Amfitryón: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Evav (diskuse | příspěvky)
nový článek
 
Thijs!bot (diskuse | příspěvky)
m robot změnil: it:Anfitrione (mitologia)
Řádek 18: Řádek 18:


[[Kategorie:Hrdinové a postavy řecké mytologie]]
[[Kategorie:Hrdinové a postavy řecké mytologie]]



[[de:Amphitryon]]
[[de:Amphitryon]]
Řádek 25: Řádek 24:
[[fr:Amphitryon]]
[[fr:Amphitryon]]
[[gl:Anfitrión]]
[[gl:Anfitrión]]
[[it:Anfitrione]]
[[hu:Amphitrüón]]
[[hu:Amphitrüón]]
[[it:Anfitrione (mitologia)]]
[[nl:Amphitryon]]
[[nl:Amphitryon]]
[[pt:Anfitrião]]
[[pt:Anfitrião]]

Verze z 24. 12. 2006, 06:02

Amfitryón - (latinsky Amphitryon) je v řecké mytologii synem krále Alkaia a jeho nástupcem na tírynthském trůnu. Je nevlastním otcem hrdiny Hérakla.

Jeho příběh v mýtech není ani o jeho hrdinství, ani o jeho zbabělosti. Přivedla jej tam podivná věc, která byla námětem k přemýšlení po celý jeho život.

Oženil se s krásnou Alkménou, dcerou mykénského krále Élektryóna. Byla tak krásná, že přitáhla pozornost samotného nejvyššího boha Dia. Ten využil nepřítomnosti Amfitryóna, když vyřizoval jakési válečné záležitosti, vzal na sebe jeho podobu a vstoupil do Alkméniny ložnice. Byla s ním bez nejmenšího podezření a také po celý život nepřipustila, že by svému manželovi byla nevěrná. Manžel se brzy vrátil a byli spolu. Když Alkména přivedla po určité době na svět Hérakla, byl to syn Diův, a den nato porodila dalšího syna Ífikla, který byl synem Amfitryóna.

Přemýšlení o věrnosti či nevěře zaměstnávalo mnohé, zejména však Amfitryóna až do chvíle jeho smrti. Byl zabit, když doprovázel Hérakla do její první bitvy.

Odraz v umění

Tento námět zpracoval v tragikomedii Amphitruo antický dramatik Plautus, z moderních autorů především Moliére, Kleist a O. Fischer.

Literatura

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky