Směnárenství v Česku

Směnárna je místo, kde lze směňovat valuty (bankovky a mince) nebo šeky znějící na určitou měnu za bankovky, mince nebo šeky znějící na jinou měnu. Směnárenská činnost je v České republice upravena zákonem č. 277/2013 Sb., o směnárenské činnosti.

Provozovat směnárenskou činnost mohou:^[1]

banky
spořitelní a úvěrní družstva (družstevní záložny)
směnárníci

Směnárník musí mít ke své činnosti povolení vydané Českou národní bankou, která vede registr směnárníků.

Mezi povinnosti provozovatele patří:

provozovat směnárenskou činnost výlučně v provozovně ohlášené ČNB,
uveřejnit v provozovně kurzovní lístek,
informovat klienta před provedením konkrétního směnárenského obchodu o směnném kurzu a o částce, která mu má být po provedení směnárenského obchodu vyplacena,
i bez žádosti vydat klientovi doklad o provedení směnárenského obchodu,
absolvovat odborný kurz zaměřený na rozpoznání padělaných nebo pozměněných bankovek a mincí.^[2]

Česká národní banka vykonává nad směnárnami dohled a může udělovat pokuty. K rozhodování sporů mezi provozovatelem směnárenské činnosti a klientem je příslušný finanční arbitr.^[3]

Reference

↑ Zákon č. 277/2013 Sb. ze dne 21. srpna 2013, o směnárenské činnosti, § 3. [cit. 2014-01-17]. Dostupné online.
↑ Zákon č. 136/2011 Sb. ze dne 27. dubna 2011, o oběhu bankovek a mincí, § 33. [cit. 2014-01-17]. Dostupné online.
↑ Zákon č. 229/2002 Sb. ze dne 9. května 2002, o finančním arbitrovi, § 1 odst. 1 písm. f). [cit. 2014-01-17]. Dostupné online.

Související články

[1] Zákon č. 277/2013 Sb. ze dne 21. srpna 2013, o směnárenské činnosti, § 3. [cit. 2014-01-17]. Dostupné online.

[2] Zákon č. 136/2011 Sb. ze dne 27. dubna 2011, o oběhu bankovek a mincí, § 33. [cit. 2014-01-17]. Dostupné online.

[3] Zákon č. 229/2002 Sb. ze dne 9. května 2002, o finančním arbitrovi, § 1 odst. 1 písm. f). [cit. 2014-01-17]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]