Sluneční vařič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Parabolický sluneční vařič - typ SK14

Sluneční vařič je zařízení sloužící k vaření a pečení pokrmů nebo k pasterizaci vody. Princip slunečního vařiče spočívá v odrazu slunečních paprsků na nádobu s pokrmem nebo vodou, přičemž nádoba se slunečním zářením zahřívá. Existuje více typů slunečních vařičů. Nejběžnější jsou vařiče panelové, krabicové a parabolické.[1] Sluneční vařiče lze rozdělit na přímé, které soustředí paprsky přímo na černý hrnec, a nepřímé, které dopravují teplo od absorbéru k potravinám prostřednictvím kapalného média.[2] Vařiče akumulační umožňují pokračovat ve vaření při zatažené obloze nebo po setmění. Existují i vařiče hybridní, které při nepříznivém počasí dohřívají potraviny z jiného zdroje (obvykle elektricky, ale lze použít např. i LPG[3]).

Historie[editovat | editovat zdroj]

K průkopníkům slunečních vaření patřili Ehrenfried Walther von Tschirnhaus, Horace-Bénédict de Saussure, John Frederick William Herschel, Auguste Mouchot, Charles Geeley Abbot a Maria Telkes. V současnosti jsou sluneční vařiče chápány především jako zařízení vhodné pro chudé lidi v rozvojových zemích. Velice aktivní v propagaci slunečních vařičů je americká nezisková organizace Solar Cookers International.

Testování slunečních vařičů[editovat | editovat zdroj]

Pro porovnávání výkonu slunečních vařičů lze použít americký standard ASAE S580.1-2013[4], který je založen na rychlosti ohřevu vody za stanovených podmínek. Ve vědeckém tisku je využíván převážně indický standard IS 13429-3 (2000)[5], který nejlépe umožňuje studovat vlastnosti krabicových vařičů. Sluneční vařiče uplatňují jednoduché fyzikální principy a jsou proto vhodnou pomůckou pro vyučování fyzice na všech stupních škol[6].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOLAR COOKERS How to make, use and enjoy. Sacramento: Solar Cookers International, 2004. 58 s. Dostupné online. (eng) 
  2. KENISARIN, Murat; MAHKAMOV, Khamid. Solar energy storage using phase change materials. Renewable and Sustainable Energy Reviews. 2007-12-01, roč. 11, čís. 9, s. 1913–1965. Dostupné online [cit. 2016-02-16]. DOI 10.1016/j.rser.2006.05.005. 
  3. PRASANNA, U. R.; UMANAND, L. Optimization and design of energy transport system for solar cooking application. Applied Energy. 2011-01-01, roč. 88, čís. 1, s. 242–251. Dostupné online [cit. 2016-02-16]. 
  4. ASAE S580.1:2013 Testing And Reporting Solar Cooker Performance. American Society of Agricultural Engineers. 2003. Dostupné online [cit. 2016-02-18].
  5. IS 13429-3 (2000): Solar Cooker - Box Type, Part 3: Test Method. Bureau of Indian Standards. 2000. Dostupné online Archivováno 25. 2. 2016 na Wayback Machine. [cit. 2016-02-18].
  6. MILÉŘ, Tomáš; PAWERA, Lukáš. Testování slunečních vařičů. Veletrh nápadů učitelů fyziky 20. 2015, s. 177-183. Dostupné online. ISBN 978-80-87343-58-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]