Ti buď kvůli krátké stopáži svých filmů střih nepoužívali vůbec (jednalo se tedy o jednozáběrové filmy jako Odchod z továrny nebo Příjezd vlaku) nebo pro ně představoval pouze nutné oddělení samostatných dějových aktů (např. Výprava na Měsíc z roku 1902 Georges Mélièse).

Širší pojetí střihu jako nástroje vyprávění ale v delších dílech uplatnil až Edwin Porter, jeden z prvních Edisonových kameramanů. V jeho prvním filmu Život amerického hasiče už můžeme pozorovat první paralelní montáž, kterou o několik let později rozvinul David Wark Griffith.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-Za střih, jinak též střihovou skladbu nebo montáž, se považuje postup, při kterém se jednotlivé filmové záběry skládají do vzájemných vazeb tak, aby vytvořili vyšší významový celek. Jde tedy o spojení dvou záběrů, jejichž konfrontací vzniká buď asociační vazba, rozvinutí děje nebo kontrast. Z toho vyplývá, že je teprve a pouze montáží vzniká kinematografické vyprávění.
+Za střih, jinak též střihovou skladbu nebo montáž, se považuje postup, při kterém se jednotlivé filmové záběry skládají do vzájemných vazeb tak, aby vytvořili vyšší významový celek. Jde tedy o spojení dvou záběrů, jejichž konfrontací vzniká buď asociační vazba, rozvinutí děje nebo kontrast. Z toho vyplývá, že teprve '''a pouze''' montáží vzniká kinematografické vyprávění.
-Tuto skutečnost si pravděpodobně vůbec poprvé v dějinách kinematografie uvědomil [[George Albert Smith]], když už roku 1900 požívá střih jako interpunkční funkci filmu například v krátkém snímku '''Babiččiny brýle na čtení'''. Výrazně tak předběhl všechny své současníky. Ti buď kvůli krátké stopáži svých filmů střih vůbec nepoužívali (jednalo se tedy o jednozáběrové filmy jako '''Odchod z továrny''' nebo '''Příjezd vlaku''') nebo jej používali pouze jako nutné oddělení samostatných dějových aktů (např. '''Výprava na Měsíc''' z roku 1902 [[Georges Méliès|Georges Mélièse]]).
+Tuto skutečnost si pravděpodobně vůbec poprvé v dějinách kinematografie uvědomil [[George Albert Smith]], když v roce 1900 požil střih jako interpunkci v krátkém snímku '''Babiččiny brýle na čtení'''. Výrazně tak předběhl všechny své současníky. Ti buď kvůli krátké stopáži svých filmů střih nepoužívali vůbec (jednalo se tedy o jednozáběrové filmy jako '''Odchod z továrny''' nebo '''Příjezd vlaku''') nebo pro ně představoval pouze nutné oddělení samostatných dějových aktů (např. '''Výprava na Měsíc''' z roku 1902 [[Georges Méliès|Georges Mélièse]]).
-Skutečné rozvinutí střihu jako nástroje vyprávění ale rozvinul v delších dílech až [[Edwin Porter]], jeden z prvních [[Thomas Alva Edison|Edisonových]] kameramanů. V jeho prvním filmu '''Život amerického hasiče''' už můžeme pozorovat první paralelní montáž, kterou o několik let později rozvinul [[D. W. Griffith|David Wark Griffith]].
+Širší pojetí střihu jako nástroje vyprávění ale v delších dílech uplatnil až [[Edwin Porter]], jeden z prvních [[Thomas Alva Edison|Edisonových]] kameramanů. V jeho prvním filmu '''Život amerického hasiče''' už můžeme pozorovat první paralelní montáž, kterou o několik let později rozvinul [[D. W. Griffith|David Wark Griffith]].