Princip konec-konec

Argument konec-konec (anglicky end-to-end) je jedním z ústředních principů fungování TCP protokolu, hojně užívaného na internetu. Stejně tak je ale tento princip používán v dalších protokolech (například X.25) a distribuovaných systémech vůbec. Princip je založen na tom, že pokud je to možné, operace komunikačního protokolu by měly být nadefinovány tak, aby se projevili až v cílovém bodě komunikačního systému, nebo co nejblíže bodu, kdy je zdroj kontrolován.

Návrh tohoto principu byl poprvé popsán roku 1981 v publikaci "End-to-end arguments in system desing" od Jeroma H. Saltzera, Davida P. Reeda a Davida D. Clarka. Tvrdili, že spolehlivé systémy mají tendenci vyžadovat end-to-end procesování k tomu, aby fungoval správně, a to jako doplněk k procesování uprostřed systému. Zdůraznili, že že nejvíce vlastností v nejnižsím stupni komunikačního systému se projeví ve všech klientech na vyšším stupni systému, i když tito klienti nepotřebují tyto vlastnosti, a jsou tak nadbytečnými, jestliže klienti musí znovu zavést vlastnosti na základě end-to-end principu.

To vedlo k modelu "hloupé minimální síti" s chytrými terminály, kterýžto byl úplně odlišný od předchozího návrhu chytré sítě s hloupými teminály.

Kupříkladu, protokolu TCP/IP, IP je hloupý, bezstavový protokol, který jednoduše přemisťuje pakety skrze síť, a TCP je chytrý transportní protokol, poskytující detekci chyb, znovupřenesení, kontlou zácpy, a plovoucí kontrolu end-to-end. Síť samotná (routry) musí pouze podporovat jednoduchou, lehkou IP; na konečných bodech (počítačích) běží TCP, když je to třeba.

Druhým kanonickým příkladem je přenos dat. Každý spolehlivý protokol obstarávající přenost dat a program pro přenost dat by měl obsahovat checksum, který je zkontrolovaný až poté, co vše bylo úspěšně zapsáno na disk. Diskové chyby a softwarové chyby tak dělají z checksum nezbytnost - klíčové místo v systémech přenosu dat. Princip end-to-end dovoluje softwaru, který má přístup k file systému, aby kontroloval míru, s jakou přenos dat pokročil, a další přeposlání s minimálním zpožděním. To díky blízkosti file systému ke kontrole přenosu.

Vzhledem k principu end-to-end, vlastnosti protokolu jsou pouze oprávněné v nížších úrovních systému, pouze pokud jsou optimalizačního typu. Ačkoli TCP přeposílání pro spolehlivost je stále ospravedlňitelné, ale snahy o úpravu TCP spolehlivosti by měly skončit poté, co se dosáhne výkonostního vrcholu.

Princip end-to-end se prokázal být vhodným pro aplikace, které vyžadují vysoký stupeň věrnosti přenesených dat, kombinovaný s velkou tolerancí zpoždění, jakožto přenos dat, a více či méně vhodným pro real-time aplikace, jako například telefonování, kde menší zpoždění je důležitější, nežli věrnost přenesených dat. Princip end-to-end zrovna není vhodný pro velké multicastové a broadcastové sítě s velkou ztrátovostí, jakožto je bezdrátový přenost dat, protože přetížení, které vyžaduje na znovupřenost je tak velké, že mnohé aklikace jej nedokáží unést.