Jan II. Opolský: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 14. 1. 2014, 11:48

Jan II. Opolský zvaný Dobrý (Hanuš Opolský) († 1532) byl opolský, tošecký a ratibořský kníže a poslední příslušník opolské větve slezských Piastovců.

Byl synem opolského knížete Mikuláše I. Spolu s bratrem Mikulášem II. využil příznivé situace ve Slezsku a rozšířil svoje jak územní, tak majetkové državy. Opolské knížectví dosáhlo za jejich vlády svého vrcholu.^[1] Zároveň se nesla ve znamení sporu s Matyášem Korvínem, hlavně kvůli jeho nelítostné politice ve Slezsku, především odstraňování knížat a zabírání jejich majetku. Proto se Jan přiklonil k polské straně. Navíc rostla nedůvěra mezi opolskými bratry a těšínským knížetem Kazimírem II. Ta vyvrcholila popravou Mikuláše II. v Nise. Jelikož reálně hrozilo, že po smrti bezdětného Jana by mohlo Opolsko padnout do Kazimírových rukou, jal se opolský kníže jednat. V roce 1512 uzavřel on a opavsko-ratibořský kníže Valentin Hrbatý dědickou smlouvu s uherským královským dvořanem a bratrem pruského velmistra Albrechta Jiřím Braniborsko-Ansbašským z rodu Hohenzollernů.^[2]

Zemřel bez mužského nástupce roku 1532 a jeho ostatky byly uloženy v gotické katedrále sv. Kříže v Opolí.^[3]

Reference

↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 138. Dále jen Neznámá země.
↑ Neznámá země, s. 146
↑ Neznámá země, s. 27

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 138. Dále jen Neznámá země.

[2] Neznámá země, s. 146

[3] Neznámá země, s. 27

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 '''Jan II. Opolský''' zvaný '''Dobrý''' (Hanuš Opolský) († [[1532]]) byl opolský, tošecký a ratibořský kníže a poslední příslušník opolské větve [[slezští Piastovci|slezských Piastovců]].
-Byl synem opolského knížete [[Mikuláš I. Opolský|Mikuláše I.]] Spolu s bratrem [[Mikuláš II. Opolský|Mikulášem II.]] využil příznivé situace ve Slezsku a rozšířil svoje jak územní, tak majetkové državy. Opolské knížectví dosáhlo za jejich vlády svého vrcholu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 344 | isbn =  978-80-86829-23-4 | stránky = 138 | poznámky = Dále jen '''Neznámá země'''}}</ref> Zároveň se nesla ve znamení sporu s [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]], hlavně kvůli jeho nelítostné politice ve Slezsku, především odstraňování knížat a zabírání jejich majetku. Proto se Jan přiklonil k polské straně. Navíc rostla nedůvěra mezi opolskými bratry a těšínským knížetem [[Kazimír II. Těšínský|Kazimírem II]]. Ta vyvrcholila popravou Mikuláše II. v Nise. Jelikož reálně hrozilo, že po smrti bezdětného Jana by mohlo Opolsko padnout do Kazimírových rukou, jal se opolský kníže jednat. V roce [[1512]] uzavřel on a opavsko-ratibořský kníže [[Valentin Hrbatý]] dědickou smlouvu s uherským královským dvořanem a bratrem [[Řád německých rytířů#Řádový stát|pruského velmistra]] [[Albrecht Braniborsko-Ansbašský|Albrechta]] [[Jiří Braniborsko-Ansbašský|Jiřím Braniborsko-Ansbašským]] z rodu [[Hohenzollern]]ů.<ref>Neznámá země, s. 146</ref>
+Byl synem opolského knížete [[Mikuláš I. Opolský|Mikuláše I.]] Spolu s bratrem [[Mikuláš II. Opolský|Mikulášem II.]] využil příznivé situace ve Slezsku a rozšířil svoje jak územní, tak majetkové državy. [[Opolské knížectví]] dosáhlo za jejich vlády svého vrcholu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 344 | isbn =  978-80-86829-23-4 | stránky = 138 | poznámky = Dále jen '''Neznámá země'''}}</ref> Zároveň se nesla ve znamení sporu s [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]], hlavně kvůli jeho nelítostné politice ve Slezsku, především odstraňování knížat a zabírání jejich majetku. Proto se Jan přiklonil k polské straně. Navíc rostla nedůvěra mezi opolskými bratry a těšínským knížetem [[Kazimír II. Těšínský|Kazimírem II]]. Ta vyvrcholila popravou Mikuláše II. v Nise. Jelikož reálně hrozilo, že po smrti bezdětného Jana by mohlo Opolsko padnout do Kazimírových rukou, jal se opolský kníže jednat. V roce [[1512]] uzavřel on a opavsko-ratibořský kníže [[Valentin Hrbatý]] dědickou smlouvu s uherským královským dvořanem a bratrem [[Řád německých rytířů#Řádový stát|pruského velmistra]] [[Albrecht Braniborsko-Ansbašský|Albrechta]] [[Jiří Braniborsko-Ansbašský|Jiřím Braniborsko-Ansbašským]] z rodu [[Hohenzollern]]ů.<ref>Neznámá země, s. 146</ref>
 Zemřel bez mužského nástupce roku 1532 a jeho ostatky byly uloženy v gotické [[Katedrála sv. Kříže (Opole)|katedrále sv. Kříže v Opolí]].<ref>Neznámá země, s. 27</ref>